A kdybys řekl, že i zde jde o zastřešenou [oblast] – to platí u zastřešené soukromé oblasti; je však člověk povinen v zastřešené veřejné oblasti? Vždyť řekl rav Šmuel bar Jehuda, řekl rabi Aba, řekl rav Huna, řekl Rav: Kdo přenese předmět čtyři lokte v zastřešené veřejné oblasti, je osvobozen, protože se to nepodobá praporcům [táborů] na poušti.
וכ"ת הכא נמי במקורה התינח ברשות היחיד מקורה בר"ה מקורה מי חייב והאמר רב שמואל בר יהודה אמר רבי אבא א"ר הונא אמר רב המעביר חפץ ד' אמות בר"ה מקורה פטור לפי שאינו דומה לדגלי מדבר
Nýbrž řekl rabi Zejra: Kdo je [autorem] této [Mišny]? Jsou to Acherim, jak se učí: Acherim říkají: Stál-li na svém místě a zachytil [předmět], je povinen; pohnul-li se ze svého místa a zachytil, je osvobozen. Stál-li na svém místě a zachytil, je povinen – vždyť potřebujeme položení na místo čtyř [dlaní], a to zde není! Nýbrž plyne z toho, že místo čtyři [dlaně] nepotřebujeme.
אלא א"ר זירא הא מני אחרים היא דתניא אחרים אומרים עמד במקומו וקבל חייב עקר ממקומו וקבל פטור עמד במקומו וקבל חייב הא בעינן הנחה על גבי מקום ד' וליכא אלא שמע מינה לא בעינן מקום ארבעה
Řekl rabi Aba: Naše Mišna [mluví o případu], kdy [to] zachytil do koše a položil to na koš, takže je tu i položení. Vždyť však uvádí „ruku“! – Uč: koš, který má v ruce.
אמר רבי אבא מתניתין כגון (שקבל בטרסקל) והניח ע"ג טרסקל דאיכא נמי הנחה והא ידו קתני תני טרסקל שבידו
Řekněme, že to není podle rabiho Josiho, syna rabiho Jehudy? Neboť se učí: Rabi Josi, syn rabiho Jehudy, říká: Zarazil-li tyč ve veřejné oblasti a na jejím vrcholu je koš, a hodil [předmět] a ten dopadl na něj, je povinen.
לימא דלא כרבי יוסי בר' יהודה דתניא רבי יוסי בר' יהודה אומר נעץ קנה בר"ה ובראשו טרסקל זרק ונח על גביו חייב
Kdyby to bylo podle rabiho Josiho, syna rabiho Jehudy – vztáhl-li hospodář ruku ven a vložil [něco] do ruky chudáka, proč je povinen? Vynáší přece ze soukromé oblasti do soukromé oblasti!
דאי כר' יוסי בר' יהודה פשט בעל הבית את ידו לחוץ ונתן לתוך ידו של עני אמאי חייב מרה"י לרה"י קא מפיק
Rabimu Abahuovi to působilo obtíž: Copak uvádí „koš, který má v ruce“? Vždyť uvádí „ruku“! Nýbrž řekl rabi Abahu: [Jde o případ], kdy spustil ruku níže než tři [dlaně nad zem] a zachytil to.
קשיא ליה לר' אבהו מי קתני טרסקל שבידו והא ידו קתני אלא א"ר אבהו כגון ששלשל ידו למטה מג' וקבלה
Řekl Rava: To by se Tanaita namáhal, aby nás naučil všechny tyto [případy]? Nýbrž řekl Rava: Ruka člověka se pro něj počítá jako [místo] čtyři na čtyři. A stejně, když přišel Ravin, řekl [jménem]rabiho Jochanana: Ruka člověka se pro něj počítá jako čtyři na čtyři.
אמר רבא איכפל תנא לאשמעינן כל הני אלא אמר רבא ידו של אדם חשובה לו כד' על ד' וכן כי אתא רבין א"ר יוחנן ידו של אדם חשובה לו כד' על ד'
Řekl rabi Avin, řekl rabi Ilaj, řekl rabi Jochanan: Hodil předmět a ten dopadl do ruky jeho druha – je povinen. Co nás tím učí? Že ruka člověka se pro něj počítá jako čtyři na čtyři? Vždyť to rabi Jochanan už jednou řekl! – Mohl bys říci, že to platí tam, kde on sám ji pro svou ruku [jako místo] uznal, ale tam, kde on sám ji neuznal, řekni, že ne; proto nás to učí.
א"ר אבין א"ר אילעאי א"ר יוחנן זרק חפץ ונח בתוך ידו של חבירו חייב מאי קמ"ל ידו של אדם חשובה לו כד' על ד' והא אמרה ר' יוחנן חדא זימנא מהו דתימא ה"מ היכא דאחשבה הוא לידיה אבל היכא דלא אחשבה הוא לידיה אימא לא קא משמע לן
Řekl rabi Avin, řekl rabi Ilaj, řekl rabi Jochanan: Stál-li [přijímající] na svém místě a zachytil, je [házející] povinen; pohnul-li se ze svého místa a zachytil, je osvobozen. Tak se i učí: Acherim říkají: Stál-li na svém místě a zachytil, je povinen; pohnul-li se ze svého místa a zachytil, je osvobozen.
א"ר אבין א"ר אילעאי א"ר יוחנן עמד במקומו וקיבל חייב עקר ממקומו וקיבל פטור תניא נמי הכי אחרים אומרים עמד במקומו וקיבל חייב עקר ממקומו וקיבל פטור
Na co se ptá? Řekl rav Ada bar Ahava: Ptá se na dvě síly u jednoho člověka: Jsou dvě síly u jednoho člověka jako jeden člověk, a je tedy povinen, nebo snad jsou jako dva lidé, a je osvobozen? Zůstává to nerozhodnuto.
מאי קמבעיא ליה אמר רב אדא בר אהבה שני כחות באדם אחד קא מבעיא ליה שני כחות באדם אחד כאדם אחד דמי וחייב או דילמא כשני בני אדם דמי ופטור תיקו
Řekl rabi Avin, řekl rabi Jochanan: Strčil ruku do dvora svého druha, zachytil dešťovou vodu a vynesl ji – je povinen. Namítl rabi Zejra: Jaký je rozdíl, naložil-li na něj jeho druh, nebo naložila-li na něj nebesa? Sám vytržení neprovedl! – Neříkej „zachytil“ [do nádoby], nýbrž „zachytil [vodu ve vzduchu]“. Vždyť však potřebujeme vytržení z místa čtyř [dlaní], a to zde není!
א"ר אבין א"ר יוחנן הכניס ידו לתוך חצר חבירו וקיבל מי גשמים והוציא חייב מתקיף לה ר' זירא מה לי הטעינו חבירו מה לי הטעינו שמים איהו לא עביד עקירה לא תימא קיבל אלא קלט והא בעינן עקירה מעל גבי מקום ד' וליכא
Řekl rabi Chija, syn rava Huny: Jde o případ, kdy ji zachytil ze zdi. I u zdi – vždyť [voda] nespočinula! – Jak řekl Rava: Jde o šikmou zeď; i zde jde o šikmou zeď. A kde byl Ravův výrok řečen? K tomu, co jsme se učili:
אמר רבי חייא ברי' דרב הונא כגון שקלט מעל גבי הכותל על גבי כותל נמי והא לא נח כדאמר רבאבכותל משופע הכא נמי בכותל משופע והיכא איתמר דרבא אהא דתנן
Originál: Shabbat 5a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.