A z jakého důvodu Abaje nevyvozuje z modloslužby? Řekne ti: Věc, která je obvyklá [jako pohřeb], vyvozujeme z věci, která je obvyklá; vyjma modloslužby, která obvyklá není.
ואביי מ"ט לא גמר מעבודת כוכבים אמר לך מידי דאורחיה ממידי דאורחיה גמרינן לאפוקי עבודת כוכבים דלאו אורחא:
Namítá se: Čepec, který je nečistý nečistotou šlápnutí, a [žena] jej dala [jako obal] ke svitku [Tóry] – je čistý od nečistoty šlápnutí, ale nečistý (dotykem nečistoty šlápnutí). [Odpověď:] Řekni: Dala jej a obalila jím [svitek].
מיתיבי כפה שהוא טמא מדרס ונתנתו לספר טהור מן המדרס אבל טמא (מגע מדרס) אימא נתנתו וכרכתו
Proč je potřeba „dala jej a obalila“? Podle Rava Chisdy, neboť Rav Chisda řekl: Šátek, který [někdo] určil k zabalení tefilin a zabalil do něj tefilin, je zakázáno do něj balit mince. Určil ho a nezabalil do něj, [nebo] zabalil do něj a neurčil ho – je dovoleno do něj balit mince.
למה לי נתנתו וכרכתו כדרב חסדא דאמר רב חסדא האי סודרא דאזמניה למיצר ביה תפילין וצר ביה תפילין אסור למיצר ביה פשיטי אזמניה ולא צר ביה צר ביה ולא אזמניה שרי למיצר ביה פשיטי
A podle Abajeho, který řekl, že určení je významné: určil-li ho, i když do něj nezabalil, [je zakázán]; zabalil-li do něj – jestliže ho určil, ano, jestliže ho neurčil, ne.
ולאביי דאמר הזמנה מילתא היא אזמניה אע"ג דלא צר ביה צר ביה אי אזמניה אין אי לא אזמניה לא
Pojď a slyš: Náhrobní pomník, který postavil pro živého, je dovolen k užitku. Přidal-li k němu jednu vrstvu [kamenů] pro mrtvého, je zakázán k užitku. Čím se zde zabýváme? [Případem], kdy do něj uložil mrtvého.
ת"ש נפש שבנאו לשם חי מותר בהנאה הוסיף בו דימוס אחד לשם מת אסור בהנאה הכא במאי עסקינן דרמא ביה מת
Pojď a slyš: Kdo vytesal hrob pro svého otce a [pak] šel a pohřbil ho v jiném hrobě, ten v něm sám nikdy nesmí být pohřben. Tam je to kvůli cti jeho otce.
ת"ש החוצב קבר לאביו והלך וקברו בקבר אחר הרי זה לא יקבר בו עולמית התם משום כבוד אביו
Tak je to také rozumné, neboť závěr [baraity] učí: Raban Šimon ben Gamliel říká: I ten, kdo vytesal kameny pro svého otce a [pak] šel a pohřbil ho na jiném místě, nesmí v nich sám nikdy být pohřben.
הכי נמי מסתברא דקתני סיפא רבן שמעון בן גמליאל אומר אף החוצב אבנים לאביו והלך וקברו במקום אחר הרי זה לא יקבר בהן עולמית
Řekneš-li, [že je to] kvůli cti jeho otce, je to v pořádku. Ale řekneš-li, [že je to] kvůli určení – je někdo, kdo by říkal [že je zakázáno] předené k tkaní? [Vytesané kameny jsou jen přípravou, ne hotovým hrobem.]
אי אמרת בשלמא משום כבוד אביו שפיר אלא אי אמרת משום הזמנה טווי לאריגה מי איכא למאן דאמר
Pojď a slyš: Přebytek [sbírky] pro mrtvé [připadá] mrtvým; přebytek pro mrtvého [připadá] jeho dědicům. Čím se zde zabýváme? [Případem], kdy vybrali [peníze] ještě za jeho života.
Tak se to přece neučí! Neboť jsme se učili: Přebytek pro mrtvé [připadá] mrtvým, přebytek pro mrtvého jeho dědicům; a k tomu se učí: Jak? Vybrali-li pro mrtvé obecně, to je přebytek pro mrtvé [připadající] mrtvým; vybrali-li pro tohoto mrtvého, to je přebytek pro mrtvého [připadající] jeho dědicům.
הא לא תני הכי דתנן מותר המתים למתים מותר המת ליורשיו ותני עלה כיצד גבו למתים סתם זהו מותר המתים למתים גבו למת זה זהו מותר המת ליורשיו
A podle tvého názoru – řekni závěr: Rabi Meir říká: Nedotkne se jich, dokud nepřijde Elijahu. Rabi Natan říká: Udělá z nich pomník na jeho hrobě nebo [vonné] kropení před jeho márami.
וליטעמיך אימא סיפא ר"מ אומר לא יגע בהן עד שיבא אליהו ר' נתן אומר יעשנו דימוס על קברו או זילוף לפני מטתו
Ale Abaje to vysvětluje podle svého názoru a Rava to vysvětluje podle svého názoru. Abaje to vysvětluje podle svého názoru: Všichni [soudí], že určení je významné. První tanaita soudí: Co je pro něj vhodné, to [určení] zabírá; co pro něj vhodné není, nezabírá.
אלא אביי מתרץ לטעמיה ורבא מתרץ לטעמיה אביי מתרץ לטעמיה דכ"ע הזמנה מילתא היא ת"ק סבר דחזי ליה תפיס דלא חזי ליה לא תפיס
A rabi Meir si není jist, zda zabírá, či nezabírá; proto se jich nedotkne, dokud nepřijde Elijahu. A pro rabiho Natana je zřejmé, že jistě zabírá; proto z nich udělá pomník na jeho hrobě.
ור"מ מספקא ליה אי תפיס אי לא תפיס הלכך לא יגע בהן עד שיבא אליהו ור' נתן פשיטא ליה דודאי תפיס הלכך יעשה דימוס על קברו
A Rava to vysvětluje podle svého názoru: Všichni [soudí], že určení není významné. První tanaita soudí: Když ho zostudí [sbírkou], odpouští svou potupu kvůli dědicům.
ורבא מתרץ לטעמיה לכ"ע הזמנה לאו מילתא היא תנא קמא סבר כי בזו ליה אחולי מחיל זילותיה גבי יורשין
A rabi Meir si není jist, zda odpouští, či neodpouští; proto se jich nedotkne atd. A pro rabiho Natana je zřejmé, že neodpouští; proto z nich udělá pomník na jeho hrobě nebo [vonné] kropení před jeho márami.
ור"מ מספקא ליה אי מחיל אי לא מחיל הלכך לא יגע בהן כו' ורבי נתן פשיטא ליה דלא מחיל הלכך יעשה דימוס על קברו או זילוף לפני מטתו
Pojď a slyš: Házeli-li jeho otec a matka na něj [mrtvého] šaty, je přikázáním pro ostatní je zachránit.
ת"ש היו אביו ואמו מזרקין בו כלים מצוה על האחרים להצילן
Originál: Sanhedrin 48a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.