Šabat 5b שבת

Četl-li ve svitku na prahu a svitek se mu z ruky odkutálel, svine ho k sobě. Četl-li na vrcholu střechy a svitek se mu z ruky odkutálel – dokud nedosáhl deseti dlaní [nad zemí], svine ho k sobě; jakmile dosáhl deseti dlaní, obrátí ho písmem dolů. A zabývali jsme se tím: Proč ho obrátí písmem dolů? Vždyť nespočinul!

A řekl Rava: Jde o šikmou zeď. Dejme tomu, že Rava řekl [tak] u svitku, který bývá tak, že spočine; ale bývá voda tak, že spočine?

Nýbrž řekl Rava: Jde o případ, kdy ji zachytil z jamky. Z jamky – to je přece zřejmé! – Mohl bys říci, že voda na vodě není položením; proto nás to učí.

A Rava tu sleduje svůj názor, neboť řekl Rava: Voda na vodě – to je její položení; ořech na vodě – to není jeho položení. Rava se tázal: Ořech je v nádobě a nádoba pluje na vodě – řídíme se ořechem, a ten spočívá, nebo snad se řídíme nádobou, a ta nespočívá, protože se pohybuje? Zůstává to nerozhodnuto.

Olej, který plove na víně – to je spor rabiho Jochanana ben Nuri a rabínů. Neboť jsme se učili: Olej, který plove na víně, a dotkl se oleje ten, kdo se ponořil téhož dne [a čeká na západ slunce], znehodnotil jen olej. Rabi Jochanan ben Nuri říká: Obojí jsou spojeny jedno s druhým.

Řekl rabi Avin, řekl rabi Ilaj, řekl rabi Jochanan: Byl-li naložen jídlem a nápoji a vcházel a vycházel celý den, není povinen, dokud se nezastaví.

Řekl Abaje: A to tehdy, zastavil-li se, aby si odpočinul. Odkud to? Z toho, co řekl mistr: Uvnitř čtyř loket – zastavil-li se, aby si odpočinul, je osvobozen; aby si upravil náklad na rameni, je povinen. Mimo čtyři lokte – zastavil-li se, aby si odpočinul, je povinen; aby si upravil náklad, je osvobozen.

Co nás tím učí? Že vytržení nebylo od počátku k tomuto [účelu]? Vždyť to už rabi Jochanan jednou řekl, neboť řekl rav Safra, řekl rabi Ami, řekl rabi Jochanan: Kdo přenáší předměty z kouta do kouta, pak si to rozmyslí a vynese je, je osvobozen, protože vytržení nebylo od počátku k tomuto [účelu]. – Jsou to [různí] amoraité: jeden to podal v tomto znění a druhý v tomto znění.

Učili naši mistři: Kdo vynese [předmět] z obchodu na náměstí přes kolonádu, je povinen; a ben Azaj ho osvobozuje.

Dobře, ben Azaj soudí, že kráčející je jako stojící; ale rabíni – i když soudí, že kráčející není jako stojící, kde jsme našli něco takového, aby byl povinen?

Řekl rav Safra, řekl rabi Ami, řekl rabi Jochanan: