Namítají: Šel-li [někdo] za synagogou, nebo měl-li dům blízko synagogy, a slyšel zvuk šofaru nebo zvuk [čtení] Megily — jestliže upřel své srdce, splnil povinnost, a jestliže ne, nesplnil. A i když upřel své srdce, co z toho? Vždyť ten [troubící] se nesoustředí s ohledem na něj!
מיתיבי היה עובר אחורי בית הכנסת או שהיה ביתו סמוך לבית הכנסת ושמע קול שופר או קול מגילה אם כוון לבו יצא ואם לאו לא יצא וכי כוון לבו מאי הוי היאך לא קא מיכוין אדעתא דידיה
Pojď a slyš: Měl-li záměr ten, kdo slyší, a neměl ho ten, kdo dává slyšet, [nebo] měl-li záměr ten, kdo dává slyšet, a neměl ho ten, kdo slyší, nesplnil povinnost, dokud nebudou mít záměr ten, kdo slyší, i ten, kdo dává slyšet. [Baraita] uvádí toho, kdo dává slyšet, obdobně jako toho, kdo slyší: jako ten, kdo slyší, slyší pro sebe, tak i ten, kdo dává slyšet, dává slyšet pro sebe, a přesto učí, že nesplnil povinnost.
ת"ש נתכוון שומע ולא נתכוון משמיע נתכוון משמיע ולא נתכוון שומע לא יצא עד שיתכוון שומע ומשמיע קתני משמיע דומיא דשומע מה שומע שומע לעצמו אף משמיע משמיע לעצמו וקתני לא יצא
Je to spor tanaitů, neboť bylo učeno: Ten, kdo slyší, slyší pro sebe, a ten, kdo dává slyšet, dává slyšet svým obvyklým způsobem. Rabi Josi řekl: Kdy to platí? U předříkávače obce, ale u jednotlivce nesplní povinnost, dokud nebudou mít záměr ten, kdo slyší, i ten, kdo dává slyšet.
תנאי היא דתניא שומע שומע לעצמו ומשמיע משמיע לפי דרכו אמר רבי יוסי בד"א בשליח צבור אבל ביחיד לא יצא עד שיתכוין שומע ומשמיע:
MIŠNA: „A stalo se, když Mojžíš zvedl svou ruku, že Izrael vítězil…“ (Ex 17,11). Copak ruce Mojžíšovy vedou válku nebo válku lámou? Chce ti to však říci, že pokaždé, když Izraelité hleděli vzhůru a podřizovali své srdce svému Otci v nebesích, nabývali převahy, a když ne, padali.
מתני׳ (שמות יז, יא) והיה כאשר ירים משה ידו וגבר ישראל וגו' וכי ידיו של משה עושות מלחמה או שוברות מלחמה אלא לומר לך כל זמן שהיו ישראל מסתכלין כלפי מעלה ומשעבדין את לבם לאביהם שבשמים היו מתגברים ואם לאו היו נופלים
Podobně můžeš říci: „Udělej si ohnivého hada a postav ho na žerď, a každý uštknutý, který na něj pohlédne, zůstane naživu“ (Nu 21,8). Copak had usmrcuje nebo had oživuje? Ale v době, kdy Izraelité hleděli vzhůru a podřizovali své srdce svému Otci v nebesích, byli uzdravováni, a když ne, hynuli.
כיוצא בדבר אתה אומר (במדבר כא, ח) עשה לך שרף ושים אותו על נס והיה כל הנשוך וראה אותו וחי וכי נחש ממית או נחש מחיה אלא בזמן שישראל מסתכלין כלפי מעלה ומשעבדין את לבם לאביהם שבשמים היו מתרפאין ואם לאו היו נימוקים
Hluchoněmý, duševně nesvéprávný a nezletilý nemohou za mnohé splnit jejich povinnost. Toto je pravidlo: Kdokoli není v dané věci zavázán, nemůže za mnohé splnit jejich povinnost.
חרש שוטה וקטן אין מוציאין את הרבים ידי חובתן זה הכלל כל שאינו מחוייב בדבר אינו מוציא את הרבים ידי חובתן:
GEMARA: Mudrci učili: Všichni jsou povinni troubením na šofar: kohanim, levité a Izraelité, proselyté a propuštění otroci, tumtum, androgynos [i] ten, kdo je napůl otrok a napůl svobodný.
גמ׳ ת"ר הכל חייבין בתקיעת שופר כהנים ולוים וישראלים גרים ועבדים משוחררים וטומטום ואנדרוגינוס מי שחציו עבד וחציו בן חורין
Tumtum nemůže splnit povinnost za svůj druh ani za ty, kdo nejsou jeho druhu. Androgynos může splnit povinnost za svůj druh, ale ne za ty, kdo nejsou jeho druhu. Ten, kdo je napůl otrok a napůl svobodný, nemůže splnit povinnost za svůj druh ani za ty, kdo nejsou jeho druhu.
טומטום אינו מוציא לא את מינו ולא את שאינו מינו אנדרוגינוס מוציא את מינו אבל לא את שאינו מינו מי שחציו עבד וחציו בן חורין אינו מוציא לא את מינו ולא את שאינו מינו
Mistr řekl: Všichni jsou povinni troubením na šofar: kohanim, levité a Izraelité. To je samozřejmé! Kdyby tito nebyli zavázáni, kdo by pak byl zavázán?
אמר מר הכל חייבין בתקיעת שופר כהנים לוים וישראלים פשיטא אי הני לא מיחייבי מאן מיחייבי
Bylo to potřeba kvůli kohanim. Napadlo by tě říci: Protože je psáno: „Bude vám to dnem troubení“ (Nu 29,1), je zavázán ten, kdo má jen troubení jednoho dne, ale tito kohanim, protože mají troubení po celý rok, jak je psáno: „A budete troubit na trubky při svých zápalných obětech“ (Nu 10,10), řekl bych, že nejsou zavázáni. Proto nás to učí.
כהנים אצטריכא ליה ס"ד אמינא הואיל וכתיב (במדבר כט, א) יום תרועה יהיה לכם מאן דליתיה אלא בתקיעה דחד יומא הוא דמיחייב והני כהנים הואיל ואיתנהו בתקיעות דכל השנה דכתיב (במדבר י, י) ותקעתם בחצוצרות על עולותיכם אימא לא ליחייבו קמ"ל
Copak je to srovnatelné? Tam [jde o] trubky a zde o šofar! Spíše to bylo potřeba [takto]: Napadlo by tě říci, protože jsme se učili [v Mišně]: Jubilejní rok se rovná Roš ha-šana, pokud jde o troubení a požehnání — kdo podléhá přikázání jubilejního roku, podléhá i přikázání Roš ha-šana; a tito kohanim, protože nepodléhají přikázání jubilejního roku, jak jsme se učili: Kohanim a levité prodávají navždy a vykupují navždy, řekl bych, že nejsou zavázáni přikázáním Roš ha-šana. Proto nás to učí.
מי דמי התם חצוצרות והכא שופר אלא אצטריך סד"א הואיל ותנן שוה היובל לר"ה לתקיעה ולברכות מאן דאיתיה במצות היובל איתיה במצוה דראש השנה והני כהנים הואיל וליתנהו במצוה דיובל דתנן כהנים ולוים מוכרין לעולם וגואלין לעולם אימא במצוה דראש השנה לא ליחייבו קמ"ל:
Ten, kdo je napůl otrok a napůl svobodný, nemůže splnit povinnost za svůj druh ani za ty, kdo nejsou jeho druhu. Rav Huna řekl: Ale za sebe ji splnit může.
מי שחציו עבד וחציו בן חורין אינו מוציא לא את מינו ולא את שאינו מינו: אמר רב הונא ולעצמו מוציא
Rav Nachman řekl Ravu Hunovi: Čím se liší [povinnost] za druhé, že nemůže? Protože strana otroctví nemůže splnit povinnost za stranu svobody. Ani za sebe pak nemůže, [neboť] jeho vlastní strana otroctví nemůže splnit povinnost za jeho vlastní stranu svobody!
א"ל רב נחמן לרב הונא מאי שנא לאחרים דלא דלא אתי צד עבדות ומפיק צד חירות לעצמו נמי לא אתי צד עבדות דידיה ומפיק צד חירות דידיה
Rav Nachman tedy řekl: Ani za sebe nemůže splnit povinnost. Tak bylo i učeno: Ten, kdo je napůl otrok a napůl svobodný, nemůže splnit povinnost ani za sebe.
אלא אר"נ אף לעצמו אינו מוציא תניא נמי הכי מי שחציו עבד וחציו בן חורין אף לעצמו אינו מוציא
Ahava, syn rabi Zeiry, učil: Všechna požehnání, přestože [ten, kdo je říká,] už svou povinnost splnil, může [jimi] splnit povinnost za druhé, kromě požehnání nad chlebem a požehnání nad vínem: jestliže povinnost nesplnil, může ji splnit za druhé, a jestliže ji splnil, nemůže ji splnit za druhé.
תני אהבה בריה דר' זירא כל הברכות כולן אע"פ שיצא מוציא חוץ מברכת הלחם וברכת היין שאם לא יצא מוציא ואם יצא אינו מוציא
Originál: Rosh Hashanah 29a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.