Šabat 50a שבת

Sejme poklici, a ony spadnou.

Spíše, bylo-li to řečeno, bylo to řečeno takto: Rava řekl: To se učilo jen tehdy, když je nevyhradil k obalování; ale vyhradil-li je k obalování, smějí se přenášet.

Bylo také řečeno: Když přišel Ravin, řekl jménem rabiho Jaakova jménem rabiho Asiho ben Šaula jménem Rabiho: To se učilo jen tehdy, když je nevyhradil k obalování; ale vyhradil-li je k obalování, smějí se přenášet.

Ravina říká: To se učilo o [vlně] ze skladu. Tak se také učí: Střiž vlny ze skladu se nepřenáší; ale připravil-li ji hospodář k užívání, smí se přenášet.

Raba bar bar Chana učil před Ravem: Palmové ratolesti, které nasekal na dříví a pak se rozhodl na nich sedět, je třeba svázat. Raban Šimon ben Gamliel říká: Není třeba svazovat. On [Raba bar bar Chana] to učil a on také řekl: Halacha je podle rabana Šimona ben Gamliela.

Bylo řečeno: Rav řekl: Sváže je. Šmuel řekl: Pomyslí [že na nich bude sedět]. A rav Asi řekl: Posadí se na ně [předem], i když je nesvázal a i když nepomyslel.

Rav je v pořádku – mluví podle prvního tanaity; Šmuel je také v pořádku – mluví podle rabana Šimona ben Gamliela. Ale podle koho mluví rav Asi?

Mluví podle tohoto tanaity, neboť se učí: Smí se vycházet s chuchvalci [v uších] a s vycpávkou [v sandálu], když je namočil (do oleje) a omotal provázkem; nenamočil-li je (do oleje) a neomotal provázkem, nevychází se s nimi. A vyšel-li s nimi na chvíli ještě za dne [před Šabatem], i když je nenamočil ani neomotal provázkem, je dovoleno s nimi vycházet.

Rav Aši řekl: I my jsme se to učili: Slámou, která je na lůžku, se nemá pohybovat rukou, ale smí se jí pohybovat tělem; byla-li to však píce pro zvířata, nebo ležel-li na ní ještě za dne polštář nebo prostěradlo, smí se jí pohybovat rukou. Z toho to plyne.

A kdo je tanaita, který nesouhlasí s rabanem Šimonem ben Gamlielem? Rabi Chanina ben Akiva, neboť když přišel rav Dimi, řekl jménem Zeiriho jménem rabiho Chaniny: Jednou přišel rabi Chanina ben Akiva na jedno místo a našel palmové ratolesti, které nasekali na dříví. Řekl svým žákům: Jděte a zamyslete je [k sezení], abychom na nich zítra mohli sedět. A nevím, zda to byl dům hostiny, nebo dům smutku.

Když říká: „zda to byl dům hostiny, nebo dům smutku“, [plyne z toho, že] právě v domě smutku nebo v domě hostiny, kde jsou [lidé] zaneprázdnění, [stačí pomyslet], ale jinde – svázal-li, ano, nesvázal-li, ne.

Rav Jehuda řekl: Člověk smí vnést plný koš hlíny a používat ji ke všem svým potřebám. Mar Zutra vykládal jménem Mar Zutry Staršího: A to [jen] tehdy, když jí vyhradil kout.

Rabíni řekli před ravem Papou: Podle koho [to je]? Podle rabana Šimona ben Gamliela, neboť kdyby podle rabínů – ti přece říkají, že je třeba [nějakého] činu.

Rav Papa jim řekl: I kdybys řekl, [že je to podle] rabínů – rabíni říkají, že je třeba činu, jen u věci, s níž se dá něco udělat; ale u věci, s níž se nic udělat nedá, ne.

Řekněme, že je to jako spor tanaitů: Nádoby se smějí drhnout čímkoli, kromě stříbrných nádob [hlinkou] gartekon. Z toho plyne, že louh a písek jsou dovoleny.

Ale vždyť se učí: Louh a písek jsou zakázány! Není snad spor v tom, že jeden má za to, že je třeba činu, a druhý, že činu třeba není?

Ne, všichni mají za to, že činu třeba není, a to není rozpor: (jedno je podle rabiho Jehudy, druhé podle rabiho Šimona).

Jedno je podle rabiho Jehudy, který říká, že co člověk nezamýšlí, je zakázáno; druhé podle rabiho Šimona, který říká, že co člověk nezamýšlí, je dovoleno.

Jak jsi vyložil to, co dovoluje? Podle rabiho Šimona. Řekni tedy závěr: Ale nemá si jimi mýt vlasy. A je-li to rabi Šimon, ten to přece dovoluje, neboť jsme se učili: