Šabat 96a שבת

jedno [platí] u velkých, druhé u malých. Řekl rav Asi: Učí se: míra hliněné nádoby je [otvor], jímž vtéká tekutina; a [otvor], jímž vytéká tekutina, řekli jen ohledně střepu. Jaký je důvod? Řekl Mar Zutra, syn rava Nachmana: Protože se neříká: Přines střep [jako podložku] pro střep.

Řekl Ula: Přou se o to dva amoraité na Západě, rabi Josi bar Avin a rabi Josi bar Zevida: jeden řekl: [otvor], jímž vypadává granátové jablko, a druhý řekl: [velikosti] malého kořene; a tvým znamením budiž: jeden zvětšuje a druhý zmenšuje. Řekl rav Chinena bar Kahana jménem rabi Eliezera: Míra hliněné nádoby je [otvor], jímž vypadávají olivy. A Mar Kašiša, syn Raby, to zakončuje jménem rabi Eliezera: A pak jsou jako nádoby z trusu, kamenné nádoby a nádoby z nepálené hlíny, které nepřijímají nečistotu ani podle slov Tóry, ani podle slov písařů; a ohledně přivázaného víka – dokud se nerozbije její větší část.

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] Kdo uschová.

MIŠNA: Kdo hází ze soukromého prostoru do veřejného prostranství [nebo] z veřejného prostranství do soukromého prostoru, je vinen. Ze soukromého prostoru do soukromého prostoru, když je veřejné prostranství uprostřed – rabi Akiva činí vinným a mudrci osvobozují.

Jak to? [Jsou-li] dva balkony jeden naproti druhému nad veřejným prostranstvím, kdo podá nebo hodí [něco] z jednoho na druhý, je osvobozen. Byly-li oba ve stejném patře, kdo podá, je vinen, a kdo hodí, je osvobozen, neboť taková byla služba levitů:

dva vozy [jely] jeden za druhým ve veřejném prostranství, [a leviti] si podávali desky z jednoho na druhý, ale neházeli [je].