Pesachim 89b פסחים

MIŠNA: Kdo přihlásí spolu se sebou někoho jiného na svůj podíl – členové skupiny smějí dát jemu jeho [podíl], a on jí ze svého a oni jedí ze svého.

GEMARA: Byla jim položena otázka: Členové skupiny, z nichž jeden měl hbité ruce [jedl hodně] – smějí mu říci: Vezmi si svůj podíl a odejdi? Říkáme snad, že jim může říci: Vždyť jste mě přijali? Nebo snad mu mohou říci: Přijali jsme tě, abys pomáhal s přípravou oběti; abys jedl víc než my, tě nepřijali.

Pojď a slyš: Kdo přihlásí spolu se sebou jiné na svůj podíl – [členové skupiny] smějí dát jemu jeho [podíl], a on jí ze svého a oni jedí ze svého. Jaký je důvod? Není to snad proto, že je to jako by jeden z nich měl hbité ruce? A jestliže tě napadá, že ten, kdo má hbité ruce, jim může říci: Přijali jste mě – ať je to jako [případ] hbitých rukou!

Odpovídají: Nikoli; tento [případ] je jiný, neboť i kdyby oba [dohromady] jedli jako jeden z členů skupiny, mohou mu říci: Nechceme mezi sebou cizího člověka.

Pojď a slyš: Obsluhující, který snědl maso o objemu olivy u pece – je-li chytrý, naplní si z něho břicho; chtějí-li mu členové skupiny prokázat laskavost, přijdou, sednou si vedle něj a jedí. To jsou slova rabiho Jehudy. Chtějí – ano; nechtějí – ne. A proč? Ať jim řekne: Vždyť jste mě přijali!

Tam je to jiné, neboť mu říkají: Přijali jsme tě, aby ses pro nás namáhal; abychom se my namáhali pro tebe, tě nepřijali.

Pojď a slyš: Členové skupiny, z nichž jeden měl hbité ruce – smějí [mu] říci: Vezmi si svůj podíl a odejdi. A nejen to, ale i [když] pět [lidí] uspořádalo společnou hostinu (sibolet), smějí mu říci: Vezmi si svůj podíl a odejdi. Plyne z toho [odpověď].

Co [znamená] „a nejen to“? Říká [tím] „netřeba říkat“: Netřeba říkat o pesachu, kde mu mohou říci: Přijali jsme tě, abys pomáhal s přípravou oběti; nýbrž i u společné hostiny, která je jen pro společnost, mu smějí říci: Vezmi si svůj podíl a odejdi.

Jsou tací, kdo říkají: Na toto jsme se netázali; nýbrž tázali jsme se na toto: Smějí se členové skupiny rozdělit, nebo nesmějí?

Pojď a slyš: Členové skupiny, z nichž jeden měl hbité ruce, mu smějí říci: Vezmi si svůj podíl a odejdi. Má-li hbité ruce – ano; nemá-li hbité ruce – ne. Plyne z toho [odpověď].

Rav Papa a Rav Huna, syn Rava Jehošuy, spojili spolu chléb [k společnému jídlu]. Než Rav Huna, syn Rava Jehošuy, snědl jeden [chléb], snědl Rav Papa čtyři. Řekl mu: Rozděl se se mnou. Řekl mu: Přijal jsi [mě].

Namítl mu všechny tyto námitky, a on je vyřešil, jak jsme je vyřešili [výše]. Namítl mu [baraitu o] členech skupiny. Řekl mu: Tam mu říkají: Přijali jsme tě, abys pomáhal s přípravou oběti. Namítl mu [případ] společné hostiny. Rozdělil se s ním.

Šel a spojil se s Ravinou. Než Rav Huna, syn Rava Jehošuy, snědl jeden [chléb], snědl Ravina osm. Řekl: Raději sto Papů než jeden Ravina.

Naši rabíni učili: Kdo přihlásí spolu se sebou jiné na svůj pesach a na svou chagigu – peníze, které má v ruce, jsou nesvaté. A kdo prodá svou zápalnou oběť a svou pokojnou oběť, neučinil nic, a peníze, ať je jich jakkoli mnoho, připadnou na dobrovolné oběti.

Jestliže neučinil nic, proč mají peníze připadnout na dobrovolné oběti? Rava řekl: Je to pokuta. A co [znamená] „jakkoli mnoho“? I když [zvíře] mělo cenu jen čtyři [zuzy] a dali mu pět, i za ten přebytek ho rabíni pokutovali.

Ula, a někteří říkají rabi Ošaja, řekl: Znají snad naši babylónští druhové důvod této věci? Tento oddělil jehně na svůj pesach a tamten oddělil peníze na svůj pesach – jak může posvěcení spočinout na posvěceném? A [přesto] se učí: „Peníze, které má v ruce, jsou nesvaté“!