Šabat 68a שבת

hlavní kategorii práce (av melacha) zvlášť. Kdo vykoná mnoho prací [spadajících pod] jednu kategorii práce, je povinen jen jednou obětí za hřích.

GEMARA: Proč [Mišna] učí „velké obecné pravidlo“? Řekneš-li, že protože chce učit ještě další obecné pravidlo, učí „velké obecné pravidlo“ – a u sobotního roku také [učí „velké obecné pravidlo“], protože chce učit ještě další obecné pravidlo. Ale u desátku učí další obecné pravidlo, a neučí „velké obecné pravidlo“!

Řekl rabi Josi bar Avin: U Šabatu a sobotního roku, kde jsou hlavní kategorie a odvozené práce, učí „velké“; u desátku, kde nejsou hlavní kategorie a odvozené, neučí „velké obecné pravidlo“. Ale podle bar Kapary, který učí „velké obecné pravidlo“ i u desátku – jaké hlavní kategorie a jaké odvozené práce tam jsou?

Nýbrž není snad důvod tento: Větší je dosah Šabatu než sobotního roku, neboť Šabat se vztahuje jak na utržené, tak na spojené [se zemí], kdežto sobotní rok se na utržené nevztahuje, [jen] na spojené. A větší je dosah sobotního roku než desátku, neboť sobotní rok se vztahuje jak na lidskou potravu, tak na krmivo pro zvířata, kdežto desátek se vztahuje na lidskou potravu, ale na krmivo pro zvířata ne.

A podle bar Kapary, který učí „velké obecné pravidlo“ u desátku: Větší je dosah desátku než pea [nesklizeného okraje pole], neboť desátek se vztahuje na fíky a zeleninu, kdežto pea se na fíky a zeleninu nevztahuje, jak jsme se učili: Obecné pravidlo řekli o pea: Cokoli, co je potravou, je hlídáno, roste ze země, sklízí se najednou a ukládá se ke skladování, podléhá povinnosti pea.

„Potravou“ – aby se vyloučily samovolně vzešlé rostliny sistu [vochr] a světlice; „je hlídáno“ – aby se vyloučilo opuštěné; „roste ze země“ – aby se vyloučily lanýže a houby; „sklízí se najednou“ – aby se vyloučil fík; „ukládá se ke skladování“ – aby se vyloučila zelenina.

Kdežto u desátku jsme se učili: Obecné pravidlo řekli o desátku: Cokoli, co je potravou, je hlídáno a roste ze země, podléhá povinnosti desátku. A „sklízí se najednou“ a „ukládá se ke skladování“ jsme se neučili.

Rav a Šmuel oba říkají: Naše Mišna [mluví] o dítěti, které bylo zajato mezi pohany, a o proselytovi, který konvertoval mezi pohany; ale kdo [Šabat] znal a nakonec zapomněl, je povinen [obětí] za každý jednotlivý Šabat. – Učili jsme se: Kdo zapomněl na podstatu Šabatu – neplyne z toho, že ji původně znal? – Ne. Co znamená „každý, kdo zapomněl na podstatu Šabatu“? Že podstata Šabatu mu byla zapomenuta [tj. nikdy ji neznal].

Ale kdo znal a nakonec zapomněl, jak je to? Je povinen za každý jednotlivý Šabat. Místo aby učil: Kdo zná podstatu Šabatu a vykonal mnoho prací v mnoha Šabatech, je povinen za každý jednotlivý Šabat – ať učí: Kdo znal a nakonec zapomněl, a tím spíše tento [kdo zná]! – Co znamená „kdo zná podstatu Šabatu“? Toho, kdo znal podstatu Šabatu a zapomněl ji.