Šabat 73a שבת

Nýbrž [je zřejmé, že] první část [mluví] o modloslužbě a poslední část o ostatních přikázáních. A pochybení bez úmyslu u ostatních přikázání – jak to vypadá? Že si myslel, že je to [dovolený] tuk, a snědl ho; což neplatí o Šabatu, kde je osvobozen: zamýšlel-li uříznout utržené a uřízl spojené, je osvobozen. A Abaje? Pochybení bez úmyslu – jak to vypadá? Že si myslel, že je to slina, a polkl to [zakázaný tuk]; což neplatí o Šabatu, kde je osvobozen: zamýšlel-li zvednout utržené a uřízl spojené, je osvobozen. Ale zamýšlel-li uříznout utržené a uřízl spojené, je povinen.

Bylo řečeno: Zamýšlel hodit [předmět na vzdálenost] dvou [loket] a hodil čtyři – Rava říká: je osvobozen; Abaje říká: je povinen. Rava říká, že je osvobozen, neboť nezamýšlel hod na čtyři; Abaje říká, že je povinen, neboť zamýšlel hod vůbec. Myslel si, [že je to] soukromé území, a ukázalo se, [že je to] veřejné území – Rava říká: je osvobozen; a Abaje říká: je povinen. Rava říká, že je osvobozen, neboť nezamýšlel zakázaný hod; a Abaje říká, že je povinen, neboť zamýšlel hod vůbec.

A je to [obojí] potřebné. Kdyby nás učil jen první [případ], [řekl bych, že] v něm říká Rava [své], neboť nezamýšlel zakázané řezání; ale zamýšlel-li hodit dvě a hodil čtyři, kdy se čtyři bez dvou hodit nedají, řekl bych, že uznává Abajemu. A kdyby nás učil jen tento, [řekl bych, že] v něm říká Rava [své], neboť nezamýšlel hod na čtyři; ale myslel-li si, že je to soukromé území, a ukázalo se, že veřejné, kdy zamýšlel hod na čtyři, řekl bych, že uznává Abajemu. [Proto] je to potřebné.

Učili jsme: Hlavních druhů prací je čtyřicet bez jedné. A zabývali jsme se tím: Proč je mi třeba počtu? A rabi Jochanan řekl: Že pokud je vykonal všechny v jednom nevědomí, je povinen za každou jednotlivou. Podle Abajeho, který říká, že v takovém případě je povinen, to lze najít tak, že ví o zákazu Šabatu a ví o zákazu prací, ale mýlí se v mírách. Ale podle Ravy, který říká, že je osvobozen – jak to lze najít? Při úmyslnosti ohledně Šabatu a omylu ohledně prací.

To je v pořádku, soudí-li jako rabi Jochanan, který říká: Jakmile se mýlil ohledně vytětí, i když úmyslně [přestoupil] zákaz – lze to najít, že znal Šabat co do zákazu. Ale soudí-li jako rabi Šimon ben Lakiš, který říká: Teprve když se mýlí ohledně zákazu i vytětí – v čem znal Šabat? Že jej znal co do šabatových hranic, a podle rabi Akivy.

MIŠNA: Hlavních druhů prací je čtyřicet bez jedné: kdo seje, kdo orá, kdo žne, kdo váže snopy, kdo mlátí, kdo převívá, [kdo] přebírá, kdo mele, kdo prosívá, kdo hněte těsto a kdo peče;

kdo stříhá vlnu, kdo ji bělí, kdo ji češe, kdo ji barví, kdo spřádá, kdo napíná osnovu, kdo zhotovuje dvě očka nitěnek, kdo tká dvě nitě, kdo rozpárává dvě nitě; kdo váže uzel a kdo rozvazuje uzel; kdo šije dva stehy; kdo trhá [látku] za účelem sešití dvou stehů;

kdo loví jelena, kdo ho poráží, kdo ho stahuje z kůže, kdo ho solí, kdo zpracovává jeho kůži, kdo ji ohlazuje a kdo ji přiřezává;

kdo píše dvě písmena a kdo maže za účelem napsání dvou písmen; kdo staví a kdo bourá; kdo hasí a kdo zapaluje; kdo udeří kladivem; kdo přenáší z jednoho území do druhého. Hle, to jsou hlavní druhy prací, čtyřicet bez jedné.