Roš ha-šana 34b ראש השנה

devět zvuků během devíti hodin dne, splnil povinnost.

Tak bylo i učeno: Slyšel-li devět zvuků během devíti hodin dne, splnil povinnost. Od devíti lidí naráz [nesplnil povinnost]. Tekia od tohoto a terua od tamtoho, splnil povinnost, a to i s přestávkami, a to i po celý den.

A copak to rabi Jochanan řekl? Vždyť rabi Jochanan řekl jménem rabi Šimona ben Jehocadaka: U Halelu a u Megily, jestliže [uprostřed] udělal přestávku tak dlouhou, že by stačil celé dočíst, vrací se na začátek! Není to rozpor: toto je jeho [vlastní názor], toto [názor] jeho učitele.

A jeho [vlastní názor] to není? Vždyť rabi Abahu šel za rabi Jochananem a ten recitoval Šema. Když došel k špinavým uličkám, umlkl. Když je přešel, [rabi Abahu] se ho zeptal: Mohu dokončit? Řekl mu: Jestliže jsi udělal přestávku tak dlouhou, že bys stačil celé dočíst, vrať se na začátek!

Říkal mu toto: Já to nezastávám, ale podle tebe, který to zastáváš — jestliže jsi udělal přestávku tak dlouhou, že bys stačil celé dočíst, vrať se na začátek.

Mudrci učili: Troubení si navzájem nebrání; požehnání si navzájem nebrání. Troubení a požehnání na Roš ha-šana a v Den smíření si navzájem brání.

Jaký je důvod? Raba řekl: Svatý, budiž požehnán, řekl: Říkejte přede mnou na Roš ha-šana Království, Připomínky a Šofary. Království — abyste mě nad sebou ustanovili Králem; Připomínky — aby se vaše připomínka dostala přede mne k dobrému. A čím? Šofarem.

Kdo řekl požehnání a teprve potom získal šofar, troubí tekia, terua a tekia. Důvodem je, že zpočátku šofar neměl; ale kdyby měl šofar zpočátku, když je slyší, slyší je v pořadí požehnání.

Rav Papa bar Šmuel vstal k modlitbě. Řekl svému sluhovi: Když ti pokynu, zatrub mi. Rava mu řekl: Řekli to jen u obecního shromáždění.

Tak bylo i učeno: Když je slyší, slyší je v pořadí a v pořadí požehnání. Kdy to platí? U obecního shromáždění. Ale mimo obecní shromáždění je slyší v pořadí, ale ne v pořadí požehnání. A jednotlivci, který [ještě] netroubil, jeho druh zatroubí; ale za jednotlivce, který neřekl požehnání, jeho druh požehnání neříká.

A přikázání [týkající se] troubících [má přednost] před těmi, kdo říkají požehnání. Jak to? [Jsou-li] dvě města, v jednom troubí a v druhém říkají požehnání, jde se na místo, kde troubí, a nejde se na místo, kde říkají požehnání.

To je samozřejmé! Toto je z Tóry a toto od mudrců! Bylo to potřeba [pro případ], že ačkoli toto je jisté a toto nejisté.

Jako je zavázán předříkávač obce, tak i každý jednotlivec atd. Bylo učeno: Řekli Rabanu Gamlielovi: Podle tvých slov, proč se obec modlí? Řekl jim: Aby předříkávač obce připravil svou modlitbu.

Raban Gamliel jim řekl: Podle vašich slov, proč předříkávač obce předstupuje před archu? Řekli mu: Aby splnil povinnost za toho, kdo není zběhlý. Řekl jim: Jako splňuje povinnost za toho, kdo není zběhlý, tak splňuje povinnost i za zběhlého.

Raba bar bar Chana řekl, že rabi Jochanan řekl: Mudrci souhlasí s Rabanem Gamlielem. A Rav řekl: Stále je to sporné. [Rabi] Chija, syn Raby bar Nachmaniho, to slyšel a šel to tradované učení říci před Rava Dimiho bar Chinenu. Ten mu řekl: Takto řekl Rav: Stále je to sporné. Řekl mu: I Raba bar bar Chana říká toto: Když rabi Jochanan řekl toto tradované učení, Reš Lakiš s ním nesouhlasil a řekl: Stále je to sporné.

A copak to rabi Jochanan řekl? Vždyť rabi Chana z Ciporu řekl, že rabi Jochanan řekl: Halacha je podle Rabana Gamliela. „Halacha“ — z toho plyne, že se [mudrci] přou!