Talmud česky

Šabat 96b שבת

Babylonský talmud · Moed – Svátky · list 96b · 20 segmentů

Struktura debaty:Otázka 3Námitka 2 Rozpoznáno automaticky podle úvodních formulí. Podtržené pojmy a jména otevřou vysvětlivku.
1
GEMARA: Vždyť házení je odvozenou prací od vynášení – kde je však napsáno samo vynášení? Rabi Jochanan řekl: Protože Písmo říká: „A Mojžíš přikázal a dali provolat v táboře“ (Ex 36,6). Kde Mojžíš sídlil? V táboře levitů, a tábor levitů byl veřejným prostranstvím. A říkal Izraeli: Nevynášejte a nepřinášejte [věci] ze svých soukromých prostor na veřejné prostranství.
גמ׳ מכדי זריקה תולדה דהוצאה היא הוצאה גופה היכא כתיבא א"ר יוחנן דאמר קרא (שמות לו, ו) ויצו משה ויעבירו קול במחנה משה היכן הוה יתיב במחנה לויה ומחנה לויה רה"ר הואי וקאמר להו לישראל לא תפיקו ותיתו מרה"י דידכו לרה"ר
2
Odkud ale víme, že se to dělo o Šabatu? Možná se to dělo ve všední den a [zakázal to] proto, že práce už byla dokončena, jak je psáno: „A práce bylo dost“ (Ex 36,7)? – Vyvozuje se to z výrazu „provolat“ (he'evara) a „provolat“ z Jom kipur.
וממאי דבשבת קאי דילמא בחול קאי ומשום דשלימא לה מלאכה כדכתיב (שמות לו, ז) והמלאכה היתה דים וגו' גמר העברה העברה מיוה"כ
3
Zde je psáno: „A dali provolat v táboře“, a tam je psáno: „A dáš provolat troubení šofaru“ (Lv 25,9). Jako tam jde o den, kdy je [práce] zakázána, tak i zde jde o den, kdy je [práce] zakázána.
כתיב הכא ויעבירו קול במחנה וכתיב התם (ויקרא כה, ט) והעברת שופר תרועה מה להלן ביום אסור אף כאן ביום אסור
4
Našli jsme [zdroj pro] vynášení; odkud víme o vnášení? Je to logická úvaha: vždyť jde [o přenesení] z jedné oblasti do druhé – co záleží na tom, zda vynáší, nebo vnáší? Ovšem vynášení je hlavní práce a vnášení je odvozená práce.
אשכחן הוצאה הכנסה מנלן סברא היא מכדי מרשות לרשות הוא מה לי אפוקי ומה לי עיולי מיהו הוצאה אב הכנסה תולדה
5
Ale vždyť za tu je vinen a za tu je vinen – proč tedy jednu nazývá hlavní a druhou odvozenou?
ומכדי אהא מיחייב ואהא מיחייב אמאי קרי לה האי אב ואמאי קרי לה האי תולדה
6
Rozdíl je v tom, že pokud vykoná dvě hlavní práce současně, nebo dvě odvozené práce současně, je vinen dvakrát; pokud však vykoná hlavní práci a k ní příslušnou odvozenou práci, je vinen jen jednou.
נפקא מינה דאי עביד שתי אבות בהדי הדדי אי נמי שתי תולדות בהדי הדדי מיחייב תרתי ואי עביד אב ותולדה דידיה לא מיחייב אלא חדא
7
A podle rabi Eliezera, který činí vinným za odvozenou práci vedle hlavní, proč jednu nazývají hlavní a druhou odvozenou? – Ta, která byla ve Svatostánku významná, se nazývá hlavní; ta, která ve Svatostánku nebyla významná, se hlavní nenazývá. Anebo: ta, která je napsána [v Písmu], se nazývá hlavní, a ta, která napsána není, se nazývá odvozená.
ולר"א דמחייב אתולדה במקום אב אמאי קרו לה אב ואמאי קרו לה תולדה הך דהואי במשכן חשיבא קרי לה אב הך דלא הואי במשכן חשיבא לא קרי לה אב אי נמי הך דכתיבא קרי אב והאי דלא כתיבא קרי תולדה
8
A to, co jsme se učili [v Mišně]: Kdo hodí [předmět] na vzdálenost čtyř loket na zeď výše než deset dlaní, je jako ten, kdo hází do vzduchu; níže než deset dlaní, je jako ten, kdo hází na zem; a kdo hodí na zem do vzdálenosti čtyř loket, je vinen.
והא דתנן הזורק ד' אמות בכותל למעלה מי' טפחים כזורק באויר למטה מי' טפחים כזורק בארץ והזורק בארץ ד' אמות חייב
9
Kde víme, že kdo hodí [předmět] na vzdálenost čtyř loket na veřejném prostranství, je vinen? Rabi Jošija řekl: Protože tkalci opon si navzájem házeli své jehly. – Na co by tkalci potřebovali jehly? Spíše: protože švadleny opon si navzájem házely své jehly.
זרק ד' אמות ברה"ר מנלן דמיחייב אמר ר' יאשיה שכן אורגי יריעות זורקין מחטיהן זה לזה אורגין מחטין למה להו אלא שכן תופרי יריעות זורקין מחטיהן זה לזה
10
Ale možná seděli blízko sebe a dosáhli na sebe jehlami? – Možná seděli ve vzdálenosti menší než čtyři lokty [od sebe].
ודילמא גבי הדדי הוו יתבי מטו הדדי במחטין דילמא בתוך ארבע הוו יתבי
11
Rav Chisda tedy řekl: Protože tkalci opon prohazovali člunek skrze tkaninu. – Ale vždyť jej drží v ruce [za nit]! – [Jde o] poslední prohození.
אלא אמר רב חסדא שכן אורג יריעות זורקין בוכיאר ביריעה והלא אוגדו בידו בניסכא בתרא
12
Ale vždyť [člunek] prochází místem, kde se nenese vina [za přenášení]! Spíše: protože tkalci opon házeli člunek těm, kdo si jej od nich půjčovali. – Ale možná seděli blízko sebe a dosáhli na sebe [až] v dosahu tkaniny?
והא במקום פטור קאזלא אלא שכן אורגי יריעות זורקין בוכיאר לשואליהן ודילמא גבי הדדי הוו יתבי מטו הדדי בחפת
13
A možná seděli šikmo za sebou? A navíc – copak si navzájem půjčovali? Vždyť se učí: Ludský [učitel řekl]: „Každý jednotlivě ze své práce, kterou dělali“ (Ex 36,4) – na své práci pracuje, ale nepracuje na práci svého druha.
ודילמא שלחופי הוו משלחפי ותו מי שאילי מהדדי והתניא לודא (שמות לו, ד) איש איש ממלאכתו אשר המה עושים ממלאכתו הוא עושה ואינו עושה ממלאכת חבירו
14
A dále: odkud víme, že kdo přenese [předmět] čtyři lokty na veřejném prostranství, je vinen? Spíše: o všech čtyřech loktech na veřejném prostranství se to učí z tradice.
ותו מעביר ד' אמות ברה"ר מנלן דמחייב אלא כל ד' אמות ברה"ר גמרא גמירי לה:
15
Rav Jehuda řekl ve jménu Šmuela: Ten, kdo sbíral dřevo, přenášel [ho] čtyři lokty na veřejném prostranství. V baraitě se učí: Trhal [rostliny]. Rav Acha bar Jaakov řekl: Svazoval snopy.
אמר רב יהודה אמר שמואל מקושש מעביר ארבע אמות ברה"ר הוה במתניתא תנא תולש הוה רב אחא ברבי יעקב אמר מעמר הוה
16
Jaký je v tom rozdíl? Pro výrok Rava, neboť Rav řekl: Našel jsem tajný svitek v domě rabi Chiji a bylo v něm napsáno: Isi ben Jehuda říká: Hlavních prací je čtyřicet bez jedné, (a pokud je všechny vykonal v jednom zapomnění,) je vinen jen jednou. – Jednou a víc ne? Vždyť jsme se učili: Hlavních prací je čtyřicet bez jedné, a ptali jsme se: Proč je potřebný ten počet? A rabi Jochanan řekl: Že pokud je všechny vykonal v jednom zapomnění, je vinen za každou jednotlivě!
למאי נפקא מינה לכדרב דאמר רב מצאתי מגלת סתרים בי ר' חייא וכתוב ביה איסי בן יהודה אומר אבות מלאכות ארבעים חסר אחת (ואם עשאן כולם בהעלם אחת) ואינו חייב אלא אחת אחת ותו לא והתנן אבות מלאכות ארבעים חסר אחת והוינן בה מניינא למה לי וא"ר יוחנן שאם עשאן כולם בהעלם א' חייב על כל אחת ואחת
17
Řekni: Není vinen za jednu z nich [o níž se pochybuje].
אימא אינו חייב על אחת מהם
18
Rav Jehuda je si jist, že kdo přenáší, je vinen; [autor] baraity je si jist, že kdo trhá, je vinen; a Rav Acha bar Jaakov je si jist, že kdo svazuje snopy, je vinen. Jeden soudí, že alespoň o tomhle není pochyb, a druhý soudí, že alespoň o tomhle není pochyb.
רב יהודה פשיטא ליה דהמעביר חייב ומתני' פשיטא ליה דתולש חייב ורב אחא בר יעקב פשיטא ליה דמעמר חייב מ"ס הא מיהת לא מספקא ומ"ס הא מיהת לא מספקא:
19
Naši učitelé učili: Ten, kdo sbíral dřevo, byl Celofchad. A tak říká [Písmo]: „Když byli synové Izraele na poušti, našli muže…“ (Nu 15,32), a jinde říká: „Náš otec zemřel na poušti“ (Nu 27,3). Jako tam jde o Celofchada, tak i zde jde o Celofchada. To jsou slova rabi Akivy.
ת"ר מקושש זה צלפחד וכן הוא אומר (במדבר טו, לב) ויהיו בני ישראל במדבר וימצאו איש וגו' ולהלן הוא אומר (במדבר כז, ג) אבינו מת במדבר מה להלן צלפחד אף כאן צלפחד דברי ר' עקיבא
20
Řekl mu rabi Jehuda ben Betera: Akivo, tak či onak budeš skládat účty. Pokud je to podle tvých slov – Tóra ho zakryla, a ty ho odhaluješ; a pokud ne – očerňuješ toho spravedlivého.
אמר לו ר' יהודה בן בתירא עקיבא בין כך ובין כך אתה עתיד ליתן את הדין אם כדבריך התורה כיסתו ואתה מגלה אותו ואם לאו אתה מוציא לעז על אותו צדיק

Originál: Shabbat 96b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.

Nahlásit chybu nebo navrhnout opravu

Tlačítko otevře váš e-mailový program s předvyplněnou zprávou na adresu [email protected]. Když se nic neotevře, zkopírujte text a pošlete ho ručně.

Otevřít v e-mailu