Roš ha-šana 28a ראש השנה

Slyšel-li část troubení v jámě a část troubení na okraji jámy – splnil povinnost. Část troubení předtím, než vzešla jitřenka, a část troubení poté, co vzešla jitřenka – nesplnil povinnost.

Řekl mu Abaje: Čím se to liší? Tam potřebujeme celé troubení v [době] povinnosti, a to tu není; i zde potřebujeme celé troubení v [místě] povinnosti, a to tu není!

Jak to srovnáváš? Tam noc vůbec není dobou povinnosti; zde je jáma místem povinnosti pro ty, kdo stojí v jámě.

Má se tím říci, že Raba soudí: Kdo slyšel konec troubení bez začátku troubení, splnil povinnost, a tím spíše kdo slyšel začátek troubení bez konce troubení, splnil povinnost?

Pojď a slyš: Zatroubil první [tón] a druhý protáhl na délku dvou – má v ruce jen jeden. Ale proč? Ať se mu započte za dva! – Troubení od sebe nerozdělujeme.

Pojď a slyš: Kdo troubí do jámy, do cisterny nebo do sudu – slyšel-li zvuk šofaru, splnil povinnost; slyšel-li ozvěnu, nesplnil povinnost. Ale proč? Ať splní povinnost začátkem troubení, dříve než se zvuk zmate!

Když to Raba říká, jde o toho, kdo troubí sám pro sebe a [přitom z jámy] vystupuje.

Je-li tomu tak, co se tím má říci? Mohl bys říci: někdy vystrčí hlavu, ale šofar je ještě v jámě, a zvuk se zmate; proto nás to učí.

Řekl Rav Jehuda: Na šofar ze zápalné oběti ať netroubí, ale zatroubil-li, splnil povinnost. Na šofar z pokojné oběti ať netroubí, a zatroubil-li, nesplnil povinnost.

Jaký je důvod? Na zápalnou oběť se vztahuje zpronevěra svatého majetku; jakmile se jí zpronevěřil, přešla do nesvatého. Na pokojné oběti se zpronevěra nevztahuje; spočívá na nich zákaz [a do nesvatého nepřecházejí].

Namítl proti tomu Rava: Kdy se zpronevěřil? Až poté, co zatroubil. Když troubil, troubil v zákazu!

Nýbrž řekl Rava: Jak tento, tak tento nesplnil povinnost. Pak se vrátil a řekl: Jak tento, tak tento splnil povinnost – přikázání nebyla dána k požitku.

Řekl Rav Jehuda: Na šofar modloslužby ať netroubí, ale zatroubil-li, splnil povinnost. Na šofar z odpadlého města ať netroubí, a zatroubil-li, nesplnil povinnost. Jaký je důvod? Odpadlé město – jeho míra je jakoby rozdrcena.

Řekl Rava: Komu jeho druh slibem zakázal mít z něj užitek, tomu smí [druh] zatroubit troubení přikázání. Kdo si slibem zakázal užitek ze šofaru, smí na něj troubit troubení přikázání.

A řekl Rava: Komu jeho druh slibem zakázal mít z něj užitek, na toho smí [druh] kropit očistnou vodu v období dešťů, ale ne v letních dnech. Kdo si slibem zakázal užitek z pramene, smí se v něm ponořit k ponoření přikázání v období dešťů, ale ne v letních dnech.

Poslali Šmuelovu otci: Přinutili ho a snědl macu – splnil povinnost. Kdo ho přinutil? Má-li se říci, že ho přinutil démon [tj. šílenství] – vždyť se učí: Kdo je občas zdravý a občas šílený: když je zdravý, je jako příčetný ve všech svých věcech; když je šílený, je jako šílenec ve všech svých věcech!

Řekl Rav Aši: Že ho přinutili Peršané. Řekl Rava: To říká, že kdo troubí pro hudbu, splnil povinnost.

To je samozřejmé! To je přece totéž! – Mohl bys říci: tam Milosrdný řekl „jezte macu“, a on jedl;