Šabat 78a שבת

a [názor] rabi Janaje neplatí; a zde se přou v tomto: rabi Šimon ben Elazar soudí, že malý úd dospělého a velký úd jednodenního dítěte jsou si rovny; a rabi Natan soudí: malý úd dospělého ano, velký úd jednodenního dítěte ne. Jak to tedy je? Pojď a slyš, neboť se učí: Rabi Šimon ben Elazar říká: Olej k potření malého údu jednodenního dítěte.

„Vodu k rozmíchání oční masti.“ Řekl Abaje: Vždyť u každé věci, jejíž [jedno použití] je běžné a [druhé] není běžné, se rabíni řídili tím, co je běžné, ke zmírnění; [jsou-li obě] běžné, rabíni se řídili tím, co je běžné, ke zpřísnění.

Víno – jeho pití je běžné, léčení jím není běžné; rabíni se řídili jeho pitím, které je běžné, ke zmírnění. Mléko – jeho požívání je běžné, léčení jím není běžné; rabíni se řídili jeho požíváním ke zmírnění. Med – jeho požívání je běžné, léčení jím je běžné; rabíni se řídili léčením ke zpřísnění.

Ale voda – vždyť její pití je běžné a léčení jí není běžné; proč se rabíni řídili léčením ke zpřísnění? Řekl Abaje: Učili to v Galileji [kde vody bylo dost]. Rava říká: I kdybys řekl, [že platí] i na ostatních místech – [je to] podle Šmuela, neboť Šmuel řekl: Všechny vody na zavlažování léčí a zatemňují [zrak], kromě vody, která léčí a nezatemňuje.

„A ostatní nápoje reviit.“ Učili rabíni: Krev a všechny druhy nápojů – reviit. Rabi Šimon ben Elazar říká: Krev – k natření jednoho oka, neboť se [krví] natírá proti bělmu. A co je to? Krev divoké slepice. Raban Šimon ben Gamliel říká: Krev – k natření jednoho oka, neboť se natírá proti jarodu [oční nemoci]. A co je to? Krev netopýra. A tvé znamení [k zapamatování]: vnitřní k vnitřnímu, vnější k vnějšímu.

Kdy to platí? U toho, kdo vynáší; ale u toho, kdo uschovává, je povinen [za] jakékoli [množství]. Rabi Šimon říká: Kdy to platí? U toho, kdo uschovává; ale u toho, kdo vynáší, je povinen jen za reviit. A mudrci uznávají rabi Šimonovi u toho, kdo vynáší odpadní tekutiny na veřejné území, že jejich míra je reviit.

Řekl mistr: „Kdy to platí? U toho, kdo vynáší; ale u toho, kdo uschovává, [za] jakékoli [množství].“ Copak ten, kdo uschovává, nevynáší? Řekl Abaje: Zde jde o žáka, jemuž jeho učitel řekl: Jdi a uvolni mi místo pro hostinu. Šel a uvolnil mu [je]. Za věc, která je hodnotná pro všechny, je povinen; za věc, která není hodnotná pro všechny, je povinen, pokud ji jeho učitel uschovával, a pokud ne, není povinen.

Řekl mistr: „Mudrci uznávají rabi Šimonovi u toho, kdo vynáší odpadní tekutiny na veřejné území, že jejich míra je reviit.“ K čemu se odpadní tekutiny hodí? Řekl rabi Jirmeja: K rozdělání hlíny. Vždyť se učí: Hlína – k utěsnění otvoru [tavicí] pece! To není obtížné: toto [platí] o rozdělané, toto o nerozdělané; protože se člověk nenamáhá rozdělávat hlínu, aby utěsnil otvor pece.

MIŠNA: Kdo vynese provaz [v délce] k zhotovení ucha košíku; sítinu k zhotovení závěsu pro síto a řešeto – rabi Jehuda říká: aby se z ní dala vzít míra boty pro dítě; papír k napsání celní stvrzenky; a kdo vynese celní stvrzenku, je povinen;