Šabat 62b שבת

A který [výrok] rabi Meira? Neboť se učí v barajtě: Žena nesmí vyjít s klíčem v ruce, a vyjde-li, je povinna obětí za hřích – to jsou slova rabi Meira. Rabi Eliezer osvobozuje u voňavkové tobolky a lahvičky balzámu.

Kdo se zmínil o voňavkové tobolce?

[Text] je neúplný a učí takto: A stejně tak s voňavkovou tobolkou a stejně tak s lahvičkou balzámu nesmí vyjít, a vyjde-li, je povinna obětí za hřích – to jsou slova rabi Meira. Rabi Eliezer osvobozuje u voňavkové tobolky a lahvičky balzámu. O čem to bylo řečeno? Když je v nich vonná látka; ale není-li v nich vonná látka, je povinna.

Řekl rav Ada bar Ahava: To znamená, že kdo vynese pokrm v menším než předepsaném množství v nádobě, je povinen. Neboť [tobolka], v níž není vonná látka, je jako [pokrm] v menším než předepsaném množství v nádobě, a [barajta] učí, že je povinna.

Rav Aši řekl: Obecně ti řeknu, že je osvobozen, ale zde je to jiné, protože tam [ve tobolce] není vůbec žádná hmota.

„A mažou se nejlepšími oleji“ (Am 6,6): Řekl rav Jehuda, řekl Šmuel: To je balzám (palejton).

Rav Josef namítl: I o balzámu vydal rabi Jehuda ben Bava nařízení [že je po zničení Chrámu zakázán], ale nesouhlasili s ním. A říkáš-li [že je zakázán], protože jde o požitek – proč s ním nesouhlasili?

Řekl mu Abaje: A podle tvého názoru – to, co je psáno: „Kteří pijí víno z obětních mís“ (Am 6,6) – rabi Ami a rabi Asi: Jeden říká: [z nádob] kenišknin; a druhý říká: že si házeli poháry jeden druhému. I to je tedy zakázáno? Vždyť Raba bar rav Huna přišel do domu exilarchy, pil z nádob kenišknin, a nikdo mu nic neřekl!

Nýbrž u všeho, v čem je požitek a v čem je radost, vydali rabanan nařízení; ale u toho, v čem je požitek a není v tom radost, rabanan nařízení nevydali.

„Kteří leží na ložích ze slonoviny a rozvalují se na svých lehátkách“ (Am 6,4): Řekl rabi Josi, syn rabi Chaniny: Učí to, že močili nazí před svými lůžky.

Rabi Abahu to zesměšnil: Je-li tomu tak, to je to, co je psáno: „Proto nyní půjdou do vyhnanství v čele vyhnanců“ (Am 6,7)? Protože močili nazí před svými lůžky, půjdou do vyhnanství v čele vyhnanců?

Nýbrž řekl rabi Abahu: To jsou lidé, kteří spolu jedli a pili, přistrkovali svá lůžka k sobě, vyměňovali si mezi sebou ženy a znečišťovali svá lehátka semenem, které nebylo jejich.

Řekl rabi Abahu, a někteří říkají, že se to učí v barajtě: Tři věci přivádějí člověka k chudobě, a to jsou: kdo močí nahý před svým lůžkem, kdo zanedbává omývání rukou a [ten], koho jeho žena proklíná do očí.

Kdo močí nahý před svým lůžkem: Řekl Rava: Řekli jsme to jen tehdy, je-li obrácen tváří k posteli; ale [je-li obrácen] ven, nevadí nám to.

A i když je obrácen tváří k posteli, řekli jsme to jen [když močí] na zem; ale do nádoby nám to nevadí.

A kdo zanedbává omývání rukou: Řekl Rava: Řekli jsme to jen tehdy, když si ruce vůbec neumyje; ale umyje-li si je, i když ne dostatečně, nevadí nám to.

Ale to není správné, neboť rav Chisda řekl: Já jsem si myl [ruce] plnými hrstmi vody, a dali mi plné hrsti dobra.

A koho jeho žena proklíná do očí: Řekl Rava: Kvůli jejím šperkům. A to platí, jen když na to má, a nekoupí [jí je].

Rava, syn rava Ilaje, vykládal: Co je psáno: „Hospodin řekl: Protože dcery sijónské jsou pyšné“ (Iz 3,16) – že chodily vzpřímeně; „a chodí s nataženým hrdlem“ – že chodily patou vedle palce; „a mrkají očima“ – že si plnily oči líčidlem a pomrkávaly; „chodí cupitavě“ – že chodily vysoká vedle malé; „a nohama cinkají“ (Iz 3,16) – řekl rav Jicchak ze školy rabi Amiho: Učí to, že si dávaly myrhu a balzám do bot, chodily po ulicích Jeruzaléma, a když přišly k izraelským mladíkům, dupaly o zem, stříkaly na ně a vlévaly do nich zlé pudy jako jed do rozzlobeného hada.

Jaký byl jejich trest? Jak vykládal Raba bar Ula: „Místo vůně bude hniloba“ (Iz 3,24) – místo, kde se navoňovaly, se stalo hnijícími ranami; „místo pásu provaz (nikpa)“ – místo, kde byly opásány pásem, se stalo samými odřeninami; „místo umělého účesu pleš“ – místo, kde se zdobily, se stalo samými pleškami; „místo nádherného šatu (petigil) opasek z pytloviny“ – otvory, které přinášely radost (gila), se stanou opaskem z pytloviny; „neboť místo krásy [cejch]“ (Iz 3,24) – řekl Rava: To je to, co lidé říkají: Místo krásy vřed.

„Hospodin postihne (ve-sipach) temeno dcer sijónských“ (Iz 3,17): Řekl rabi Josi, syn rabi Chaniny: Učí to, že na nich vykvetlo malomocenství. Je psáno zde: „ve-sipach“, a je psáno tam: „pro otok a vyrážku (sapachat)“ (Lv 14,56).

„A Hospodin obnaží jejich klín (pathen ja'ere)“ (Iz 3,17): Rav a Šmuel – jeden říká, že se vylily jako ze džbánu; a druhý říká, že jejich otvory zarostly jako les (ja'ar).

Řekl rav Jehuda, řekl Rav: Lidé v Jeruzalémě byli lidé zpupní. Člověk říkal svému druhovi: Čím jsi dnes pohostil? Chlebem z prosáté mouky, nebo chlebem z neprosáté mouky? Bílým vínem, nebo