Šabat 102a שבת

MIŠNA: Kdo hodí [předmět] a vzpomněl si [že je Šabat], když už mu vyletěl z ruky, [a] chytil jej někdo jiný, chytil jej pes nebo shořel – je osvobozen. Hodil, aby způsobil zranění, ať člověku, nebo zvířeti, a vzpomněl si dříve, než zranění vzniklo – je osvobozen. Toto je pravidlo: všichni, kdo jsou povinni [přinést] oběť za hřích, nejsou povinni, dokud jejich [čin] není od začátku do konce neúmyslný. Byl-li jejich začátek neúmyslný a konec úmyslný, nebo začátek úmyslný a konec neúmyslný, jsou osvobozeni – dokud jejich začátek a konec nejsou neúmyslné.

GEMARA: Z toho plyne, že pokud [předmět] spočinul, je vinen. Ale vždyť si vzpomněl, a učili jsme se: Všichni, kdo jsou povinni [přinést] oběť za hřích, nejsou povinni, dokud jejich začátek a konec nejsou neúmyslné! Rav Kahana řekl: Závěrečná část [Mišny] se vrací k [případu] lakty a matny [druhů vrhacích nástrojů na provaze].

Lakta a matna – jejich provaz má v ruce! [Jde o případ,] kdy zamýšlel způsobit zranění. – I to jsme se přece učili: Kdo hodí, aby způsobil zranění, ať člověku, nebo zvířeti, a vzpomněl si dříve, než zranění vzniklo, je osvobozen! Spíše, řekl Rava: [Jde] o toho, kdo přenáší [předmět na čtyři lokty].

Ale vždyť to „toto je pravidlo“, které učí, učí ohledně házení! Spíše, řekl Rava: Učí dvě [věci]: Kdo hodí a vzpomněl si, když už mu vyletěl z ruky; anebo si nevzpomněl, a chytil jej někdo jiný, chytil jej pes nebo shořel – je osvobozen.

Rav Aši řekl: [V Mišně] něco chybí, a takto učí: Kdo hodí a vzpomněl si, když už mu vyletěl z ruky, [nebo] chytil jej někdo jiný, chytil jej pes nebo shořel – je osvobozen; z toho plyne, že pokud spočinul, je vinen. Kdy to platí? Když opět zapomněl; ale pokud opět nezapomněl, je osvobozen, neboť všichni, kdo jsou povinni [přinést] oběť za hřích, nejsou povinni, dokud jejich začátek a konec nejsou neúmyslné.

Toto je pravidlo: všichni, kdo jsou povinni [přinést] oběť za hřích atd. Bylo řečeno: Dva lokty [přenesl] neúmyslně, dva lokty úmyslně, [a] dva lokty neúmyslně – Raba řekl: Je osvobozen. Rava řekl: Je vinen.

Raba řekl: Je osvobozen – i podle rabana Gamliela, který říká, že u poloviny míry neexistuje [rozdělující] uvědomění; to [platí] tam, protože když dokončuje míru, dokončuje ji neúmyslně, ale zde, kde [ji dokončuje] úmyslně, ne.

A o čem [jde]? Pokud o házení – to je [celé] neúmyslné! Spíše o přenášení.

Rava řekl: Je vinen – i podle mudrců, kteří říkají, že u poloviny míry existuje [rozdělující] uvědomění; to [platí] tam, protože je to v jeho moci, ale zde, kde to není v jeho moci, ne. A o čem [jde]? Pokud o přenášení – to je v jeho moci! Spíše o házení.

Raba řekl: Hodil [předmět] a ten spočinul v tlamě psa nebo v ústí pece – je vinen. Ale vždyť jsme se učili: Chytil jej někdo jiný, chytil jej pes nebo shořel – je osvobozen! – Tam nezamýšlel, zde zamýšlel.

Rav Bibi bar Abaje řekl: I my jsme se to učili: Je [případ, kdy] někdo sní jedno sousto a je povinen za ně [přinést] čtyři oběti za hřích a jednu oběť za provinění: nečistý, který snědl lůj, a byl to zbytek obětiny, o Jom kipur.

Rabi Meir říká: Pokud byl také Šabat a vynesl to [v ústech], je vinen. Řekli mu: To není téhož druhu. A proč [podle rabi Meira]? Vždyť vynášení se tak neděje! Spíše, protože zamýšlí, jeho úmysl to [místo] činí místem. I zde, protože zamýšlí, jeho úmysl to činí místem.

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] Kdo hází.