Šabat 148a שבת

Halacha je: zlomenina se napravuje. Raba bar bar Chana zavítal do Pumbedity a nepřišel na přednášku Rav Jehudy. [Ten] poslal Adu, zřízence, a řekl mu: Jdi a přiveď ho násilím. Šel a přivedl ho násilím. Přišel a zastihl ho, jak vykládá: „Nenapravuje se zlomenina.“ Řekl mu: Tak řekl Rav Chana z Bagdádu jménem Šmuela: Halacha je: zlomenina se napravuje. Řekl mu: Chana je náš a Šmuel je náš, a já jsem to neslyšel! Neprávem jsem tě přivedl násilím.

„Komu se vykloubila ruka atd.“ Rav Avja seděl před Rav Josefem; vykloubila se mu ruka. Řekl: Takto – jak je to? [Řekl mu:] Zakázáno. A takto – jak je to? Řekl mu: Zakázáno. Mezitím se mu ruka uzdravila.

Řekl mu: Na co se ptáš? Vždyť jsme se učili: „Komu se vykloubila ruka nebo noha, nebude je prudce třást ve studené vodě, ale umývá se obvyklým způsobem; a uzdraví-li se, uzdraví se.“ Řekl mu: A což jsme se neučili: „Nenapravuje se zlomenina“, a Rav Chana z Bagdádu řekl jménem Šmuela: Halacha je: zlomenina se napravuje? Řekl mu: Všechny jsi je srazil jednou ranou? Kde bylo [ulehčení] řečeno, bylo řečeno; kde řečeno nebylo, řečeno nebylo.

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] „Sud“.

MIŠNA: Člověk si smí vypůjčit od svého druha džbány vína a džbány oleje, jen ať mu neřekne: „Půjč mi [na dluh].“ A stejně žena od své přítelkyně bochníky. A nevěří-li mu, nechá u něj svůj plášť a vyúčtuje to s ním po Šabatu. A stejně v předvečer Pesachu v Jeruzalémě, který připadne na Šabat: nechá u něj svůj plášť, vezme si svého pesachového beránka a vyúčtuje to s ním po svátku.

GEMARA: Rava bar Rav Chanan řekl Abajemu: Čím se liší „vypůjč mi“ a čím „půjč mi [na dluh]“? Řekl mu: [Kdo řekne] „vypůjč mi“, nepřijde k zapisování; „půjč mi na dluh“ – přijde k zapisování.

Ale protože ve všední den někdy chce říct „půjč mi na dluh“, a řekne „vypůjč mi“, a nikomu to nevadí, a přijde k zapisování, přijde i o Šabatu k zapisování! Řekl mu: (Ve všední den, kdy nezáleží na tom, zda mu řekne „půjč mi na dluh“, či „vypůjč mi“, nevadí nám to a přijde k zapisování; [ale o Šabatu,] protože „vypůjč mi“ mu rabíni dovolili a „půjč mi na dluh“ mu nedovolili, je věc rozpoznatelná a nepřijde k zapisování.

Rava bar Rav Chanan řekl Abajemu: Rabíni přece řekli: Všechny věci o svátku, nakolik je možné je [oproti všednímu dni] pozměnit, pozměňujeme. Tyto ženy, které plní své džbány vodou – proč [to] nepozměňují? Protože to není možné. Jak by to měly udělat? Ty, které plní velkým džbánem, ať plní malým – přidají si na chození; ty, které plní malým džbánem, ať plní velkým – přidají si na břemenu.