Šabat 121b שבת

přinesli lehátka, Ravu Chananovi bar Ravovi nepřinesli. [Rav Chanan] ho zastihl, jak učí svého syna: „a na výkal dítěte“ – kvůli dítěti. Řekl mu: Hloupý Avin učí své syny hlouposti! Copak není [výkal] sám o sobě připraven pro psy? A řekneš-li, že včera pro ně nebyl k užitku – vždyť se učí: Tekoucí řeky a vyvěrající prameny jsou jako nohy každého člověka.

Jak to tedy má učit? Řekni: na výkal slepic, kvůli dítěti.

Ať to vyplývá z toho, že je to nádoba na výkaly [kterou smí vynést]! A řekneš-li: nádobu na výkaly spolu s nádobou ano, ale samotný [výkal] ne – vždyť jedna myš se našla v kořenářství Rava Ašiho a on jim řekl: Chyťte ji za ocas a vyneste ji na smetiště. – A co dělá dítě na smetišti? – [Jde o výkal] ve dvoře. – Ve dvoře je to přece také nádoba na výkaly! – [Jde] o smetiště, které je ve dvoře.

„A na štíra, aby neuštkl“: Rabi Jehošua ben Levi řekl: Všechny škodlivé tvory smějí v Šabat zabít. Rav Josef namítl: Pět [tvorů] smějí v Šabat zabít, a to jsou: moucha v egyptské zemi, sršeň v Ninive, štír v Chadjavu, had v zemi Izraele a vzteklý pes kdekoli. Kdo [je autorem]? Řekneš-li, že rabi Jehuda – vždyť ten řekl, že za práci, která není potřebná sama pro sebe, je člověk povinen [obětí]. Nýbrž není to snad rabi Šimon, a jen tyto dovoluje, jiné ne?

Rabi Jirmeja řekl: A kdo nám řekne, že tato [baraita] je správně podána? Možná je zkomolená. Rav Josef řekl: Já jsem ji citoval, já jsem z ní namítl a já ji vysvětlím: [jde o případ,] kdy se [tvorové] za ním ženou, a pak [je to dovoleno] podle všech.

Jeden Tana učil před Ravou bar Ravem Hunou: Kdo v Šabat zabíjí hady a štíry, s tím zbožní nemají zalíbení. Řekl mu: A s těmi zbožnými nemají zalíbení mudrci. A to je v rozporu s Ravem Hunou, neboť Rav Huna viděl jednoho muže, jak zabíjí vosu, a řekl mu: To už jsi je vyhubil všechny?

Rabíni učili: Naskytnou-li se někomu hadi a štíři a on je zabije, je zřejmé, že se mu naskytli, aby je zabil; nezabije-li je, je zřejmé, že se naskytli, aby zabili jeho, a z nebe se mu stal zázrak. Ula řekl, a někteří říkají, že Raba bar bar Chana, že rabi Jochanan řekl: [Jde o případ,] kdy se na něj vrhají.

Rabi Aba bar Kahana řekl: Jednou spadl [had] v domě studia; povstal jeden Nabatejec a zabil ho. Rabi řekl: Narazil na něj jemu podobný.

Vyvstala jim otázka: „Narazil na něj jemu podobný“ – [znamená to], že udělal dobře, nebo ne? Pojď a slyš: Rabi Aba, syn rabiho Chiji bar Aby, a rabi Zera seděli v předsíni domu rabiho Janaje. Mezi nimi vylezl jakýsi tvor. Zeptali se rabiho Janaje: Smí se v Šabat zabíjet hadi a štíři? Odpověděl jim: Já zabíjím sršně, a hada a štíra ne tím spíše? – Snad [jen] mimochodem, neboť Rav Jehuda řekl: Slinu [smí] mimochodem rozšlápnout; a Rav Šešet řekl: Hada [smí] mimochodem rozšlápnout; a Rav Ketina řekl: Štíra [smí] mimochodem rozšlápnout.

Aba bar Marta, to jest Aba bar Minjomi, dlužil lidem z domu exilarchy peníze. Přivedli ho a trápili ho. Plivl. Exilarcha jim řekl: Přineste nádobu a přiklopte ji na [slinu]. On jim řekl: Nemusíte, takto řekl Rav Jehuda: Slinu [smí] mimochodem rozšlápnout. [Exilarcha] jim řekl: Je to mladý učenec, propusťte ho.

Rabi Aba bar Kahana řekl, že rabi Chanina řekl: Svícny z domu Rabiho je dovoleno v Šabat přenášet. Rabi Zera se ho zeptal: [Jde o ty], které se zvedají jednou rukou, nebo dvěma rukama?