Šabat 62a שבת

Vždyť se učí v barajtě: Rabi Hošaja říká: Jen ať ho nedrží v ruce a nepřenese ho čtyři loket ve veřejném prostoru!

Nýbrž zde jde o [amulet] potažený kůží.

Ale co tefilin, které jsou potaženy kůží, a učí se v barajtě: Kdo vchází na záchod, sundá tefilin ve vzdálenosti čtyř loket a vejde!

Tam je to kvůli [písmenu] šin, neboť řekl Abaje: Šin na tefilin je halacha [daná] Mojžíšovi na Sinaji. A Abaje řekl: Dalet na tefilin je halacha [daná] Mojžíšovi na Sinaji. A Abaje řekl: Jod na tefilin je halacha [daná] Mojžíšovi na Sinaji.

Ani v pancíři, ani v přilbě, ani v holenních chráničích:

Pancíř – drátěná košile. Přilba – řekl Rav: helmice. Holenní chrániče – řekl Rav: kovové kamaše.

MIŠNA: Žena nesmí vyjít s jehlou, která má ouško, ani s prstenem, na němž je pečeť, ani se sponou kolijar, ani s voňavkovou tobolkou (kovelet), ani s lahvičkou balzámu.

A vyjde-li, je povinna obětí za hřích – to jsou slova rabi Meira. A mudrci ji osvobozují u voňavkové tobolky a lahvičky balzámu.

GEMARA: Řekl Ula: A opačně u muže. Zřejmě se tedy Ula domnívá, že cokoli se hodí pro muže, nehodí se pro ženu, a co se hodí pro ženu, nehodí se pro muže.

Rav Josef namítl: Pastýři smějí vycházet v pytlích; a neřekli to jen o pastýřích, ale o každém člověku, jen pastýři mají ve zvyku vycházet v pytlích.

Nýbrž řekl rav Josef: Ula se domnívá, že ženy jsou lidem samy o sobě [a nenosí mužské předměty].

Abaje proti němu namítl: Kdo najde tefilin, přenáší je dovnitř pár po páru, ať je to muž, nebo žena. A říkáš-li, že ženy jsou lidem samy o sobě – vždyť [tefilin] jsou příkazem konat vázaným na čas, a ze všech příkazů konat vázaných na čas jsou ženy osvobozeny!

Tam se rabi Meir domnívá, že noc je čas pro tefilin a Šabat je čas pro tefilin, takže je to příkaz konat nevázaný na čas, a ke všem příkazům konat nevázaným na čas jsou ženy zavázány.

Ale vždyť je to vynášení neobvyklým způsobem [a za to není povinnost oběti]!

Řekl rabi Jirmeja: Jde o ženu pokladnici. Řekl Raba (bar bar Chana, řekl rabi Jochanan): Vyřešil jsi [případ] ženy; co lze říci o muži?

Nýbrž řekl Rava: Někdy muž dá své ženě prsten, na němž je pečeť, aby ho odnesla do skříňky, a ona si ho nasadí na ruku, dokud nedojde ke skříňce. A někdy žena dá svému muži prsten, na němž není pečeť, aby ho odnesl řemeslníkovi k opravě, a on si ho nasadí na ruku, dokud nedojde k řemeslníkovi.

Ani se sponou kolijar, ani s voňavkovou tobolkou: Co je kolijar? Řekl Rabi: Spona. Kovelet – řekl Rav: tobolka s balzámovým olejem. A tak řekl i rav Asi: tobolka s balzámovým olejem.

Rabanan učili: Nesmí vyjít s voňavkovou tobolkou, a vyjde-li, je povinna obětí za hřích – to jsou slova rabi Meira. A mudrci říkají: Nesmí vyjít, ale vyjde-li, je osvobozena. Rabi Eliezer říká: Žena smí vyjít s voňavkovou tobolkou i předem.

V čem se přou? Rabi Meir se domnívá, že je to břemeno. Rabanan se domnívají, že je to ozdoba, ale mohla by ji sundat, ukazovat a přenést. A rabi Eliezer se domnívá: Kdo ji má ve zvyku nosit? Žena, která nepříjemně páchne; a žena, která nepříjemně páchne, ji nesundává, neukazuje a nepřenese ji čtyři loket ve veřejném prostoru.

Vždyť se učí v barajtě: Rabi Eliezer osvobozuje u voňavkové tobolky a lahvičky balzámu!

To není obtíž: Toto [říká], když se staví proti rabi Meirovi, ono, když se staví proti rabanan. Když se staví proti rabi Meirovi, který říká, že je povinna obětí za hřích, říká mu: Je osvobozena. Když se staví proti rabanan, kteří říkají: Je osvobozena, ale je to zakázáno, říká on: Je to dovoleno i předem.