Šabat 43b שבת

[To platí v létě], kdy je [v úlu] med; ale v období dešťů, kdy med není, co se dá říci? – Je to potřeba jen kvůli těm dvěma plástům [ponechaným na zimu]. – Ale ty jsou přece muktze! – [Jde o případ], kdy o nich uvažoval [jako o jídle]. – Když o nich neuvažoval, je to tedy zakázáno?

Je-li tomu tak, místo toho, co [baraita] učí: „jen aby nezamýšlel lovit“, měla rozlišit přímo v tomtéž případě: O čem to platí? Když o nich uvažoval; ale neuvažoval-li o nich, je to zakázáno. – Tím nás učí toto: i když o nich uvažoval, [je to dovoleno] jen tehdy, když nezamýšlí lovit.

Kdo [je autorem]? Je-li to rabi Šimon, ten nezastává [zákaz] muktze; je-li to rabi Jehuda, co na tom, že to nezamýšlí? Vždyť [podle něj] je i to, co člověk nezamýšlí, zakázáno! – Ve skutečnosti je to rabi Jehuda; a co znamená „jen aby nezamýšlel lovit“? Aby z toho neudělal past, tedy aby [včelám] nechal mezeru, aby se samy od sebe nechytily.

Rav Aši řekl: Učí se snad „v období horka a v období dešťů“? Učí se „v horku kvůli horku a v deštích kvůli dešťům“ – [míní se] dny nisanu a dny tišri, kdy je horko i (chlad), i deště, a [v úlu] je med.

Rav Šešet jim řekl: Jděte a řekněte rabimu Jicchakovi: Tvé učení už v Babylónii vyložil rav Huna, neboť rav Huna řekl: Pro mrtvého se smí udělat přepážka kvůli živému, ale nesmí se udělat přepážka kvůli mrtvému.

O co jde? Jak řekl rabi Šmuel bar Jehuda, a tak také učil Šila Mari: Mrtvý leží na slunci. Přijdou dva lidé a sednou si vedle něj. Pálí je [země] zespodu – jeden přinese lehátko a sedne si na ně, i druhý přinese lehátko a sedne si na ně. Pálí je [slunce] shora – přinesou rohož a roztáhnou ji nad sebou. Jeden postaví své lehátko na bok, vyklouzne a odejde, i druhý postaví své lehátko na bok, vyklouzne a odejde, a přepážka tak vznikla sama od sebe.

Bylo řečeno: Mrtvý leží na slunci – rav Jehuda řekl jménem Šmuela: Převaluje ho z lůžka na lůžko. Rav Chanina bar Šelamja řekl jménem Rava: Položí na něj bochník nebo dítě a přenese ho. Kde je po ruce bochník nebo dítě, všichni souhlasí, že je to dovoleno. Spor je tam, kde je nemá: jeden má za to, že nepřímé přenášení se považuje za přenášení, a druhý má za to, že se za přenášení nepovažuje.

Řekněme, že je to jako spor tanaitů: Mrtvého nezachraňují před požárem. Rabi Jehuda ben Lakiš řekl: Slyšel jsem, že mrtvého před požárem zachraňují. Jak je to myšleno? Je-li tam bochník nebo dítě, jaký je důvod prvního tanaity? Není-li tam, jaký je důvod rabiho Jehudy ben Lakiše? Nepřou se tedy o nepřímé přenášení – jeden má za to, že nepřímé přenášení se považuje za přenášení, a druhý, že se za přenášení nepovažuje? – Ne, všichni mají za to, že nepřímé přenášení se za přenášení považuje, a důvod rabiho Jehudy ben Lakiše je tento: protože je člověk kvůli svému mrtvému rozrušen,