Šabat 141b שבת

Čím ji seškrabuje? Rabi Abahu řekl: Hřbetem nože.

Řekl mu jeden stařec: Odlož to své před tímto, co učí rabi Chija: Neseškrabuje se ani nová obuv, ani stará; a nenatře si nohu olejem, když je v botě nebo v sandálu, ale natře si nohu olejem a vloží ji do boty nebo do sandálu; a natře si celé tělo olejem a válí se na koženém koberci a nemusí se obávat.

Rav Chisda řekl: To se učilo jen o [natírání] k nablýskání, ale k vyčinění [kůže] je zakázáno.

K vyčinění – to je samozřejmé! A dále: k nablýskání – je snad někdo, kdo to dovoluje?

Spíše, bylo-li to řečeno, bylo to řečeno takto: Rav Chisda řekl: To se učilo jen o množství [oleje] k nablýskání, ale množství k vyčinění je zakázáno.

Učili rabíni: Malý nevyjde ve velké obuvi, ale smí vyjít ve velké košili.

A žena nevyjde v roztrhané obuvi a nesmí v ní konat chalicu; a pokud v ní chalicu vykonala, její chalica je platná.

A nevychází se v nové obuvi. O které obuvi se to řeklo? O ženské obuvi.

Bar Kapara učil: To se učilo jen tehdy, když v ní [žena] nevyšla ani hodinu ještě za dne; ale vyšla-li v ní v předvečer Šabatu, je to dovoleno.

Jedna [baraita] učí: Stahuje se obuv z kopyta; a jiná učí: Nestahuje se. Není to rozpor: tato je [podle] rabiho Eliezera, tato [podle] rabínů.

Jak jsme se učili: Obuv, která je na kopytu – rabi Eliezer ji prohlašuje za čistou a mudrci za nečistou.

To je dobré podle Ravy, který říká: Věc, jejíž užití je k zakázanému, smí se [přenášet] jak kvůli ní samé, tak kvůli jejímu místu – dobře.

Ale podle Abajeho, který říká: Kvůli ní samé je to dovoleno, kvůli jejímu místu zakázáno – co se dá říci?

Zde jde o [obuv] volnou, jak se učí: Rabi Jehuda říká: Je-li volná, je to dovoleno.

Důvod je, že je volná; není-li volná, pak ne. To je dobré podle Abajeho, který říká: Věc, jejíž užití je k zakázanému, kvůli ní samé je dovolena, kvůli jejímu místu zakázána – dobře.

Ale podle Ravy, který říká: Jak kvůli ní samé, tak kvůli jejímu místu je to dovoleno – proč zmiňovat volnou? I nevolnou!

Ta [baraita] rabiho Jehudy je [podle] rabiho Eliezera, jak se učí: Rabi Jehuda říká jménem rabiho Eliezera: Je-li volná, je to dovoleno.

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] „Zavěšují“.

MIŠNA: Člověk zvedne svého syna, i když má v ruce kámen, a košík, i když je v něm kámen; a přenáší se nečistá truma [kněžský dar] spolu s čistou a s nesvatým [ovocem].

Rabi Jehuda říká: Také se vyzdvihuje [truma ze] smíšeného [ovoce] v poměru jedna ku sto.

GEMARA: Rava řekl: Vynesl-li živé dítě s váčkem zavěšeným na krku, je povinen kvůli váčku; mrtvé dítě s váčkem zavěšeným na krku – je osvobozen.

Živé dítě s váčkem zavěšeným na krku – je povinen kvůli váčku. Ať je povinen také kvůli dítěti!

Rava zastává názor rabiho Natana, který říká: Živý nese sám sebe.

Ať je váček vůči dítěti podružný! Což jsme se neučili: „Vynese-li živého na lůžku, je osvobozen i za lůžko, protože lůžko je mu podružné“?

Lůžko vůči živému se za podružné považuje, váček vůči dítěti se za podružný nepovažuje.

Mrtvé dítě s váčkem zavěšeným na krku – je osvobozen. Ať je povinen kvůli dítěti! – Rava zastává názor rabiho Šimona, který říká: Za každou práci, která není potřebná sama pro sebe, je [člověk] osvobozen.

Učili jsme: „Člověk zvedne svého syna, i když má v ruce kámen.“ V škole rabiho Janaje řekli: [Jde] o dítě, kterému se stýská po otci.

Pokud tak,