Jak je tomu s tímto kohenem? Jestliže [sám] obětuje pesach – snad je to pesach, a ukáže se, že se pesach jí jinými než přihlášenými; a jestliže neobětuje pesach – snad je to pokojná oběť, a on neobětoval pesach!
האי כהן היכי דמי אי דעביד פסח דילמא האי פסח הוא ונמצא פסח נאכל שלא למנויו ואי דלא עביד פסח דילמא שלמים הוא ולא עביד פסח
Ať tedy všech pět přivede jednoho kohena, který neobětoval pesach, a přihlásí ho k těmto pěti pesachům; neboť v každém případě je tu jeden, který pesach neobětoval, a [kohen] jím splní povinnost.
וניתי כל חמשה חד כהן דלא עבד פסח ונימני עילויה הני חמשה פסחים דממה נפשך איכא חד דלא עביד פסח וקא נפקי ביה
a řekne: Jestliže ten můj měl vadu, ať je to, co jsem nyní přinesl, pesachem; jestliže ten můj byl bezvadný, ať je to, co jsem nyní přinesl, pokojnou obětí – neboť přebytek pesachu se jí [jen] den a jednu noc!
ונימא אי דידי בעל מום האי דאייתי השתא ניהוי פסח אי דידי תם הוא ניהוי האי דאייתי השתא שלמים דמותר הפסח נאכל ליום ולילה אחד
Jaký je v tom rozdíl? Vždyť se učí: U všech, jejichž [krev] se dává vrhnutím, a [kohen] ji dal vylitím – splnil povinnost! Řekni, že to říkáme, [pokud se to stalo] dodatečně; [ale říkáme snad, že tak] lze jednat i předem?
מאי נפקא מינה והא תניא כל הניתנין בזריקה שנתנן בשפיכה יצא אימר דקא אמרינן דאי עבד לכתחלה נמי:
MIŠNA: Kdo řekne svým synům: Hle, zabíjím pesach za toho z vás, kdo první vystoupí do Jeruzaléma – jakmile první vsune [do města] hlavu a větší část těla, získal svůj podíl a zjedná [podíl] i svým bratrům spolu se sebou.
מתני׳ האומר לבניו הריני שוחט את הפסח על מי שיעלה מכם ראשון לירושלים כיון שהכניס הראשון ראשו ורובו זכה בחלקו ומזכה את אחיו עמו:
Je to také přesně vyvozeno [z textu], neboť učí: „a zjedná [podíl] i svým bratrům spolu se sebou“. Je pochopitelné, řekneš-li, že je přihlásil předem. Ale řekneš-li, že je předem nepřihlásil – mohou se snad přihlásit po zabití? Vždyť se učí: Lze se přihlásit a stáhnout ruce, dokud není zabit! Plyne z toho [že je přihlásil předem].
דיקא נמי דקתני ומזכה אחיו עמו אי אמרת בשלמא דאמנינהו מעיקרא שפיר אלא אי אמרת דלא אמנינהו מעיקרא לבתר דשחיט מי קא מתמנו והא תנן נמנין ומושכין ידיהן ממנו עד שישחט ש"מ
MIŠNA: Vždy se lze na něj přihlásit, dokud je v něm [maso] o objemu olivy pro každého. Lze se přihlásit a stáhnout z něho ruce, dokud není zabit. Rabi Šimon říká: Dokud není vykropena krev.
מתני׳ לעולם נמנין עליו עד שיהיה בו כזית לכל אחד ואחד נמנין ומושכין את ידיהן ממנו עד שישחט רבי שמעון אומר עד שיזרק את הדם:
Neboť rabíni jsou toho názoru, že „bude-li [dům] příliš malý na jehně (mi-hejot mi-se)“ (Ex 12,4)[znamená] dokud je jehně naživu (mi-chajutej); a rabi Šimon je toho názoru, že [znamená] dokud jehně trvá [jako oběť]. Ale co se týče přihlášení, podle všech [lze] dokud není zabit, neboť verš praví: „podle počtu duší“ (Ex 12,4), a potom „rozpočítáte“.
דרבנן סברי (שמות יב, ד) מהיות משה מחיותיה דשה ור"ש סבר מהוייתיה דשה אבל לימנות דברי הכל עד שישחט דאמר קרא (שמות יב, ד) במכסת נפשות והדר תכוסו
Tak se také učí: Lze se přihlásit a stáhnout z něho ruce, dokud není zabit. Rabi Šimon říká: Lze se přihlásit, dokud není zabit, a stáhnout, dokud není vykropena krev.
תניא נמי הכי נמנין ומושכין את ידיהן ממנו עד שישחט רבי שמעון אומר נמנין עד שישחט ומושכין עד שיזרק הדם:
Originál: Pesachim 89a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.