Talmud česky

Šabat 97b שבת

Babylonský talmud · Moed – Svátky · list 97b · 13 segmentů

Struktura debaty:Otázka 2 Rozpoznáno automaticky podle úvodních formulí. Podtržené pojmy a jména otevřou vysvětlivku.
1
Chce se tím říci, že Rabi činí vinným za odvozenou práci vedle hlavní?
למימרא דמחייב רבי אתולדה במקום אב
2
Vždyť se učí: Rabi říká: „slova“, „ta slova“, „tato jsou slova“ – to je třicet devět prací, které byly řečeny Mojžíšovi na Sinaji!
והתניא רבי אומר דברים הדברים אלה הדברים אלו ל"ט מלאכות שנאמרו למשה בסיני
3
Rav Josef mu řekl: Mistr to učí ohledně tohoto [výroku] a má potíž s rozporem mezi Rabim a Rabim; my to učíme ohledně rabi Jehudy a nemáme potíž.
אמר ליה רב יוסף מר אהא מתני לה וקשיא ליה דרבי אדרבי אנן אדרבי יהודה מתנינן ולא קשיא לן
4
Neboť se učí: Ze soukromé oblasti na veřejné prostranství, a [předmět] přeletěl čtyři lokty na veřejném prostranství – rabi Jehuda činí vinným a mudrci osvobozují.
דתניא מרה"י לרשות הרבים ועבר ארבע אמות ברה"ר רבי יהודה מחייב וחכמים פוטרין
5
Rav Jehuda řekl ve jménu Šmuela: Rabi Jehuda činil vinným dvakrát – jednou kvůli vynášení a jednou kvůli přenášení [na čtyři lokty]. Neboť kdyby tě napadlo, že činí vinným jen jednou, vyplývalo by z toho, že mudrci osvobozují úplně – vždyť to vynesl ze soukromé oblasti na veřejné prostranství! – Odkud to víš? Možná ti mohu říci, že rabi Jehuda činí vinným jen jednou a mudrci osvobozují úplně. A jak k tomu může dojít? Například když řekl: Ať [předmět] spočine, až se dostane [čtyři lokty daleko] na veřejném prostranství.
אמר רב יהודה אמר שמואל מחייב היה רבי יהודה שתים אחת משום הוצאה ואחת משום העברה דאי ס"ד חדא הוא דמחייב מכלל דרבנן פטרי לגמרי הא אפיק לה מרה"י לרה"ר ממאי דילמא לעולם אימא לך ר' יהודה חדא הוא דמחייב ורבנן פטרי לגמרי והיכי משכחת לה כגון דאמר עד דנפקא ליה לרה"ר תנוח
6
A v tom se přou: rabi Jehuda soudí, že říkáme: zachycený je jako položený, a jeho úmysl se tedy splnil; kdežto mudrci soudí, že neříkáme: zachycený je jako položený, a jeho úmysl se tedy nesplnil. Avšak za odvozenou práci vedle hlavní rabi Jehuda vinným nečiní.
ובהא קמיפלגי דר' יהודה סבר אמרינן קלוטה כמה שהונחה ואיתעבידא ליה מחשבתו ורבנן סברי לא אמרינן קלוטה כמה שהונחה ולא איתעבידא ליה מחשבתו אבל אתולדה במקום אב לא מחייב רבי יהודה
7
To tě nemůže napadnout, neboť se učí: Rabi Jehuda přidává i toho, kdo přiráží [útek] a kdo urovnává [nitě]. Řekli mu: Přirážení je zahrnuto ve snování, urovnávání je zahrnuto v tkaní. Není to snad tak, že vykonal obě současně? A z toho vyplývá, že rabi Jehuda činil vinným za odvozenou práci vedle hlavní.
לא ס"ד דתניא רבי יהודה מוסיף אף השובט והמדקדק אמרו לו שובט הרי הוא בכלל מיסך מדקדק הרי הוא בכלל אורג מאי לאו דעבדינהו לתרווייהו בהדי הדדי וש"מ מחייב היה רבי יהודה אתולדה במקום אב
8
Odkud to víš? Možná ve skutečnosti vykonal jednu zvlášť a druhou zvlášť, a rabi Jehuda za odvozenou práci vedle hlavní vinným nečiní; a v tom se přou, že rabi Jehuda soudí, že to jsou hlavní práce, a mudrci soudí, že to jsou odvozené práce.
ממאי דילמא לעולם דעבדה להא לחודה והא לחודה ורבי יהודה אתולדה במקום אב לא מחייב ובהא קמיפלגי דר' יהודה סבר הני אבות נינהו ורבנן סברי הני תולדות נינהו
9
Uvědom si, že se učí: „Rabi Jehuda přidává.“ Pokud říkáš, že [jde o] hlavní práce, je v pořádku, co přidává – přidává hlavní práce. Pokud však říkáš, že [jde o] odvozené práce, co přidává? Bylo také řečeno: Raba a Rav Josef oba řekli: Rabi Jehuda činil vinným jen jednou.
תדע דקתני רבי יהודה מוסיף אי אמרת בשלמא אבות מאי מוסיף מוסיף אבות אלא אי אמרת תולדות מאי מוסיף איתמר נמי רבה ורב יוסף דאמרי תרוייהו לא חייב רבי יהודה אלא אחת
10
Ravina řekl Ravu Aši: A podle toho, co nás zprvu napadlo, že rabi Jehuda činil vinným dvakrát – pokud chce [aby předmět dopadl] sem, nechce [aby dopadl] tam, a pokud chce sem, nechce tam! Odpověděl mu: [Jde o případ,] kdy řekl: Ať spočine, kde bude chtít.
א"ל רבינא לרב אשי ולמאי דסליק אדעתין מעיקרא דמחייב היה ר' יהודה שתים אי להכא קבעי לה להכא לא קבעי לה אי להכא קבעי לה להכא לא קבעי לה אמר ליה באומר כל מקום שתרצה תנוח:
11
Je zřejmé, že pokud zamýšlel hodit [předmět] na osm [loket] a hodil na čtyři, je to, jako by napsal jméno Šem [jako část jména] Šimon. Pokud zamýšlel hodit na čtyři a hodil na osm, jak je to? Říkáme snad: Vždyť to vynesl [čtyři lokty]? Anebo: Tam, kde chtěl, to nespočinulo? – Není to snad to, co řekl Ravina Ravu Aši, a on mu odpověděl: [Jde o případ,] kdy řekl: Ať spočine, kde bude chtít?
פשיטא נתכוון לזרוק שמנה וזרק ארבע הרי כתב שם משמעון נתכוון לזרוק ארבע וזרק שמנה מהו מי אמרינן הא אפיק ליה או דילמא היכא דבעי הא לא נח ולאו היינו דאמר ליה רבינא לרב אשי וא"ל באומר כל מקום שתרצה תנוח
12
A to, co jsi říkal: Je to, jako by napsal Šem [jako část jména] Šimon – je to srovnatelné? Tam, dokud nenapíše Šem, nemůže napsat Šimon; zde, dokud [předmět] neuletí čtyři [lokty], neuletí ani osm.
ודקאמרת הרי כתב שם משמעון מי דמי התם כמה דלא כתיב שם לא מכתיב ליה שמעון הכא כמה דלא זריק ארבע לא מיזדרקי ליה תמני:
13
Naši učitelé učili: Kdo hodí [předmět] z veřejného prostranství na veřejné prostranství, a soukromá oblast je uprostřed, [na vzdálenost] čtyř loket, je vinen;
תנו רבנן הזורק מרשות הרבים לרה"ר ורשות היחיד באמצע ד' אמות חייב

Originál: Shabbat 97b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.

Nahlásit chybu nebo navrhnout opravu

Tlačítko otevře váš e-mailový program s předvyplněnou zprávou na adresu [email protected]. Když se nic neotevře, zkopírujte text a pošlete ho ručně.

Otevřít v e-mailu