Šabat 140a שבת

Protože se to dělá jen kvůli barvě.

Bylo řečeno: Hořčici, kterou zadělal v předvečer Šabatu, nazítří – Rav řekl: Rozmíchá ji nádobou, ale ne rukou.

Šmuel mu řekl: Rukou? Copak ji každý den rozmíchává rukou? Je to krmivo pro osly! Spíše řekl Šmuel: Rozmíchá ji rukou, ale nerozmíchá ji nádobou.

Bylo řečeno: Rabi Elazar řekl: To i ono je zakázáno. A rabi Jochanan řekl: To i ono je dovoleno. Abaje a Rava oba řekli: Halacha není podle rabiho Jochanana.

Rabi Jochanan se postavil na stranu rabiho Elazara, rabi Elazar se postavil na stranu Šmuela; [a] Abaje a Rava oba řekli: Halacha je podle rabiho Jochanana.

Abajeho matka mu ji připravila, a nejedl. Zeiriho žena ji připravila Ravu Chijovi bar Aši, a nejedl. Řekla mu: Tvému učiteli jsem ji připravila a jedl, a ty nejíš? Rava bar Šaba řekl: Stál jsem před Ravinou a rozmíchali mu ji kořenem česneku, a jedl.

Mar Zutra řekl: Halacha není podle žádného z těchto výroků, ale podle toho, co bylo řečeno: Hořčici, kterou zadělal v předvečer Šabatu, nazítří rozmíchá ať rukou, ať nádobou, a přidá do ní med; ale nemá šlehat, nýbrž [jen] míchat.

Řeřichu, kterou rozdrtil v předvečer Šabatu, nazítří do ní přidá olej a ocet a zamíchá do ní amitu; ale nemá šlehat, nýbrž [jen] míchat. Česnek, který rozmačkal v předvečer Šabatu, nazítří do něj přidá boby a drcené obilí; ale nemá drtit, nýbrž [jen] míchat, a zamíchá do nich amitu. Co je amita? Máta. Abaje řekl: Plyne z toho, že máta je dobrá pro řeřichu.

A v Šabat se smí připravovat anomelin. Naši mistři učili: V Šabat se smí připravovat anomelin, ale nesmí se připravovat aluntit. Co je anomelin a co je aluntit? Anomelin je víno, med a pepř. Aluntit je staré víno, čirá voda a balzám, který připravují pro lázně k ochlazení.

Rav Josef řekl: Jednou jsem šel za Mar Ukvou do lázní. Když jsem vyšel, napojili mě pohárem vína a cítil jsem [chlad] od vlasů na hlavě až po nehty na nohou. A kdyby mě napojili dalším pohárem, obával bych se, že mi to odečtou ze zásluh pro budoucí svět. Vždyť Mar Ukva to pil každý den! Mar Ukva je jiný, protože si na to zvykl.

MIŠNA: Asafetida se nemáčí ve vlažné vodě, ale smí ji dát do octa. Vikev se nenamáčí a neotírá se, ale smí ji dát do síta nebo do koše.

Sláma se neprosévá sítem ani se nemá klást na vyvýšené místo, aby z ní spadly plevy; ale smí ji vzít sítem a dát ji do žlabu.

GEMARA: Byla jim položena otázka: Jestliže [asafetidu] namočil, co [platí]? Rav Ada z Narešu to před Ravem Josefem vysvětlil: Namočil-li, je povinen [přinést] oběť za hřích.

Abaje mu řekl: Pak by ale [ten, kdo] namočí kus masa do vody, měl být rovněž povinen! Spíše řekl Abaje: Je to [zákaz] podle mudrců, aby nejednal tak, jak jedná ve všední den.

Rabi Jochanan se zeptal rabiho Janaje: Smí se máčet asafetida ve studené vodě? Řekl mu: Je to zakázáno. Vždyť jsme se učili v Mišně: Asafetida se nemáčí ve vlažné vodě – ve studené je to tedy dovoleno!

Řekl mu: Pokud tak, jaký je rozdíl mezi mnou a tebou? Mišna je [názorem] jednotlivce. Neboť se učí v baraitě: Asafetida se nemáčí ani v teplé, ani ve studené vodě. Rabi Josi říká: V teplé je to zakázáno, ve studené je to dovoleno.

K čemu ji používají? Proti tíži u srdce. Rav Acha bar Josef trpěl tíží u srdce. Přišel před Mar Ukvu a ten mu řekl: Jdi a vypij tři šekely asafetidy během tří dnů. Šel a vypil ve čtvrtek a v pátek. Ráno [v Šabat] šel a zeptal se v domě studia. Řekli mu: Tana ze školy Rava Ady, a někteří říkají tana ze školy Mara bar Rava Ady, [učil]: Člověk smí vypít kav nebo dva kavy, aniž by se musel obávat.

Řekl jim: Na pití se neptám; ptám se na máčení – jak je to? Rav Chija bar Avin jim řekl: Mně se přihodila [taková] příhoda. Šel jsem se zeptat Rava Ady bar Ahavy, a neměl na to [odpověď]. Šel jsem se zeptat Rava Huny a řekl [mi]: Takto řekl Rav: Namočí ji ve studené vodě a postaví na slunce.

[Je to tedy] podle toho, kdo to dovoluje? I podle toho, kdo to zakazuje, platí to jen tam, kde [nemocný] vůbec nepil; ale zde, protože pil ve čtvrtek a v pátek, kdyby nepil v Šabat, byl by v nebezpečí.

Rav Acha bar Josef šel opřen o rameno Rava Nachmana bar Jicchaka, syna své sestry. Řekl mu: Až dojdeme k domu Rava Safry, uveď mě dovnitř. Když dorazili, uvedl ho dovnitř. Zeptal se ho: Smí se v Šabat promnout lněná košile? Zamýšlí se tím košili změkčit, a je to dovoleno; nebo se tím snad zamýšlí dosáhnout bělosti, a je to zakázáno? Řekl mu: Zamýšlí se tím změkčit, a je to dovoleno.

Když vyšel, přišel [Rav Nachman bar Jicchak] a řekl mu: Na co se ho, mistře, ptal? Řekl mu: Zeptal jsem se ho, zda se smí v Šabat promnout lněná košile, a řekl mi, že je to dovoleno.

Ať se tě tedy, mistře, zeptá na šátek! [Řekl mu:] Na šátek se ptát nepotřebuji, neboť jsem se zeptal Rava Huny a rozhodl mi to.

Ať si to tedy, mistře, rozhodneš ze šátku! Řekl mu: Tam to vypadá jako dosahování bělosti; zde to nevypadá jako dosahování bělosti.

Rav Chisda řekl: Tuto lněnou košili –