Roš ha-šana 28b ראש השנה

ale zde je psáno: „připomínka troubením“ (Lv 23,24), a on se tím jen bezděčně zabývá; proto nás to učí. Vidíš tedy, že Rava soudí: přikázání nevyžadují záměr.

Namítali mu: Četl v Tóře, a nastal čas čtení [Šema] – zaměřil-li své srdce, splnil povinnost, a ne-li, nesplnil povinnost. Není to snad: zaměřil své srdce, aby splnil povinnost?

Ne – [zaměřil se,] aby četl. Aby četl? Vždyť přece čte! – [Jde o toho,] kdo čte, aby [text] opravoval.

Pojď a slyš: Procházel za synagogou nebo měl dům blízko synagogy a slyšel zvuk šofaru nebo zvuk Megily – zaměřil-li své srdce, splnil povinnost, a ne-li, nesplnil povinnost. Není to snad: zaměřil-li své srdce, aby splnil povinnost?

Ne – aby slyšel. Aby slyšel? Vždyť přece slyšel! – Domníval se, že je to jen osel.

Namítali mu: Zaměřil se ten, kdo slyší, ale nezaměřil se ten, kdo dává slyšet; [zaměřil se] ten, kdo dává slyšet, ale nezaměřil se ten, kdo slyší – nesplnil povinnost, dokud se nezaměří ten, kdo slyší, i ten, kdo dává slyšet. Dobře, zaměřil se ten, kdo dává slyšet, ale nezaměřil se ten, kdo slyší – domníval se, že je to jen osel. Ale zaměřil se ten, kdo slyší, a nezaměřil se ten, kdo dává slyšet – jak k tomu dojde? Není to snad u toho, kdo troubí pro hudbu?

Snad [jde o to], že jen vydává chrčivé zvuky.

Řekl mu Abaje: Nyní tedy: kdo spí osmého dne v suce, ať dostane bičování [za přidání k přikázání]!

Řekl mu: Neboť já říkám: přikázání se přestupují jen v jejich čase.

Namítal Rav Šemen bar Aba: Odkud [víme] o kohenovi, který vystupuje na pódium [k požehnání], že nesmí říci: Protože mi Tóra dala oprávnění žehnat Izraeli, přidám jedno požehnání ze svého, například „Hospodin, Bůh vašich otců, ať vás rozmnoží“ (Dt 1,11)? Proto verš říká: „Nic nepřidávejte ke slovu“ (Dt 4,2). A zde, jakmile požehnal, jeho čas uplynul, a přesto se učí, že přestupuje!

Čím se zde zabýváme? Případem, kdy [ještě] neskončil.

Ale vždyť se učí: skončil! – Skončil jedno požehnání.

Ale vždyť se učí: skončil všechna svá požehnání! – Zde je to jiné, protože kdyby se mu naskytla jiná pospolitost, opět by žehnal; celý den je jeho čas.

A odkud to tvrdíš? Neboť jsme se učili: [Krve], které se dávají jedním pokropením, smíšené s [krvemi], které se dávají jedním pokropením, ať se dají jedním pokropením. [Krve] čtyř pokropení [smíšené s krvemi] čtyř pokropení ať se dají čtyřmi pokropeními.

[Krve] čtyř pokropení [smíšené s krvemi] jednoho pokropení – rabi Eliezer říká: Ať se dají čtyřmi pokropeními. Rabi Jehošua říká: Ať se dají jedním pokropením.

Řekl mu rabi Eliezer: Vždyť tím přestupuje [zákaz] „neubírej“! Řekl mu rabi Jehošua: Vždyť tím přestupuje [zákaz] „nepřidávej“!

Řekl mu rabi Eliezer: „Nepřidávej“ bylo řečeno jen tehdy, je-li [krev] sama o sobě. Řekl mu rabi Jehošua: „Neubírej“ bylo řečeno jen tehdy, je-li [krev] sama o sobě.

A ještě řekl rabi Jehošua: Když jsi nedal, přestoupil jsi „neubírej“, ale nevykonal jsi čin svou rukou; když jsi dal, přestoupil jsi „nepřidávej“ a vykonal jsi čin svou rukou.

A zde – jakmile dal pokropení [krví] z prvorozeného, jeho čas uplynul, a přesto se učí, že přestupuje „nepřidávej“. Není to snad proto, že říkáme: protože kdyby se mu naskytl jiný prvorozený, opět by z něj kropil – celý den je jeho čas?

[Odkud to?] Snad rabi Jehošua soudí, že přikázání se přestupují i mimo jejich čas!

My říkáme takto: Proč Rav Šemen bar Aba opouští mišnu a namítá z baraity? Ať namítá z mišny! Proč z mišny nenamítá? Protože kdyby se mu naskytl jiný prvorozený, musí z něj kropit – celý den je jeho čas. I u baraity: protože kdyby se mu naskytla jiná pospolitost, opět by žehnal – celý den je jeho čas.

A Rav Šemen bar Aba [rozlišuje]: Tam se nelze obejít bez toho, aby [krev] dal; zde, chce-li, žehná, a nechce-li, nežehná.

Rava řekl: Ke splnění povinnosti není třeba záměru; k přestoupení je třeba záměru.

Ale vždyť dávání krve je podle rabiho Jehošuy přestoupením, a není třeba záměru! Nýbrž řekl Rava: Ke splnění povinnosti není třeba záměru; k přestoupení v jeho čase není třeba záměru; mimo jeho čas je třeba záměru.

Řekl rabi Zera svému sluhovi: