Roš ha-šana 29a ראש השנה

[aby] se soustředil a zatroubil mi. Z toho plyne, že [Rava] zastává názor, že ten, kdo [druhým] dává slyšet, potřebuje záměr.

Namítají: Šel-li [někdo] za synagogou, nebo měl-li dům blízko synagogy, a slyšel zvuk šofaru nebo zvuk [čtení] Megily — jestliže upřel své srdce, splnil povinnost, a jestliže ne, nesplnil. A i když upřel své srdce, co z toho? Vždyť ten [troubící] se nesoustředí s ohledem na něj!

Zde se jedná o předříkávače obce, jehož záměr se vztahuje na všechny.

Pojď a slyš: Měl-li záměr ten, kdo slyší, a neměl ho ten, kdo dává slyšet, [nebo] měl-li záměr ten, kdo dává slyšet, a neměl ho ten, kdo slyší, nesplnil povinnost, dokud nebudou mít záměr ten, kdo slyší, i ten, kdo dává slyšet. [Baraita] uvádí toho, kdo dává slyšet, obdobně jako toho, kdo slyší: jako ten, kdo slyší, slyší pro sebe, tak i ten, kdo dává slyšet, dává slyšet pro sebe, a přesto učí, že nesplnil povinnost.

Je to spor tanaitů, neboť bylo učeno: Ten, kdo slyší, slyší pro sebe, a ten, kdo dává slyšet, dává slyšet svým obvyklým způsobem. Rabi Josi řekl: Kdy to platí? U předříkávače obce, ale u jednotlivce nesplní povinnost, dokud nebudou mít záměr ten, kdo slyší, i ten, kdo dává slyšet.

MIŠNA: „A stalo se, když Mojžíš zvedl svou ruku, že Izrael vítězil…“ (Ex 17,11). Copak ruce Mojžíšovy vedou válku nebo válku lámou? Chce ti to však říci, že pokaždé, když Izraelité hleděli vzhůru a podřizovali své srdce svému Otci v nebesích, nabývali převahy, a když ne, padali.

Podobně můžeš říci: „Udělej si ohnivého hada a postav ho na žerď, a každý uštknutý, který na něj pohlédne, zůstane naživu“ (Nu 21,8). Copak had usmrcuje nebo had oživuje? Ale v době, kdy Izraelité hleděli vzhůru a podřizovali své srdce svému Otci v nebesích, byli uzdravováni, a když ne, hynuli.

Hluchoněmý, duševně nesvéprávný a nezletilý nemohou za mnohé splnit jejich povinnost. Toto je pravidlo: Kdokoli není v dané věci zavázán, nemůže za mnohé splnit jejich povinnost.

GEMARA: Mudrci učili: Všichni jsou povinni troubením na šofar: kohanim, levité a Izraelité, proselyté a propuštění otroci, tumtum, androgynos [i] ten, kdo je napůl otrok a napůl svobodný.

Tumtum nemůže splnit povinnost za svůj druh ani za ty, kdo nejsou jeho druhu. Androgynos může splnit povinnost za svůj druh, ale ne za ty, kdo nejsou jeho druhu. Ten, kdo je napůl otrok a napůl svobodný, nemůže splnit povinnost za svůj druh ani za ty, kdo nejsou jeho druhu.

Mistr řekl: Všichni jsou povinni troubením na šofar: kohanim, levité a Izraelité. To je samozřejmé! Kdyby tito nebyli zavázáni, kdo by pak byl zavázán?

Bylo to potřeba kvůli kohanim. Napadlo by tě říci: Protože je psáno: „Bude vám to dnem troubení“ (Nu 29,1), je zavázán ten, kdo má jen troubení jednoho dne, ale tito kohanim, protože mají troubení po celý rok, jak je psáno: „A budete troubit na trubky při svých zápalných obětech“ (Nu 10,10), řekl bych, že nejsou zavázáni. Proto nás to učí.

Copak je to srovnatelné? Tam [jde o] trubky a zde o šofar! Spíše to bylo potřeba [takto]: Napadlo by tě říci, protože jsme se učili [v Mišně]: Jubilejní rok se rovná Roš ha-šana, pokud jde o troubení a požehnání — kdo podléhá přikázání jubilejního roku, podléhá i přikázání Roš ha-šana; a tito kohanim, protože nepodléhají přikázání jubilejního roku, jak jsme se učili: Kohanim a levité prodávají navždy a vykupují navždy, řekl bych, že nejsou zavázáni přikázáním Roš ha-šana. Proto nás to učí.

Ten, kdo je napůl otrok a napůl svobodný, nemůže splnit povinnost za svůj druh ani za ty, kdo nejsou jeho druhu. Rav Huna řekl: Ale za sebe ji splnit může.

Rav Nachman řekl Ravu Hunovi: Čím se liší [povinnost] za druhé, že nemůže? Protože strana otroctví nemůže splnit povinnost za stranu svobody. Ani za sebe pak nemůže, [neboť] jeho vlastní strana otroctví nemůže splnit povinnost za jeho vlastní stranu svobody!

Rav Nachman tedy řekl: Ani za sebe nemůže splnit povinnost. Tak bylo i učeno: Ten, kdo je napůl otrok a napůl svobodný, nemůže splnit povinnost ani za sebe.

Ahava, syn rabi Zeiry, učil: Všechna požehnání, přestože [ten, kdo je říká,] už svou povinnost splnil, může [jimi] splnit povinnost za druhé, kromě požehnání nad chlebem a požehnání nad vínem: jestliže povinnost nesplnil, může ji splnit za druhé, a jestliže ji splnil, nemůže ji splnit za druhé.

Rava se otázal: