Sanhedrin 23a סנהדרין

MIŠNA: Majetkové případy [soudí] tři. Tento si vybere jednoho a onen si vybere jednoho, a oba [sporné strany] si vyberou ještě jednoho – slova rabiho Meira. A mudrci říkají: Dva soudci si vyberou ještě jednoho.

Tento [smí] odmítnout soudce onoho a onen [smí] odmítnout soudce tohoto – slova rabiho Meira. A mudrci říkají: Kdy? Když o nich přinese důkaz, že jsou příbuzní nebo nezpůsobilí. Ale jsou-li způsobilí nebo [uznaní] odborníci [jmenovaní] soudem, nemůže je odmítnout.

Tento [smí] odmítnout svědky onoho a onen [smí] odmítnout svědky tohoto – slova rabiho Meira. A mudrci říkají: Kdy? Když o nich přinese důkaz, že jsou příbuzní nebo nezpůsobilí. Ale jsou-li způsobilí, nemůže je odmítnout.

GEMARA: Co [znamená] ‚tento si vybere jednoho a onen si vybere jednoho‘? Stačí přece tři!

Takto to [Mišna] říká: Když si tento vybere jeden soud a onen si vybere jeden soud, oba si [společně] vyberou ještě jeden.

A [to] může [výběr] zdržovat i dlužník? Vždyť rabi Elazar řekl: To se učí jen o věřiteli; ale dlužníka nutí, aby se soudil ve svém [věřitelově] městě!

Jak řekl rabi Jochanan: To se učí o [laických] soudních dvorech v Sýrii – i zde se to učí o soudních dvorech v Sýrii, ale [u] odborníků ne.

Rav Papa řekl: Můžeš říci i [o] odbornících, například soud Rava Huny a Rava Chisdy, neboť [dlužník] mu může říci: Copak tě obtěžuji? [Oba soudy jsou stejně odborné.]

Učili jsme se: ‚A mudrci říkají: Dva soudci si vyberou ještě jednoho.‘ A kdyby tě napadlo, [že jde o] soud [a] soud, jak jsme řekli – když je [strany] odmítly, šli by a vybrali by si další soud? [Jak by tedy soudci vybírali?]

A dále: co [znamená] ‚tento si vybere jednoho a onen si vybere jednoho‘?

Nýbrž [Mišna] říká toto: Když si tento vybere jednoho soudce a onen si vybere jednoho soudce, oba si vyberou ještě jednoho.

Proč tak činí? Na Západě říkali jménem rabiho Zejry: Protože si tento vybere jednoho soudce a onen si vybere jednoho soudce a oba si vyberou ještě jednoho, vyjde rozsudek podle pravdy.

„A mudrci říkají…“ atd. Řekněme, že se přou o [výrok] Rava Jehudy jménem Rava?

Neboť Rav Jehuda řekl jménem Rava: Svědci nepodepisují listinu, pokud nevědí, kdo podepisuje s nimi. Rabi Meir nepřijímá [výrok] Rava Jehudy jménem Rava, a mudrci přijímají [výrok] Rava Jehudy jménem Rava?

Ne, všichni přijímají [výrok] Rava Jehudy jménem Rava; a [o tom], že potřebujeme souhlas soudců, se nikdo nepře. V čem se přou? O souhlas sporných stran: rabi Meir má za to, že potřebujeme i souhlas sporných stran; a mudrci mají za to, že potřebujeme souhlas soudců, [ale] souhlas sporných stran nepotřebujeme.

K samotné věci: Rav Jehuda řekl jménem Rava: Svědci nepodepisují listinu atd. I v baraitě se učí takto: Tak činívali [lidé] čisté mysli v Jeruzalémě: nepodepisovali listinu, pokud nevěděli, kdo podepisuje s nimi; nezasedali k soudu, pokud nevěděli, kdo zasedá s nimi; a nechodili na hostinu, pokud nevěděli, kdo s nimi stoluje.

„Tento [smí] odmítnout soudce…“ atd. Copak je v jeho moci odmítat soudce?

Rabi Jochanan řekl: To se učí o [laických] soudních dvorech v Sýrii, ale [u] odborníků ne.

Ale z toho, že se v závěru učí: ‚A mudrci říkají: Kdy? Když přinese důkaz, že jsou příbuzní nebo nezpůsobilí; ale jsou-li způsobilí nebo [uznaní] odborníci [jmenovaní] soudem, nemůže je odmítnout‘, vyplývá, že rabi Meir mluví i o odbornících!

[Mudrci] říkají toto: Ale jsou-li způsobilí, jsou jako odborníci [jmenovaní] soudem, a nemůže je odmítnout.

Pojď a slyš: Řekli rabimu Meirovi: Není v jeho moci odmítnout soudce, který je odborníkem [uznaným] veřejností.

Řekni [spíše]: Není v jeho moci odmítnout soudce, kterého mnozí přijali nad sebou za odborníka.

I v baraitě se učí takto: [Strana] může stále odmítat, dokud nepřijme soud, který je odborníkem [uznaným] veřejností – slova rabiho Meira.

Ale vždyť svědci jsou jako odborníci, a [přece] rabi Meir řekl: Tento [smí] odmítnout svědky onoho a onen [smí] odmítnout svědky tohoto!

Vždyť k tomu bylo řečeno: Reš Lakiš řekl: [Copak by] svatá ústa [rabiho Meira] řekla takovou věc? Uč: ‚svědka jeho‘ [v jednotném čísle].

Jeho svědka – k čemu? Řekneš-li, že k [prokázání] peněz – [vždyť jediného svědka] Milosrdný [k tomu] odmítl; [a] jde-li o přísahu, je důvěryhodný [jen] jako dva!

Vskutku [jde o svědka] k [prokázání] peněz; [zmínka] byla nutná [pro případ], kdy ho [strana] přijala nad sebou jako dva.

Co nás [tím] učí? Že může couvnout? To jsme se už učili: [Jestliže] mu řekl: ‚Důvěryhodný je pro mne můj otec,‘ ‚Důvěryhodný je pro mne tvůj otec,‘ ‚Důvěryhodní jsou pro mne tři pastýři dobytka,‘ rabi Meir říká: Může couvnout; a mudrci říkají: Nemůže couvnout.