Šabat 97a שבת

Ale vždyť [rabi Akiva] vyvozoval z analogie (gezera šava)! – Analogii nepřevzal [od svých učitelů]. Z čeho tedy [Celofchad zemřel]? Byl mezi těmi, o nichž je psáno: „Opovážili se“ (Nu 14,44).

Podobně říkáš: „A vzplanul proti nim hněv Hospodinův, a odešel“ (Nu 12,9) – to učí, že i Áron se stal malomocným. To jsou slova rabi Akivy. Řekl mu rabi Jehuda ben Betera: Akivo, tak či onak budeš skládat účty. Pokud je to podle tvých slov – Tóra ho zakryla, a ty ho odhaluješ; a pokud ne – očerňuješ toho spravedlivého.

Ale vždyť je psáno „proti nim“! – To bylo pouhé pokárání. Učí se [baraita] podle toho, kdo říká, že i Áron se stal malomocným, neboť je psáno: „A Áron se obrátil k Mirjam, a hle, byla malomocná“ (Nu 12,10). [Tana] učil: Že se obrátil [tj. očistil] od svého malomocenství.

Reš Lakiš řekl: Kdo podezírá bezúhonné, bývá potrestán na těle, neboť je psáno: „Ale oni mi neuvěří…“ (Ex 4,1), a před Svatým, budiž požehnán, bylo zjevné, že Izrael uvěří. Řekl mu: Oni jsou věřící, synové věřících, ale ty nakonec neuvěříš.

„Oni jsou věřící“ – neboť je psáno: „A lid uvěřil“ (Ex 4,31); „synové věřících“ – „A uvěřil Hospodinu“ (Gn 15,6); „ty nakonec neuvěříš“ – jak je řečeno: „Protože jste mi neuvěřili…“ (Nu 20,12). Odkud víme, že byl potrestán [na těle]? Neboť je psáno: „A Hospodin mu dále řekl: Vlož svou ruku do svého ňadra…“ (Ex 4,6).

Rava řekl, a někteří říkají, že rabi Josi bar rabi Chanina: Míra dobra přichází rychleji než míra trestu. Neboť o míře trestu je psáno: „A vytáhl ji, a hle, jeho ruka byla malomocná jako sníh“ (Ex 4,6), kdežto o míře dobra je psáno: „A vytáhl ji ze svého ňadra, a hle, byla opět jako jeho [ostatní] tělo“ (Ex 4,7) – již ve [chvíli, kdy byla] v ňadru, byla opět jako jeho tělo.

„A Áronova hůl pohltila jejich hole“ (Ex 7,12) – rabi Elazar řekl: [Byl to] zázrak v zázraku.

Ze soukromé oblasti do soukromé oblasti atd.

Raba se tázal: Spor se týká [případu] níže než deset [dlaní], a v tom se přou, že jeden soudí, že říkáme: [předmět] zachycený [ve vzduchu] je jako položený, a druhý soudí, že neříkáme: zachycený je jako položený; avšak výše než deset podle všech [je házející] osvobozen a nevyvozujeme házení z podávání.

Anebo se spor týká [případu] výše než deset, a v tom se přou, že jeden soudí, že vyvozujeme házení z podávání, a druhý soudí, že nevyvozujeme házení z podávání; avšak níže než deset je podle všech vinen. Z jakého důvodu? [Předmět] zachycený [ve vzduchu] je jako položený.

Rav Josef řekl: Na tuto věc se tázal Rav Chisda a Rav Hamnuna mu ji rozřešil z tohoto: Ze soukromé oblasti do soukromé oblasti, a [předmět] prochází samotným veřejným prostranstvím – rabi Akiva činí vinným a mudrci osvobozují. Protože říká „samotným veřejným prostranstvím“, je zřejmé, že se přou o [případ] níže než deset.

A o čem [jde]? Řekneš-li, že o tom, kdo [předmět] přenáší – že je vinen jen níže než deset a výše než deset vinen není? Vždyť rabi Elazar řekl: Kdo vynáší náklad výše než deset [dlaní], je vinen, neboť tak [vypadalo] nesení synů Kehatových! Není to tedy spíše o tom, kdo hází, a [jde o to, že] je vinen jen níže než deset a výše než deset vinen není? Vyplývá z toho, že se přou o [zásadu], že zachycený je jako položený. Skutečně z toho vyplývá.

A to je v rozporu s rabi Elazarem, neboť rabi Elazar řekl: Rabi Akiva činil vinným i výše než deset, a to, že se učí „samotným veřejným prostranstvím“, je proto, aby ti oznámil sílu [postoje] mudrců.

A je to v rozporu s Ravem Chilkijou bar Tovi, neboť Rav Chilkija bar Tovi řekl: V rozmezí tří [dlaní od země] je podle všech vinen; výše než deset je podle všech osvobozen; od tří do deseti jsme dospěli ke sporu rabi Akivy a mudrců.

Tak se také učí: V rozmezí tří [dlaní] je podle všech vinen; výše než deset jde jen o rabínský zákaz (švut), a pokud obě oblasti patřily jemu, je to dovoleno; od tří do deseti rabi Akiva činí vinným a mudrci osvobozují.

Mistr řekl: Pokud obě oblasti patřily jemu, je to dovoleno. Řekněme, že je to námitka proti Ravovi? Neboť bylo řečeno: Dva domy na dvou stranách veřejného prostranství – Raba bar Rav Huna řekl ve jménu Rava: Je zakázáno házet z jednoho do druhého; a Šmuel řekl: Je dovoleno házet z jednoho do druhého. – Copak jsme to nevyložili tak, že jeden je výše a druhý níže, takže [předmět] někdy spadne a [člověk] přijde, aby jej přinesl?

Rav Chisda řekl Ravu Hamnunovi, a někteří říkají, že Rav Hamnuna Ravu Chisdovi: Odkud je ta věc, kterou řekli učitelé, že vše [s mezerou] menší než tři [dlaně] se považuje za spojené (lavud)? Odpověděl mu: Protože není možné, aby veřejné prostranství bylo uhlazeno hoblíkem a rašplí.

Je-li tomu tak, pak i tři! A dále – to, co jsme se učili: Kdo spouští stěny [suky] shora dolů, pokud jsou nad zemí tři dlaně, je [suka] neplatná; z toho plyne, že je-li to méně než tři, je platná.

Tam je důvod ten, že je to přepážka, kterou kůzlata prolézají. – To je v pořádku dole; co se dá říci nahoře? Spíše: že vše [s mezerou] menší než tři se považuje za spojené, je ustanovení předané tradicí.

Naši učitelé učili: Z veřejného prostranství na veřejné prostranství, a soukromá oblast je uprostřed – Rabi činí vinným a mudrci osvobozují. Rav a Šmuel oba řekli: Rabi činí vinným jen tehdy, je-li soukromá oblast zastřešená, neboť říkáme, že dům se považuje za plný; avšak není-li zastřešená, ne. Rav Chana řekl ve jménu Rava Jehudy ve jménu Šmuela: Rabi činil vinným dvakrát – jednou kvůli vynášení a jednou kvůli vnášení.

Rav Chana seděl a dělalo mu to potíže: