Sanhedrin 55a סנהדרין

který obcuje se zvířetem, ať přirozeným způsobem, nebo nepřirozeným, a žena, která na sebe přivede zvíře, ať přirozeným způsobem, nebo nepřirozeným – je vinen.

Vykládal Rav Nachman bar Rav Chisda: U ženy jsou dva způsoby obcování a u zvířete jeden způsob.

Namítl Rav Papa: Naopak! U ženy, u níž je to obvyklé, je vinen za obcování, za nic jiného vinen není; u zvířete, u něhož to obvyklé není, ať je vinen za každý jednotlivý otvor!

Učí se [v baraitě] (ne podle žádného z nich): Chlapec devíti let a jednoho dne, který obcuje se zvířetem, ať přirozeným způsobem, nebo nepřirozeným, a žena, která na sebe přivede zvíře, ať přirozeným způsobem, nebo nepřirozeným – je vinen.

Řekl Ravina Ravovi: Kdo vykoná u muže [jen] počáteční průnik – jaký je zákon?

Kdo vykoná počáteční průnik u muže – [o tom] je psáno „jako se obcuje se ženou“. Spíše: kdo vykoná počáteční průnik u zvířete – jaký je zákon?

Řekl mu: Nemá-li to smysl pro počáteční průnik, který je psán u sestry jeho otce a sestry jeho matky – kde to není třeba, neboť to bylo přirovnáno k počátečnímu průniku u menstruující ženy (nidy) – vztáhni to na počáteční průnik u zvířete.

Vždyť zvíře patří mezi [provinění trestaná] smrtí soudem – proč je počáteční průnik u něho psán mezi proviněními trestanými vyhlazením? Ať jej napíše mezi provinění trestaná smrtí soudem a ať se odvodí provinění trestané smrtí soudem od provinění trestaného smrtí soudem!

Protože celý ten verš přichází k výkladu, napsal [do něj] i věc určenou k výkladu.

Zeptal se Rav Achadvoj bar Ami Rav Šešeta: Kdo provede průnik sám se sebou – jaký je zákon? Řekl mu: Hnusíš se nám.

Řekl Rav Aši: Na co se tu ptát? Při ztopoření to nenajdeš [možné]; najdeš to jen při [obcování] ochablým údem. Podle toho, kdo říká, že kdo obcuje ochablým údem v zakázaných svazcích, je osvobozen, je i zde osvobozen; a podle toho, kdo říká, že je vinen, je zde vinen dvakrát: je vinen jako ten, kdo obcuje, i jako ten, s kým se obcuje.

Ptali se Rav Šešeta: Pohan, který obcuje se zvířetem – jaký je zákon [ohledně zvířete]? Vyžaduje se klopýtnutí i potupa, a zde je klopýtnutí, ale potupa není? Nebo snad [stačí] klopýtnutí, i když potupa není?

Řekl Rav Šešet: Učili jste se to: Jestliže u stromů, které nejedí, nepijí ani necítí, řekla Tóra: znič, spal a vyhlaď, protože skrze ně přišlo na člověka klopýtnutí – ten, kdo svede svého bližního z cest života na cesty smrti, tím spíše.

Ale pak by zvíře pohana, který se mu klaní, mělo být zakázáno a zabito! Je snad něco, co pro Izraelitu zakázáno není, a pro pohana zakázáno je?

Ať je tedy [takové zvíře] zakázáno i u samotného Izraelity, tak jako je tomu u zvířete, s nímž bylo obcováno! Řekl Abaje: U toho je potupa velká, a u tohoto je potupa malá.

Ale u stromů přece velká potupa není, a Tóra řekla: znič, spal a vyhlaď! – Mluvíme o živých tvorech, jichž se Milosrdný šetří.

Rava řekl: Tóra řekla: zvíře mělo z přestupku požitek – ať je zabito.

Ale stromy přece z přestupku požitek nemají, a Tóra řekla: znič, spal a vyhlaď! – Mluvíme o živých tvorech, jichž se Milosrdný šetří.

Pojď a slyš: Jiný výklad: aby zvíře nechodilo po tržišti a [lidé] neříkali: To je to, kvůli kterému byl ten a ten ukamenován. Což to neznamená,