MIŠNA: Kdo hodí [předmět] a vzpomněl si [že je Šabat], když už mu vyletěl z ruky, [a] chytil jej někdo jiný, chytil jej pes nebo shořel – je osvobozen. Hodil, aby způsobil zranění, ať člověku, nebo zvířeti, a vzpomněl si dříve, než zranění vzniklo – je osvobozen. Toto je pravidlo: všichni, kdo jsou povinni [přinést] oběť za hřích, nejsou povinni, dokud jejich [čin] není od začátku do konce neúmyslný. Byl-li jejich začátek neúmyslný a konec úmyslný, nebo začátek úmyslný a konec neúmyslný, jsou osvobozeni – dokud jejich začátek a konec nejsou neúmyslné.
מתני׳ הזורק ונזכר מאחר שיצתה מידו קלטה אחר קלטה כלב או שנשרפה פטור זרק לעשות חבורה בין באדם ובין בבהמה ונזכר עד שלא נעשית חבורה פטור זה הכלל כל חייבי חטאות אינן חייבין עד שתהא תחלתן וסופן שגגה תחלתן שגגה וסופן זדון תחילתן זדון וסופן שגגה פטורין עד שתהא תחילתן וסופן שגגה:
GEMARA: Z toho plyne, že pokud [předmět] spočinul, je vinen. Ale vždyť si vzpomněl, a učili jsme se: Všichni, kdo jsou povinni [přinést] oběť za hřích, nejsou povinni, dokud jejich začátek a konec nejsou neúmyslné! Rav Kahana řekl: Závěrečná část [Mišny] se vrací k [případu] lakty a matny [druhů vrhacích nástrojů na provaze].
גמ׳ הא נחה חייב והלא נזכר ותנן כל חייבי חטאות אינן חייבין עד שתהא תחלתן וסופן שגגה אמר רב כהנא סיפא אתאן ללכתא ומתנא
Lakta a matna – jejich provaz má v ruce! [Jde o případ,] kdy zamýšlel způsobit zranění. – I to jsme se přece učili: Kdo hodí, aby způsobil zranění, ať člověku, nebo zvířeti, a vzpomněl si dříve, než zranění vzniklo, je osvobozen! Spíše, řekl Rava: [Jde] o toho, kdo přenáší [předmět na čtyři lokty].
לכתא ומתנא אוגדו בידו הוא כגון שנתכוין לעשות חבורה הא נמי תנינא הזורק לעשות חבורה בין באדם בין בבהמה ונזכר עד שלא נעשית חבורה פטור אלא אמר רבא במעביר
Ale vždyť to „toto je pravidlo“, které učí, učí ohledně házení! Spíše, řekl Rava: Učí dvě [věci]: Kdo hodí a vzpomněl si, když už mu vyletěl z ruky; anebo si nevzpomněl, a chytil jej někdo jiný, chytil jej pes nebo shořel – je osvobozen.
והא זה הכלל דקתני אזריקה קתני אלא אמר רבא תרתי קתני הזורק ונזכר מאחר שיצתה מידו אי נמי לא נזכר וקלטה אחר או קלטה כלב או שנשרפה פטור
Rav Aši řekl: [V Mišně] něco chybí, a takto učí: Kdo hodí a vzpomněl si, když už mu vyletěl z ruky, [nebo] chytil jej někdo jiný, chytil jej pes nebo shořel – je osvobozen; z toho plyne, že pokud spočinul, je vinen. Kdy to platí? Když opět zapomněl; ale pokud opět nezapomněl, je osvobozen, neboť všichni, kdo jsou povinni [přinést] oběť za hřích, nejsou povinni, dokud jejich začátek a konec nejsou neúmyslné.
רב אשי אמר חסורי מחסרא והכי קתני הזורק ונזכר מאחר שיצתה מידו קלטה אחר או קלטה כלב או שנשרפה פטור הא נחה חייב בד"א שחזר ושכח אבל לא חזר ושכח פטור שכל חייבי חטאות אינן חייבין עד שתהא תחלתן וסופן שגגה:
Toto je pravidlo: všichni, kdo jsou povinni [přinést] oběť za hřích atd. Bylo řečeno: Dva lokty [přenesl] neúmyslně, dva lokty úmyslně, [a] dva lokty neúmyslně – Raba řekl: Je osvobozen. Rava řekl: Je vinen.
זה הכלל כל חייבי חטאות כו': איתמר שתי אמות בשוגג שתי אמות במזיד שתי אמות בשוגג רבה אמר פטור רבא אמר חייב
Raba řekl: Je osvobozen – i podle rabana Gamliela, který říká, že u poloviny míry neexistuje [rozdělující] uvědomění; to [platí] tam, protože když dokončuje míru, dokončuje ji neúmyslně, ale zde, kde [ji dokončuje] úmyslně, ne.
רבה אמר פטור אפילו לרבן גמליאל דאמר אין ידיעה לחצי שיעור התם הוא דכי קא גמר שיעורא בשוגג קא גמר אבל הכא דבמזיד לא
Rava řekl: Je vinen – i podle mudrců, kteří říkají, že u poloviny míry existuje [rozdělující] uvědomění; to [platí] tam, protože je to v jeho moci, ale zde, kde to není v jeho moci, ne. A o čem [jde]? Pokud o přenášení – to je v jeho moci! Spíše o házení.
רבה אמר חייב ואפילו לרבנן דאמרי יש ידיעה לחצי שיעור התם הוא דבידו אבל הכא דאין בידו לא ובמאי אי במעביר הרי בידו ואלא בזורק
Raba řekl: Hodil [předmět] a ten spočinul v tlamě psa nebo v ústí pece – je vinen. Ale vždyť jsme se učili: Chytil jej někdo jiný, chytil jej pes nebo shořel – je osvobozen! – Tam nezamýšlel, zde zamýšlel.
אמר רבה זרק ונחה בפי הכלב או בפי הכבשן חייב והאנן תנן קלטה אחר או קלטה הכלב או שנשרפה פטור התם דלא מכוין הכא דקא מכוין
Rav Bibi bar Abaje řekl: I my jsme se to učili: Je [případ, kdy] někdo sní jedno sousto a je povinen za ně [přinést] čtyři oběti za hřích a jednu oběť za provinění: nečistý, který snědl lůj, a byl to zbytek obětiny, o Jom kipur.
אמר רב ביבי בר אביי אף אנן נמי תנינא יש אוכל אכילה אחת וחייב עליה ד' חטאות ואשם אחד הטמא שאכל חלב והוא נותר מן המוקדשין ביוה"כ
Rabi Meir říká: Pokud byl také Šabat a vynesl to [v ústech], je vinen. Řekli mu: To není téhož druhu. A proč [podle rabi Meira]? Vždyť vynášení se tak neděje! Spíše, protože zamýšlí, jeho úmysl to [místo] činí místem. I zde, protože zamýšlí, jeho úmysl to činí místem.
רבי מאיר אומר אף אם היתה שבת והוציאו [בפיו] חייב אמרו לו אינו מן השם ואמאי הא אין דרך הוצאה בכך אלא כיון דקא מיכוין מחשבתו משויא ליה מקום הכא נמי כיון דקא מיכוין מחשבתו משויא ליה מקום:
Originál: Shabbat 102a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.