Pojď a slyš: Protože se v mišně učí dvě věty: „Bejt
Šamaj říkají: teplou vodu, ale nikoli pokrm, a Bejt
Hilel říkají: teplou vodu i pokrm“, a „Bejt
Šamaj říkají: smí se sundat, ale nikoli vrátit, a Bejt
Hilel říkají: smí se i vrátit“. Řekneš-li, že jsme se učili o ponechání, je to v pořádku; učí se takto: Na plotně, kterou zatopili slámou nebo strništěm, se smí ponechat pokrm;
[zatopili-li ji] olivovými výlisky nebo dřevem, nesmí ponechat, dokud ji nevymete nebo dokud nedá popel. A co smějí ponechat? Bejt
Šamaj říkají: teplou vodu, ale nikoli pokrm, a Bejt
Hilel říkají: teplou vodu i pokrm. A tak jako se přou ohledně ponechání, přou se i ohledně vracení: Bejt
Šamaj říkají: smí se sundat, ale nikoli vrátit, a Bejt
Hilel říkají: smí se i vrátit.
ת"ש מדקתני תרי בבי במתני' ב"ש אומרים חמין אבל לא תבשיל ובית הלל אומרים חמין ותבשיל ב"ש אומרים נוטלין אבל לא מחזירין וב"ה אומרים אף מחזירין אי אמרת בשלמא לשהות תנן הכי קתני כירה שהסיקוה בקש ובגבבא משהין עליה תבשיל בגפת ובעצים לא ישהא עד שיגרוף או עד שיתן אפר ומה הן משהין בית שמאי אומרים חמין אבל לא תבשיל וב"ה אומרים חמין ותבשיל וכי היכי דפליגי בלשהות פליגי נמי בלהחזיר שבית שמאי אומרים נוטלין אבל לא מחזירין ובית הלל אומרים אף מחזירין