Šabat 60b שבת

(Ve svátek se smějí posílat oděvy, ať sešité, nebo nesešité,) ale ne sandál pobitý hřeby ani nesešitá bota (ve svátek)?

V Šabat – z jakého důvodu? Protože se lidé shromažďují. I ve svátek se lidé shromažďují. – Při veřejném postu se lidé také shromažďují, ať je tedy zakázán! – Událost se stala při shromáždění [v den] zákazu [práce], zde je to shromáždění [v den], kdy je [práce] dovolena.

A i podle rabi Chaniny ben Akivy, který řekl: Zakázali to jen na Jordánu a na lodi, tak jako se stala ta událost – to platí o Jordánu, který se liší od ostatních řek; ale svátek a Šabat jsou si rovny, neboť jsme se učili: Mezi svátkem a Šabatem není rozdílu kromě přípravy pokrmu.

Řekl rav Jehuda, řekl Šmuel: Učili to jen o [hřebech] na zpevnění, ale pro ozdobu je to dovoleno. A kolik [hřebů] pro ozdobu? Rabi Jochanan řekl: Pět v tomto a pět v tom. A rabi Chanina řekl: Sedm v tomto a sedm v tom.

Řekl rabi Jochanan ravu Šemenovi bar Abovi: Vysvětlím ti to. Podle mne: dva odsud, dva odtud a jeden v řemínku; podle rabi Chaniny: tři odsud, tři odtud a jeden v řemínku.

Namítli: Do nakloněného sandálu si smí zatlouct sedm – to jsou slova rabi Natana; a rabi [Jehuda ha-Nasi] dovoluje třináct.

Dobře podle rabi Chaniny – ten mluví podle rabi Natana. Ale rabi Jochanan – podle koho mluví? Mluví podle rabi Nehoraje, neboť se učí v barajtě: Rabi Nehoraj říká: Pět je dovoleno a sedm zakázáno.

Řekl Ifa Rabovi bar bar Chanovi: Vy, žáci rabi Jochanana, jednejte podle rabi Jochanana; my budeme jednat podle rabi Chaniny.

Rav Huna se zeptal rava Ašiho: Jak je to s pěti? Řekl mu: I sedm je dovoleno. A s devíti? Řekl mu: I osm je zakázáno.

Jeden švec se zeptal rabi Amiho: Jak je to, když [hřeby] zatloukl zevnitř? Řekl mu: Je to dovoleno, a nevím, z jakého důvodu.

Řekl rav Aši: A mistr neví, z jakého důvodu? Když je zatloukl zevnitř, stává se z toho bota; o sandálu rabanan vydali nařízení, o botě rabanan nařízení nevydali.

Rabi Aba bar Zavda se zeptal rabi Aby bar Aviny: Jak je to, když [hřeby] upravil jako háček? Řekl mu: Je to dovoleno. Bylo také řečeno: Řekl rabi Josi, syn rabi Chaniny: Upravil-li je jako háček, je to dovoleno.

Řekl rav Šešet: Pokryl-li [podrážku] celou hřeby, aby ji zem neodírala, je to dovoleno.

Učí se v barajtě shodně s ravem Šešetem: Muž nesmí vyjít v sandálu pobitém hřeby a [nesmí se v něm] procházet z domu do domu, ani od postele k posteli; smí s ním však hýbat, aby jím přikryl nádobu nebo jím podepřel nohy postele. A rabi Elazar, syn rabi Šimona, [i to] zakazuje. Vypadala-li většina jeho hřebů a zůstaly v něm čtyři nebo pět, je to dovoleno; a rabi [Jehuda ha-Nasi] dovoluje až sedm. Pokryl-li ho zespodu kůží a zatloukl hřeby shora, je to dovoleno. Upravil-li je jako háček, jako destičku nebo jako kolík, nebo pokryl-li ho celý hřeby, aby ho zem neodírala, je to dovoleno.

To samo je vnitřně rozporné: Řekl jsi: Vypadala-li většina jeho hřebů – i když jich v něm zůstalo mnoho; a pak učí: čtyři nebo pět – ano, víc ne?

Řekl rav Šešet: To není obtíž: Tady jde o [hřeby], které byly uraženy, tam o ty, které byly vytrženy.

Čtyři nebo pět je dovoleno: Když je dovoleno pět, je třeba říkat čtyři? Řekl rav Chisda: Čtyři u malého sandálu a pět u velkého sandálu.

A rabi dovoluje až sedm: Vždyť se učí v barajtě: Rabi dovoluje až třináct? – Nakloněný [sandál] je jiný.

Teď když jsi k tomu došel, ani podle rabi Jochanana to není obtíž: Nakloněný je jiný.

Řekl rav Matana, a někteří říkají: Řekl rav Achadvoj bar Matana, řekl rav Matana: Halacha není podle rabi Elazara, syna rabi Šimona. To je zřejmé – [jde-li o spor] jednotlivce a mnoha, halacha je podle mnoha! – Mohl bys říci, že důvod rabi Elazara, syna rabi Šimona, je v tomto případě přesvědčivý; proto nás to učí.

Řekl rabi Chija: Kdyby mi neříkali Babyloňan, který dovoluje zakázané, dovolil bych jich hodně. A kolik? V Pumbeditě říkají dvacet čtyři, v Suře říkají dvacet dva. Řekl rav Nachman bar Jicchak: A tvá pomůcka: Než přišel z Pumbedity do Sury, ubyly [mu] dva.

Ani v jednom [sandálu], když nemá na noze ránu: