Šabat 96b שבת

GEMARA: Vždyť házení je odvozenou prací od vynášení – kde je však napsáno samo vynášení? Rabi Jochanan řekl: Protože Písmo říká: „A Mojžíš přikázal a dali provolat v táboře“ (Ex 36,6). Kde Mojžíš sídlil? V táboře levitů, a tábor levitů byl veřejným prostranstvím. A říkal Izraeli: Nevynášejte a nepřinášejte [věci] ze svých soukromých prostor na veřejné prostranství.

Odkud ale víme, že se to dělo o Šabatu? Možná se to dělo ve všední den a [zakázal to] proto, že práce už byla dokončena, jak je psáno: „A práce bylo dost“ (Ex 36,7)? – Vyvozuje se to z výrazu „provolat“ (he'evara) a „provolat“ z Jom kipur.

Zde je psáno: „A dali provolat v táboře“, a tam je psáno: „A dáš provolat troubení šofaru“ (Lv 25,9). Jako tam jde o den, kdy je [práce] zakázána, tak i zde jde o den, kdy je [práce] zakázána.

Našli jsme [zdroj pro] vynášení; odkud víme o vnášení? Je to logická úvaha: vždyť jde [o přenesení] z jedné oblasti do druhé – co záleží na tom, zda vynáší, nebo vnáší? Ovšem vynášení je hlavní práce a vnášení je odvozená práce.

Ale vždyť za tu je vinen a za tu je vinen – proč tedy jednu nazývá hlavní a druhou odvozenou?

Rozdíl je v tom, že pokud vykoná dvě hlavní práce současně, nebo dvě odvozené práce současně, je vinen dvakrát; pokud však vykoná hlavní práci a k ní příslušnou odvozenou práci, je vinen jen jednou.

A podle rabi Eliezera, který činí vinným za odvozenou práci vedle hlavní, proč jednu nazývají hlavní a druhou odvozenou? – Ta, která byla ve Svatostánku významná, se nazývá hlavní; ta, která ve Svatostánku nebyla významná, se hlavní nenazývá. Anebo: ta, která je napsána [v Písmu], se nazývá hlavní, a ta, která napsána není, se nazývá odvozená.

A to, co jsme se učili [v Mišně]: Kdo hodí [předmět] na vzdálenost čtyř loket na zeď výše než deset dlaní, je jako ten, kdo hází do vzduchu; níže než deset dlaní, je jako ten, kdo hází na zem; a kdo hodí na zem do vzdálenosti čtyř loket, je vinen.

Kde víme, že kdo hodí [předmět] na vzdálenost čtyř loket na veřejném prostranství, je vinen? Rabi Jošija řekl: Protože tkalci opon si navzájem házeli své jehly. – Na co by tkalci potřebovali jehly? Spíše: protože švadleny opon si navzájem házely své jehly.

Ale možná seděli blízko sebe a dosáhli na sebe jehlami? – Možná seděli ve vzdálenosti menší než čtyři lokty [od sebe].

Rav Chisda tedy řekl: Protože tkalci opon prohazovali člunek skrze tkaninu. – Ale vždyť jej drží v ruce [za nit]! – [Jde o] poslední prohození.

Ale vždyť [člunek] prochází místem, kde se nenese vina [za přenášení]! Spíše: protože tkalci opon házeli člunek těm, kdo si jej od nich půjčovali. – Ale možná seděli blízko sebe a dosáhli na sebe [až] v dosahu tkaniny?

A možná seděli šikmo za sebou? A navíc – copak si navzájem půjčovali? Vždyť se učí: Ludský [učitel řekl]: „Každý jednotlivě ze své práce, kterou dělali“ (Ex 36,4) – na své práci pracuje, ale nepracuje na práci svého druha.

A dále: odkud víme, že kdo přenese [předmět] čtyři lokty na veřejném prostranství, je vinen? Spíše: o všech čtyřech loktech na veřejném prostranství se to učí z tradice.

Rav Jehuda řekl ve jménu Šmuela: Ten, kdo sbíral dřevo, přenášel [ho] čtyři lokty na veřejném prostranství. V baraitě se učí: Trhal [rostliny]. Rav Acha bar Jaakov řekl: Svazoval snopy.

Jaký je v tom rozdíl? Pro výrok Rava, neboť Rav řekl: Našel jsem tajný svitek v domě rabi Chiji a bylo v něm napsáno: Isi ben Jehuda říká: Hlavních prací je čtyřicet bez jedné, (a pokud je všechny vykonal v jednom zapomnění,) je vinen jen jednou. – Jednou a víc ne? Vždyť jsme se učili: Hlavních prací je čtyřicet bez jedné, a ptali jsme se: Proč je potřebný ten počet? A rabi Jochanan řekl: Že pokud je všechny vykonal v jednom zapomnění, je vinen za každou jednotlivě!

Řekni: Není vinen za jednu z nich [o níž se pochybuje].

Rav Jehuda je si jist, že kdo přenáší, je vinen; [autor] baraity je si jist, že kdo trhá, je vinen; a Rav Acha bar Jaakov je si jist, že kdo svazuje snopy, je vinen. Jeden soudí, že alespoň o tomhle není pochyb, a druhý soudí, že alespoň o tomhle není pochyb.

Naši učitelé učili: Ten, kdo sbíral dřevo, byl Celofchad. A tak říká [Písmo]: „Když byli synové Izraele na poušti, našli muže…“ (Nu 15,32), a jinde říká: „Náš otec zemřel na poušti“ (Nu 27,3). Jako tam jde o Celofchada, tak i zde jde o Celofchada. To jsou slova rabi Akivy.

Řekl mu rabi Jehuda ben Betera: Akivo, tak či onak budeš skládat účty. Pokud je to podle tvých slov – Tóra ho zakryla, a ty ho odhaluješ; a pokud ne – očerňuješ toho spravedlivého.