Šabat 147a שבת

Kdo o Šabatu vytřese svůj plášť, je povinen obětí za hřích. A to jsme řekli jen o novém, ale u starého na tom nesejde; a jen o černém, ale u bílého a červeného na tom nesejde; a to [jen] tehdy, když mu na nich záleží.

Ula zavítal do Pumbedity. Viděl rabíny, jak vytřásají své pláště. Řekl: Rabíni znesvěcují Šabat! Rav Jehuda jim řekl: Vytřeste je před ním; nám na tom vůbec nezáleží.

Abaje stál před Rav Josefem. Řekl mu: Podej mi mou čapku. Viděl, že je na ní rosa, a váhal mu ji podat. Řekl mu: Vytřes ji a hoď [mi ji]; nám na tom vůbec nezáleží.

Rav Jicchak bar Josef řekl jménem rabiho Jochanana: Kdo o Šabatu vyjde s pláštěm složeným a položeným na rameni, je povinen obětí za hřích. Učí se tak i [v baraitě]: Obchodníci s oděvy, kteří o Šabatu vycházejí s plášti složenými a položenými na ramenou, jsou povinni obětí za hřích; a neřekli to jen o obchodnících s oděvy, ale o každém člověku, jenom je zvykem prodavačů takto vycházet.

A kramář, který vyjde s penězi uvázanými v plátně, je povinen obětí za hřích; a neřekli to jen o kramáři, ale o každém člověku, jenom je zvykem kramáře takto vycházet. A nosiči vycházejí se šátky na ramenou; a neřekli to jen o nosičích, ale o každém člověku, jenom je zvykem nosičů takto vycházet.

Rabi Jehuda řekl: Stalo se, že Hyrkanos, syn rabiho Eliezera ben Hyrkana, vyšel o Šabatu se šátkem na rameni, ale měl vlákno [šátku] namotané na prstu. A když věc přišla před mudrce, řekli: [Je to dovoleno,] i když nemá vlákno namotané na prstu. Rav Nachman bar Rav Chisda vykládal jménem Rav Chisdy: Halacha [je to dovoleno], i když nemá vlákno namotané na prstech.

Ula zavítal do domu Asiho bar Hiniho. Ptali se ho: Smí se o Šabatu udělat „žlábek“? Řekl jim: Tak řekl rabi Elaj: Je zakázáno o Šabatu udělat žlábek. Co je „žlábek“? Rabi Zera řekl: Babylonské kapsy [z cípu pláště].

Rabi Jirmeja seděl před rabim Zerou. Řekl mu: Takto – jak je to? Řekl mu: Zakázáno. A takto – jak je to? Řekl mu: Zakázáno. Rav Papa řekl: Drž v ruce toto pravidlo: vše, co je se záměrem [oděv] shrnout, je zakázáno; vše, co je k okrášlení, je dovoleno. Jako Rav Šiša, syn Rav Idiho, který se zdobil svým plátěným pláštěm.

Když přišel Rav Dimi, řekl: Jednou vyšel Rabi na pole a oba cípy jeho pláště ležely na jeho rameni. Jehošua ben Zeruz, syn tchána rabiho Meira, mu řekl: Což za toto rabi Meir neukládal povinnost oběti za hřích? Řekl mu: Tak daleko zacházel rabi Meir v přísnosti? Rabi spustil svůj plášť.

Když přišel Ravin, řekl: Nebyl to Jehošua ben Zeruz, ale Jehošua ben Kafusaj, zeť rabiho Akivy; řekl: Což za toto rabi Akiva neukládal povinnost oběti za hřích? Řekl mu: Tak daleko zacházel rabi Akiva v přísnosti? Rabi spustil svůj plášť. Když přišel Rav Šmuel bar Rav Jehuda, řekl: Bylo řečeno „zeptal se“.

MIŠNA: Kdo se koupe ve vodě jeskyně nebo ve vodě Tiberiady a osušil se, třeba deseti ručníky, nepřinese je v ruce; ale deset lidí se smí osušit jedním ručníkem – tvář, ruce a nohy – a přinesou ho v ruce.

Natírají se [olejem] a masírují, ale necvičí a nedrhnou se. Nesestupuje se do Kurdimy, nedělá se dávidlo, nenapravuje se [tělo] dítěte a nenapravuje se zlomenina. Komu se vykloubila ruka nebo noha, nebude je prudce třást ve studené vodě, ale umývá se obvyklým způsobem; a uzdraví-li se, uzdraví se.

GEMARA: Učí „voda jeskyně“ obdobně jako „voda Tiberiady“: jako je voda Tiberiady horká, je i voda jeskyně horká. „Kdo se koupe“ – dodatečně ano, předem ne. Z toho