Roš ha-šana 34a ראש השנה

Nebylo by třeba říkat „v sedmém měsíci“; proč verš říká „v sedmém měsíci“? Aby všechna troubení sedmého měsíce byla jedno jako druhé.

A odkud víme, [že jsou] tři [série] po třech [zvucích]? Verš říká: „Dáš zaznít šofaru, troubení“ (Lv 25,9), „Den odpočinku, připomínka troubením“ (Lv 23,24), „Bude vám to dnem troubení“ (Nu 29,1).

A odkud víme, že co je řečeno o tomto, se vztahuje na tamto, a co je řečeno o tamtom, na toto? Verš říká „sedmý“, „sedmý“ pro analogii výrazů.

Jak tedy? Tři [série], což je devět [zvuků]. Délka tekia je jako terua; délka terua je jako tři ševarim.

Tento tana to nejprve odvozuje z přiřazení, a teď to odvozuje z analogie výrazů? Říká to takto: Kdyby nebylo analogie výrazů, odvodil bych to z přiřazení; teď, když je tu analogie výrazů, přiřazení není třeba.

A tento [další] tana to odvozuje analogií výrazů z pouště, neboť bylo učeno: „A zatroubíte troubení“ (Nu 10,5) — tekia zvlášť a terua zvlášť. Ty říkáš: tekia zvlášť a terua zvlášť; anebo jsou snad tekia a terua jedno a totéž? Když říká: „A když svoláváte shromáždění, zatroubíte, ale nebudete troubit poplach“ (Nu 10,7), řekni tedy: tekia zvlášť a terua zvlášť.

A odkud víme, že před ní je prostý [tón]? Verš říká: „A zatroubíte troubení“ (Nu 10,5). A odkud víme, že za ní je prostý [tón]? Verš říká: „Troubení zatroubí“ (Nu 10,6).

Rabi Jišmael, syn rabi Jochanana ben Beroky, říká: To není třeba. Hle, [verš] říká: „A zatroubíte troubení podruhé“ (Nu 10,6). Nebylo by třeba říkat „podruhé“; proč verš říká „podruhé“? To je vzorový případ, že kdekoli je řečeno „troubení“, bude k němu druhá tekia. Mám to jen pro poušť; odkud [to víme] pro Roš ha-šana? Verš říká „troubení“, „troubení“ pro analogii výrazů.

A o Roš ha-šana byla řečena tři troubení: „Den odpočinku, připomínka troubením“ (Lv 23,24), „Den troubení“ (Nu 29,1), „Dáš zaznít šofaru, troubení“ (Lv 25,9); a ke každému z nich dvě tekia.

Zjišťujeme tedy, že o Roš ha-šana byla řečena tři troubení a šest tekia. Dvě [vyplývají] ze slov Tóry a jedno ze slov zákoníků: „Den odpočinku, připomínka troubením“ a „Dáš zaznít šofaru, troubení“ jsou ze slov Tóry; „Bude vám to dnem troubení“ slouží ke svému vlastnímu výkladu.

Rabi Šmuel bar Nachmani řekl, že rabi Jonatan [řekl]: Jedno ze slov Tóry a dvě ze slov zákoníků: „Dáš zaznít šofaru, troubení“ je ze slov Tóry; „Den odpočinku, připomínka troubením“ a „Bude vám to dnem troubení“ slouží ke svému vlastnímu výkladu.

Co [znamená] „slouží ke svému vlastnímu výkladu“? Je potřeba [k tomu, aby se troubilo] ve dne, a ne v noci.

A ten druhý — odkud ví, [že se troubí] ve dne, a ne v noci? Odvozuje to z [verše] „V Den smíření“ (Lv 25,9).

Jestliže odvozuje z „Dne smíření“, ať z něj odvodí i prostý [tón] před ní a prostý [tón] za ní! „Dáš zaznít“ a „dáte zaznít“ to podle nich neznamená.

Co tedy z nich vykládají? „Dáš zaznít“ — podle Rava Matny, neboť Rav Matna řekl: „Dáš zaznít“ — způsobem, jakým se [šofar] přenáší. „Dáte zaznít“ — [aby se neřeklo], že Milosrdný říká, ať ho předáváme z ruky do ruky.

A ten druhý [výklad] Rava Matny [vyvozuje] ze změny ve vyjádření [verše].

„Dáte zaznít“ — z ruky do ruky nemůžeš říci, neboť odvozuje „zaznění“ – „zaznění“ od Mojžíše. Zde je psáno: „Dáš zaznít šofaru, troubení“ (Lv 25,9), a tam je psáno: „Mojžíš přikázal a dali zaznít hlasu v táboře“ (Ex 36,6). Jako tam [šlo] o hlas, tak i zde o hlas.

A podle toho tany, který to odvozuje z pouště: [mohl bych říci,] jako tam [šlo o] trubky, tak i zde trubky?

Verš říká: „Zatrubte na šofar při novoluní, při zakrytí [měsíce] ke dni našeho svátku“ (Ž 81,4). Který je svátek, při němž je měsíc zakryt? Řekni, že to je Roš ha-šana, a Milosrdný říká: šofar.

Rabi Abahu ustanovil v Caesareji: tekia, tři ševarim, terua, tekia. Jak to? Jestliže [terua znamená], že kvílela, ať se dělá tekia, terua a tekia; a jestliže, že sténala, ať se dělá tekia, tři ševarim a tekia!

Bylo mu nejisté, zda sténala, nebo kvílela. Rav Avira namítl: Ale co když to bylo kvílení, a tři ševarim přerušují mezi [předchozí tekia] a terua? Vždyť pak dělá znovu tekia, terua a tekia! Ravina namítl: Ale co když to bylo sténání, a terua přerušuje mezi ševarim a tekia? Vždyť pak dělá znovu tekia, ševarim, tekia!

Co tedy rabi Abahu ustanovil? Jestliže sténala — to už udělal; jestliže kvílela — to už udělal. Bylo mu nejisté, zda snad [nejprve] sténala a [pak] kvílela.

Je-li tomu tak, ať se dělá i obráceně: tekia, terua, tři ševarim a tekia, protože snad [nejprve] kvílela a [pak] sténala! Obvyklým během věcí, když člověka něco potká, nejprve sténá a potom kvílí.

Zatroubil-li první [tekia] a protáhl druhou jako dvě atd. Rabi Jochanan řekl: Slyšel-li