že ponoření v jeho [předepsaném] čase není přikázáním, a proto [sítinu] sháníme; a rabi Josi soudí, že ponoření v jeho čase je přikázáním, a proto [ji] nesháníme.
טבילה בזמנה לאו מצוה ומהדרינן ור' יוסי סבר טבילה בזמנה מצוה ולא מהדרינן
A soudí rabi Josi, že ponoření v jeho čase je přikázáním? Vždyť se učí: Muž s výtokem a žena s výtokem, malomocný a malomocná, kdo souložil s menstruující a kdo je nečistý od mrtvého, se ponořují ve dne; menstruující a rodička se ponořují v noci; kdo měl výron semene, se může ponořit kdykoli po celý den. Rabi Josi říká: Od odpoledne [doby minchy] dále se ponořit nemusí. To je rabi Josi bar rabi Jehuda, který řekl: Postačí poslední ponoření.
וסבר ר' יוסי טבילה בזמנה מצוה והתניא הזב והזבה המצורע והמצורעת בועל נדה וטמא מת טבילתן ביום נדה ויולדת טבילתן בלילה בעל קרי טובל והולך כל היום כולו ר' יוסי אומר מן המנחה ולמעלה אינו צריך לטבול ההיא ר' יוסי בר' יהודה היא דאמר דייה טבילה באחרונה:
MIŠNA: Přijde-li nežid hasit, neříkají mu „hasi“ ani „nehasi“, protože jeho odpočinek není jejich povinností. Ale přijde-li hasit nezletilý, nedovolí mu to, protože jeho odpočinek je jejich povinností.
מתני׳ נכרי שבא לכבות אין אומרים לו כבה ואל תכבה מפני שאין שביתתו עליהן אבל קטן שבא לכבות אין שומעין לו מפני ששביתתו עליהן:
GEMARA:Rabi Ami řekl: Při požáru dovolili říci: „Kdo uhasí, nepřijde zkrátka.“ Řekněme, že to podporuje [Mišna]: Přijde-li nežid hasit, neříkají mu „hasi“ ani „nehasi“, protože jeho odpočinek není jejich povinností – „hasi“ mu neříkáme, ale „kdo uhasí, nepřijde zkrátka“ mu říkáme. Vezmi [však] závěr: „nehasi“ mu neříkáme – [snad tedy] ani „kdo uhasí, nepřijde zkrátka“ mu neříkáme? Nýbrž z toho nelze nic vyvodit.
גמ׳ א"ר אמי בדליקה התירו לומר כל המכבה אינו מפסיד נימא מסייע ליה נכרי שבא לכבות אין אומרים לו כבה ואל תכבה מפני שאין שביתתו עליהן כבה הוא דלא אמרינן ליה הא כל המכבה אינו מפסיד אמרינן ליה אימא סיפא אל תכבה לא אמרינן ליה וכל המכבה אינו מפסיד נמי לא אמרינן ליה אלא מהא ליכא למשמע מינה
Rabíni učili: Stalo se, že vypukl požár ve dvoře Josefa ben Simaje v Šichinu, a muži z posádky Cipori přišli hasit, protože byl královským správcem. Ale on jim to nedovolil kvůli úctě k Šabatu. A stal se mu zázrak: spadl déšť a uhasil [požár]. Večer poslal každému z nich dva sela a jejich veliteli padesát. Když o tom mudrci uslyšeli, řekli: Nebylo to třeba, neboť jsme se učili: Přijde-li nežid hasit, neříkají mu „hasi“ ani „nehasi“.
ת"ר מעשה ונפלה דליקה בחצירו של יוסף בן סימאי בשיחין ובאו אנשי גיסטרא של ציפורי לכבות מפני שאפטרופוס של מלך היה ולא הניחן מפני כבוד השבת ונעשה לו נס וירדו גשמים וכיבו לערב שיגר לכל אחד מהן שתי סלעין ולאפרכוס שבהן חמשים וכששמעו חכמים בדבר אמרו לא היה צריך לכך שהרי שנינו נכרי שבא לכבות אין אומרים לו כבה ואל תכבה:
„Ale přijde-li hasit nezletilý, nedovolí mu to, protože jeho odpočinek je jejich povinností“: Plyne z toho, že jí-li nezletilý zdechliny, je soud povinen jej od toho odvrátit? Rabi Jochanan řekl: [Jde] o nezletilého, který jedná podle vůle svého otce. Obdobně u nežida, který jedná podle vůle Izraelity – je to snad dovoleno? Nežid jedná podle vlastní vůle.
אבל קטן שבא לכבות אין שומעין לו מפני ששביתתו עליהן: שמעת מינה קטן אוכל נבלות ב"ד מצווין עליו להפרישו אמר רבי יוחנן בקטן העושה לדעת אביו דכוותה גבי נכרי דקא עביד לדעתיה דישראל מי שרי נכרי לדעתיה דנפשיה עביד:
MIŠNA: Přiklápějí misku na svíci, aby [plamen] nechytil trám, a na výkal dítěte a na štíra, aby neuštkl. Rabi Jehuda řekl: Takový případ přišel před Rabana Jochanana ben Zakaje v Aravě a řekl: Obávám se, že [ten člověk] je povinen přinést oběť za hřích.
מתני׳ כופין קערה על גבי הנר בשביל שלא תאחוז בקורה ועל צואה של קטן ועל עקרב שלא תישך א"ר יהודה מעשה בא לפני רבן יוחנן בן זכאי בערב ואמר חוששני לו מחטאת:
גמ׳ רב יהודה ורב ירמיה בר אבא ורב חנן בר רבא איקלעו לבי אבין דמן נשיקיא לרב יהודה ורב ירמיה בר אבא
Originál: Shabbat 121a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.