Šabat 5a שבת

Rabi činí povinným jen u zastřešené soukromé oblasti, neboť říkáme, že dům je jako zcela naplněný; avšak u nezastřešené ne.

A kdybys řekl, že i zde jde o zastřešenou [oblast] – to platí u zastřešené soukromé oblasti; je však člověk povinen v zastřešené veřejné oblasti? Vždyť řekl rav Šmuel bar Jehuda, řekl rabi Aba, řekl rav Huna, řekl Rav: Kdo přenese předmět čtyři lokte v zastřešené veřejné oblasti, je osvobozen, protože se to nepodobá praporcům [táborů] na poušti.

Nýbrž řekl rabi Zejra: Kdo je [autorem] této [Mišny]? Jsou to Acherim, jak se učí: Acherim říkají: Stál-li na svém místě a zachytil [předmět], je povinen; pohnul-li se ze svého místa a zachytil, je osvobozen. Stál-li na svém místě a zachytil, je povinen – vždyť potřebujeme položení na místo čtyř [dlaní], a to zde není! Nýbrž plyne z toho, že místo čtyři [dlaně] nepotřebujeme.

Snad však nepotřebujeme [jen] položení, ale vytržení potřebujeme. A i položení: snad roztáhl svůj šat a zachytil to [do něj], takže je tu i položení.

Řekl rabi Aba: Naše Mišna [mluví o případu], kdy [to] zachytil do koše a položil to na koš, takže je tu i položení. Vždyť však uvádí „ruku“! – Uč: koš, který má v ruce.

To platí u koše v soukromé oblasti; avšak koš ve veřejné oblasti je [sám] soukromou oblastí!

Řekněme, že to není podle rabiho Josiho, syna rabiho Jehudy? Neboť se učí: Rabi Josi, syn rabiho Jehudy, říká: Zarazil-li tyč ve veřejné oblasti a na jejím vrcholu je koš, a hodil [předmět] a ten dopadl na něj, je povinen.

Kdyby to bylo podle rabiho Josiho, syna rabiho Jehudy – vztáhl-li hospodář ruku ven a vložil [něco] do ruky chudáka, proč je povinen? Vynáší přece ze soukromé oblasti do soukromé oblasti!

Můžeš říci, že je to i podle rabiho Josiho, syna rabiho Jehudy: tam jde o [koš] výše než deset [dlaní], zde níže než deset.

Rabimu Abahuovi to působilo obtíž: Copak uvádí „koš, který má v ruce“? Vždyť uvádí „ruku“! Nýbrž řekl rabi Abahu: [Jde o případ], kdy spustil ruku níže než tři [dlaně nad zem] a zachytil to.

Vždyť však uvádí „stojí“! – [Stojí] skloněný. A chceš-li, řekni: v jámě. A chceš-li, řekni: jde o trpaslíka.

Řekl Rava: To by se Tanaita namáhal, aby nás naučil všechny tyto [případy]? Nýbrž řekl Rava: Ruka člověka se pro něj počítá jako [místo] čtyři na čtyři. A stejně, když přišel Ravin, řekl [jménem] rabiho Jochanana: Ruka člověka se pro něj počítá jako čtyři na čtyři.

Řekl rabi Avin, řekl rabi Ilaj, řekl rabi Jochanan: Hodil předmět a ten dopadl do ruky jeho druha – je povinen. Co nás tím učí? Že ruka člověka se pro něj počítá jako čtyři na čtyři? Vždyť to rabi Jochanan už jednou řekl! – Mohl bys říci, že to platí tam, kde on sám ji pro svou ruku [jako místo] uznal, ale tam, kde on sám ji neuznal, řekni, že ne; proto nás to učí.

Řekl rabi Avin, řekl rabi Ilaj, řekl rabi Jochanan: Stál-li [přijímající] na svém místě a zachytil, je [házející] povinen; pohnul-li se ze svého místa a zachytil, je osvobozen. Tak se i učí: Acherim říkají: Stál-li na svém místě a zachytil, je povinen; pohnul-li se ze svého místa a zachytil, je osvobozen.

Rabi Jochanan se tázal: Hodil předmět, sám se pak pohnul ze svého místa a zase jej zachytil – jak je tomu?

Na co se ptá? Řekl rav Ada bar Ahava: Ptá se na dvě síly u jednoho člověka: Jsou dvě síly u jednoho člověka jako jeden člověk, a je tedy povinen, nebo snad jsou jako dva lidé, a je osvobozen? Zůstává to nerozhodnuto.

Řekl rabi Avin, řekl rabi Jochanan: Strčil ruku do dvora svého druha, zachytil dešťovou vodu a vynesl ji – je povinen. Namítl rabi Zejra: Jaký je rozdíl, naložil-li na něj jeho druh, nebo naložila-li na něj nebesa? Sám vytržení neprovedl! – Neříkej „zachytil“ [do nádoby], nýbrž „zachytil [vodu ve vzduchu]“. Vždyť však potřebujeme vytržení z místa čtyř [dlaní], a to zde není!

Řekl rabi Chija, syn rava Huny: Jde o případ, kdy ji zachytil ze zdi. I u zdi – vždyť [voda] nespočinula! – Jak řekl Rava: Jde o šikmou zeď; i zde jde o šikmou zeď. A kde byl Ravův výrok řečen? K tomu, co jsme se učili: