Šabat 157a שבת

„Ve svátek se neštípe dříví z trámů ani z trámu, který se ve svátek zlomil.“ Rabi Jochanan to učil [jako názor] rabi Josiho bar Jehudy. Pojď a slyš: „Začíná se [brát] z hromady slámy, ale ne z dříví, které je ve skladu.“ Tam jde o cedry a jedle, které jsou muktze kvůli obavě z finanční ztráty, a [s tím] souhlasí i rabi Šimon.

Pojď a slyš: „Nenapájejí se a neporážejí [zvířata] pastevní, ale napájejí se a porážejí domácí.“

Rabi Jochanan našel jinou anonymní [Mišnu]: Bejt Šamaj říkají: Ze stolu se sbírají kosti a slupky; a Bejt Hilel říkají: Odnese se celá deska a vytřese se. A Rav Nachman řekl: Máme [podání], že Bejt Šamaj [jsou] podle rabi Jehudy a Bejt Hilel podle rabi Šimona.

Rav Acha a Ravina se v tom rozcházejí. Jeden řekl: V celém [traktátu] Šabat je halacha podle rabi Šimona, kromě muktze kvůli odpudivosti – a co to je? Stará lampa. A druhý řekl: I u muktze kvůli odpudivosti je halacha podle rabi Šimona, kromě muktze kvůli zákazu – a co to je? Lampa, kterou zapálili v tentýž Šabat. Ale u muktze kvůli obavě z finanční ztráty souhlasí i rabi Šimon, neboť jsme se učili: Všechny nástroje se v Šabat smějí přenášet, kromě velké pily a radlice pluhu.

MIŠNA: V Šabat se ruší sliby a žádá se [učenec] o zproštění slibů, které jsou pro potřebu Šabatu. Ucpává se světlík, měří se kus látky a měří se mikve. Stalo se za dnů otce rabi Cadoka a za dnů Aby Šaula ben Botnita, že ucpali světlík džbánkem a přivázali hliněný hrnek rákosem, aby zjistili, zda je v sudu otvor [velký] dlaň, či nikoli. A z jejich slov jsme se naučili, že se v Šabat ucpává, měří a váže.

GEMARA: Bylo jim otázkou: Zda je rušení [slibů dovoleno], ať je pro potřebu [Šabatu], či ne, kdežto žádost o zproštění pro potřebu ano, a ne pro potřebu ne, a proto je [Mišna] od sebe oddělila?

Nebo snad i rušení pro potřebu ano, a ne pro potřebu ne, a to, že je od sebe oddělila, je proto, že rušení nevyžaduje soud, kdežto žádost o zproštění soud vyžaduje?

Pojď a slyš, neboť Zuti z domu Rav Papy učil: V Šabat se ruší sliby pro potřebu Šabatu. Pro potřebu Šabatu ano, ne pro potřebu Šabatu ne.

Jiná verze: Bylo jim otázkou: Učí se „pro potřebu“ o obou, a ne pro potřebu ne – z čehož je zřejmé, že rušení slibů [je možné] po dvacet čtyři hodiny? Nebo snad když se učí „pro potřebu“, učí se to [jen] o žádosti o zproštění, kdežto rušení slibů [je dovoleno] i ne pro potřebu – z čehož je zřejmé, že rušení slibů [je možné jen] po celý [ten] den?

Pojď a slyš, neboť Rav Zuti z domu Rav Papiho učil: V Šabat se ruší sliby pro potřebu Šabatu. Pro potřebu Šabatu ano, ne pro potřebu Šabatu ne. Z toho je zřejmé, že rušení slibů [je možné] po dvacet čtyři hodiny.

Rav Aši řekl: Vždyť jsme se učili: Rušení slibů [je možné] po celý den, a to může vést ke zmírnění i k přitížení. Jak? Složila-li [žena] slib v noci na Šabat, [manžel] ho ruší v noci na Šabat a v den Šabatu, dokud se nesetmí; složila-li slib těsně před setměním, ruší ho, dokud se nesetmí, neboť nezrušil-li ho [do té doby], po setmění ho již zrušit nemůže. Je to spor tanaitů, neboť se učí: Rušení slibů [je možné] po celý den; rabi Josi bar Jehuda a rabi Elazar bar rabi Šimon řekli: po dvacet čtyři hodiny.

„A žádá se o zproštění slibů“: Bylo jim otázkou: [Jen] když neměl dříve čas, nebo snad i když čas měl? Pojď a slyš: Rabíni se zabývali [případem] Rav Zutry, syna Rav Ziry, a zprostili ho jeho slibu [v Šabat], třebaže čas měl.

„Že ucpali světlík džbánkem a přivázali hliněný hrnek rákosem“: Rav Jehuda řekl, že Rav řekl: Mezi dvěma domy byla úzká ulička [a byla tam nečistota z mrtvého]