Šabat 4b שבת

a že se přou o [hod] uvnitř deseti [dlaní]? Vždyť se Raba právě na to tázal! Neboť Raba se tázal: Přou se o [hod] níže než deset, a v tom se přou, že rabi Akiva soudí, že zachycený je jako položený, a rabíni soudí, že neříkáme: zachycený je jako položený; avšak výše než deset je podle všech osvobozen, neboť všichni se shodují, že hod neodvozujeme od podání.

Nebo snad se přou o [hod] výše než deset, a v tom se přou, že rabi Akiva soudí, že hod odvozujeme od podání, a rabíni soudí, že hod od podání neodvozujeme; avšak níže než deset je podle všech povinen. Jaký je důvod? Říkáme: zachycený je jako položený.

To není obtížné: poté, co se tázal, si to rozhodl tak, že rabi Akiva soudí, že zachycený je jako položený.

Snad však nepotřebuje [jen] položení, ale vytržení [z místa čtyř dlaní] potřebuje!

Nýbrž řekl rav Josef: Kdo je [autorem] této [Mišny]? Je to Rabi.

Který [výrok] Rabiho? Řekneš-li tento Rabiho výrok, jak se učí [v barajtě]: Hodil [předmět] a dopadl na jakkoli malý výstupek – Rabi ho činí povinným a mudrci ho osvobozují –

tam je to, jak se chystáme říci níže, podle Abajeho, neboť řekl Abaje: Zde jde o strom stojící v soukromé oblasti, jehož koruna se sklání do veřejné oblasti, a [kdosi] hodil [předmět] a ten dopadl na jeho korunu.

Rabi soudí, že říkáme: přiřaď korunu ke kmeni; a rabíni soudí, že neříkáme: přiřaď korunu ke kmeni.

Nýbrž tento Rabiho výrok, jak se učí: Hodil [předmět] z veřejné oblasti do veřejné oblasti a uprostřed je soukromá oblast – Rabi ho činí povinným a mudrci ho osvobozují.

A řekl rav Jehuda, řekl Šmuel: Rabi ho činil povinným dvěma [obětmi], jednou kvůli vynesení a jednou kvůli vnesení. Zřejmě tedy nepotřebuje vytržení ani položení z místa čtyři na čtyři.

Vždyť k tomu bylo řečeno, že Rav a Šmuel oba říkají: