Šabat 21b שבת

není povinen je [znovu zapálit], a je dovoleno užívat jeho světla. Rabi Zeira řekl jménem Rav Matany, a někteří říkají, rabi Zeira řekl jménem Rava: Knoty a oleje, o nichž mudrci řekli, že se jimi v Šabat nezapaluje, se jimi o Chanuce zapaluje, ať ve všední den, či v Šabat. Rabi Jirmeja řekl: Jaký je důvod Rava? Zastává názor, že zhasne-li, není povinen je [znovu zapálit], a je zakázáno užívat jeho světla.

Rabíni to řekli před Abajem jménem rabi Jirmeji, a on to nepřijal. Když přišel Ravin, rabíni to řekli před Abajem jménem rabi Jochanana, a přijal to. Řekl: Kdybych byl hoden, naučil bych se to jeho učení již na začátku. – Vždyť se ho naučil [teď]! – Rozdíl je v tom, co se člověk naučí v mládí.

A zhasne-li, není povinen je [znovu zapálit]? Ale proti tomu stojí: Jeho přikázání [platí] od západu slunce, dokud z tržiště nezmizí noha [chodců]. Což se tím nemyslí, že pokud zhaslo, znovu je zapálí? – Ne: pokud ještě nezapálil, zapálí [až do té doby]. A chceš-li, [říkej, že jde] o jeho míru [kolik oleje dát].

„Dokud z tržiště nezmizí noha.“ Do kdy? Raba bar bar Chana řekl jménem rabi Jochanana: Dokud nezmizí noha Tarmodejců [kteří prodávali dříví a zdržovali se pozdě].

Rabíni učili: Přikázání Chanuky je jedno světlo pro muže a jeho dům. A horliví [zapalují] světlo pro každého jednotlivce. A nejhorlivější z horlivých – Bejt Šamaj říkají: Prvního dne zapálí osm, odtud dále postupně ubírá; a Bejt Hilel říkají: Prvního dne zapálí jedno, odtud dále postupně přidává.

Ula řekl: Přou se o to dva amoraité na Západě, rabi Josi bar Avin a rabi Josi bar Zevida. Jeden říká: Důvod Bejt Šamaj je podle dnů, které přicházejí, a důvod Bejt Hilel je podle dnů, které již uplynuly. A druhý říká: Důvod Bejt Šamaj je podle býčků svátku [Sukot, jejichž počet ubývá], a důvod Bejt Hilel je, že ve svatosti se stoupá, a ne sestupuje.

Raba bar bar Chana řekl jménem rabi Jochanana: V Sidonu byli dva starci. Jeden jednal podle Bejt Šamaj a druhý podle slov Bejt Hilel. Tento zdůvodňoval svá slova býčky svátku a tento zdůvodňoval svá slova tím, že ve svatosti se stoupá, a ne sestupuje.

Rabíni učili: Chanukové světlo je přikázání umístit u vchodu do svého domu zvenčí. Bydlel-li v patře, umístí je do okna přiléhajícího k veřejnému prostranství. A v době nebezpečí je umístí na svůj stůl, a to stačí.

Rava řekl: Potřebuje další světlo, aby užíval jeho světla. A je-li tam oheň, nepotřebuje. Je-li to však významný člověk, i když je tam oheň, potřebuje další světlo.

Co je Chanuka? Neboť rabíni učili: Dvacátého pátého kislevu [začínají] dny Chanuky; je jich osm a nesmí se v nich naříkat nad mrtvými ani se v nich postit. Neboť když Řekové vstoupili do Chrámu, poskvrnili všechny oleje, které byly v Chrámu. A když zesílila vláda domu Chašmonajců a zvítězila nad nimi, hledali a nalezli jen jednu nádobku oleje, která ležela s pečetí velekněze; a bylo v ní [oleje] jen na zapalování po jeden den. Stal se s ním zázrak a zapalovali z něj osm dní. Příštího roku je ustanovili a učinili z nich svátečními dny s chvalozpěvem Hallel a díkůvzdáním.

Učili jsme se tam [v Mišně]: Jiskra, která vylétne zpod kladiva, vyletí ven a způsobí škodu – [kovář] je povinen [nahradit]. Velbloud naložený lnem prochází po veřejném prostranství, jeho len vnikne do krámu, vzplane od lampy kramáře a zapálí budovu – majitel velblouda je povinen [nahradit]. Umístil-li kramář svou lampu venku, kramář je povinen.

Rabi Jehuda říká: U chanukového světla je osvobozen. Ravina řekl jménem Raby: To znamená, že chanukové světlo je přikázání umístit do deseti [dlaní výšky]. Neboť kdyby tě napadlo, že výše než deset, ať mu řekne: Měl jsi je umístit výše než velbloud a jeho jezdec! – Ale možná, kdyby ho to stálo příliš mnoho námahy, mohl by se přikázání vyhnout.

Rav Kahana řekl: Rav Natan bar Minjomi vykládal jménem rabi Tanchuma: