Šabat 79a שבת

Dokud dlužník neřekne „splatil jsem“ – a nesplatil.

Rava říká: Podle všech [když] přiznává úpis, že ho napsal, je třeba ho ověřit, a zde se přou o to, zda se píše potvrzení o splacení: první tanaita soudí, že se potvrzení píše; a rabi Jehuda soudí, že se potvrzení nepíše. Rav Aši říká: [Je povinen,] protože ho [dlužník] potřebuje ukázat druhému věřiteli a říci mu: Hle, já jsem muž, který splácí.

„Kůži ke zhotovení“ atd. Zeptal se Rava rava Nachmana: Kdo vynese kůži – [v jakém] množství? Řekl mu: Jak jsme učili: kůži ke zhotovení amuletu. [Kdo ji vynáší, aby] ji zpracoval – [v jakém] množství? Řekl mu: Není rozdílu.

A odkud to říkáš? Jak jsme učili: Kdo bělí, kdo češe, kdo barví a kdo spřádá – jeho míra je plná šíře dvojitého situ [rozpětí mezi palcem a ukazovákem]; a kdo tká dvě nitě – jeho míra je plná šíře situ. Vidíme tedy, že protože je určeno ke spřádání, míra je jako u spředeného; i zde, protože je určeno ke zpracování, míra je jako u zpracovaného. A [když] ne ke zpracování – [v jakém] množství? Řekl mu: Není rozdílu.

A není rozdíl mezi zpracovaným a nezpracovaným? Namítl mu: Kdo vynese namočená barviva – k obarvení vzorku vlny. A přitom o barvivech, která nejsou namočena, jsme učili: Slupky ořechů a slupky granátových jablek, borytu a mořenu – k obarvení malého kousku látky na síťku [do vlasů]! Vždyť k tomu bylo řečeno: Řekl rav Nachman, řekl Raba bar Avuha: Protože se člověk nenamáhá namáčet barviva, aby jimi obarvil vzorek vlny.

A hle, zahradní semena: o stavu před jejich zasetím jsme učili: Zahradní semena – méně než sušený fík; rabi Jehuda ben Betejra říká: pět. A o stavu po jejich zasetí jsme učili: Hnůj a jemný písek – k pohnojení jednoho stvolu zelí; slova rabi Akivy. A mudrci říkají: k pohnojení pórku. Vždyť k tomu bylo řečeno: Řekl rav Papa: Toto [platí] o zasetém, toto o nezasetém, protože se člověk nenamáhá vynášet jedno zrnko k setí.

A hle, hlína: o stavu před jejím rozděláním se učí: Mudrci uznávají rabi Šimonovi u toho, kdo vynáší odpadní tekutiny na veřejné území, že jejich míra je reviit. A zabývali jsme se tím: K čemu se odpadní tekutiny hodí? A rabi Jirmeja řekl: K rozdělání hlíny. A o stavu po jejím rozdělání se učí: Hlína – k utěsnění otvoru pece. I tam je to, jak jsme řekli: protože se člověk nenamáhá rozdělávat hlínu, aby jí utěsnil otvor pece.

Pojď a slyš, neboť rabi Chija bar Ami řekl jménem Uly: Jsou tři [druhy] kůží: maca, chipa a diftera. Maca – jak zní [jméno, nekvašená]: nesolená, nemoučená a nevyčiněná duběnkami. A jaká je její míra? Učil rav Šmuel bar rav Jehuda: K zabalení malého závaží. A kolik [to je]? Řekl Abaje: Čtvrtina čtvrtiny [litry] z Pumbedity.

Chipa – solená, ale nemoučená a nevyčiněná. A jaká je její míra? Jak jsme učili: kůži ke zhotovení amuletu. Diftera – solená a moučená, ale nevyčiněná. A jaká je její míra? K napsání rozlukového listu. V každém případě se učí: K zabalení malého závaží, a Abaje řekl: čtvrtina čtvrtiny z Pumbedity [tedy menší míra než u zpracované kůže]! Tam [jde o kůži určenou] k vaření [jako jídlo].

Vždyť jsme učili: Oděv tři na tři – pro nečistotu šlapání; pytlovina čtyři na čtyři, kůže pět na pět, rohož šest na šest – ať pro šlapání, ať pro mrtvého. A učí se k tomu: Oděv, pytlovina a kůže – jaká je míra pro nečistotu, taková je míra pro vynášení! To [platí] o kůži na pokrývku [hrubé].