Sanhedrin 25b סנהדרין

Jsem si jist, že [hru] znám lépe; ale když to závisí na úsudku jeho holuba, řekl bych, že ne.

A kdyby učila [jen případ], kdy to závisí na úsudku jeho holuba, [mohl bys říci, že je nezpůsobilý], protože si řekl: Věc závisí na pobízení a já umím pobízet lépe; ale když to závisí na jeho vlastním úsudku, řekl bych, že ne. [Proto] je to zapotřebí.

Namítají: „Kdo hraje v kostky“ – to jsou ti, kdo hrají s kostkami; a neřekli to jen o kostkách, nýbrž i o skořápkách ořechů a slupkách granátových jablek.

A kdy je jejich pokání [platné]? Když rozbijí své kostky a naprosto se [od toho] odvrátí, takže to nedělají ani zadarmo.

„Kdo půjčuje na úrok“ – jak ten, kdo půjčuje, tak ten, kdo si půjčuje. A kdy je jejich pokání [platné]? Když roztrhají své dlužní úpisy a naprosto se [od toho] odvrátí, takže nepůjčují [na úrok] ani nežidovi.

„A kdo pouští holuby“ – to jsou ti, kdo poštvávají holuby [k závodu]; a neřekli to jen o holubech, nýbrž i o dobytku, zvěři a ptactvu. A kdy je jejich pokání [platné]? Když rozbijí své pomůcky a naprosto se [od toho] odvrátí, takže to nedělají ani na poušti.

„Kdo obchoduje s [plody] sedmého roku“ – to jsou ti, kdo kupčí s plody sedmého roku. A kdy je jejich pokání [platné]? Když nadejde další sedmý rok a oni se [toho] zdrží.

A rabi Nechemja řekl: Neřekli [jen] pokání slovy, nýbrž i navrácení peněz. Jak? [Ten člověk] řekne: Já, ten a ten, syn toho a toho, jsem nashromáždil dvě stě zuz z plodů sedmého roku, a hle, jsou dány darem chudým.

V každém případě [baraita] učí „dobytek“. Podle toho, kdo říká „předběhne-li tvůj holub mého holuba“, je pochopitelné, že to najdeš u dobytka; ale podle toho, kdo říká „návnadný“ – je dobytek k něčemu takovému schopný?

Ano, u divokého býka, a podle toho, kdo říká, že divoký býk je druh dobytka. Neboť jsme učili: Divoký býk je druh dobytka; rabi Josi říká: [Je to] druh zvěře.

Baraita učí: Přidali k nim lupiče a vyděrače.

Lupič je [nezpůsobilý] z Tóry! Bylo to zapotřebí jen pro nález hluchoněmého, pomateného a nezletilého.

Zpočátku se domnívali, že nález hluchoněmého, pomateného a nezletilého není běžný, a nadto [je zakázán] jen kvůli cestám míru. Když viděli, že nakonec přece berou peníze, mudrci je prohlásili za nezpůsobilé.

Vyděrači – zpočátku se domnívali, že přece platí cenu [toho, co berou], a [že je to] jen ojedinělé. Když viděli, že [věci] uchvacují, mudrci proti nim vydali nařízení.

Baraita učí: Dále k nim přidali pastevce, výběrčí daní a celníky.

Pastevci – zpočátku se domnívali, že je to jen ojedinělé [když stádo zabloudí na cizí pole]. Když viděli, že to dělají úmyslně a že [stáda] posílají předem, mudrci proti nim vydali nařízení. Výběrčí daní a celníci – zpočátku se domnívali, že berou to, co je jim stanoveno. Když viděli, že berou víc, prohlásili je za nezpůsobilé.

Rava řekl: Pastevec, o němž mluvili, [je] jak pastevec drobného dobytka, tak pastevec velkého dobytka.

A řekl to Rava? Vždyť Rava řekl: Pastevci drobného dobytka jsou v zemi Izraele nezpůsobilí, v zahraničí způsobilí; pastevci velkého dobytka jsou způsobilí i v zemi Izraele! To bylo řečeno o chovatelích.

Tak je to i logické, z toho, že [Mišna] učí: „Tři pastevci dobytka jsou pro mě důvěryhodní.“ Copak [to není] pro svědectví?

Ne, pro soud. Přesně se to dá vyvodit, neboť učí „tři pastevci dobytka“; a kdyby to bylo pro svědectví, proč by bylo třeba tří?

A jak tedy? Pro soud? Proč pak zvlášť tři pastevci dobytka? [Platí to] i o jakýchkoli třech, kteří nestudovali právo!

Takto to míní: I o těch, kteří se nevyskytují v osídlených místech.

Rav Jehuda řekl: Obyčejný pastevec je nezpůsobilý; obyčejný výběrčí daní je způsobilý.

Otec rabi Zeiry byl výběrčím daní třináct let. Když přicházel místodržitel do města a on viděl učence, řekl jim: „Jdi, můj lide, vejdi do svých komnat“ (Iz 26,20). Když viděl obyvatele města, řekl: Místodržitel přišel do města, a nyní zabije otce před synem a syna před otcem.