Sanhedrin 88b סנהדרין

Vzpurnému a neposlušnému synovi, kterému chtěli otec a matka odpustit, se odpouští.

Vzpurnému stařešinovi, kterému chtěl jeho soud odpustit, se odpouští. A když jsem přišel ke svým druhům na jihu, ve dvou [věcech] mi přisvědčili, ale ve [věci] vzpurného stařešiny mi nepřisvědčili, aby se v Izraeli nerozmnožily spory. [To je] vyvrácení.

Učí se [v baraitě]: Řekl rabi Josi: Zpočátku se v Izraeli spory nerozmnožovaly, nýbrž soud sedmdesáti jedna zasedal v Síni tesaných kamenů a dva soudy po dvaceti třech [zasedaly], jeden u vchodu na Chrámovou horu a jeden u vchodu do nádvoří, a ostatní soudy po dvaceti třech zasedaly ve všech městech Izraele.

Bylo-li třeba se na nějakou věc zeptat, ptali se soudu ve svém městě. Jestliže [o tom] slyšeli, řekli jim; a jestliže ne, přišli k tomu, který je nejblíže jejich městu. Jestliže slyšeli, řekli jim; a jestliže ne, přišli k tomu u vchodu na Chrámovou horu. Jestliže slyšeli, řekli jim; a jestliže ne, přišli k tomu u vchodu do nádvoří.

A [ten stařešina] říká: Tak jsem vykládal já a tak vykládali moji druzi, tak jsem se učil já a tak se učili moji druzi. Jestliže slyšeli, řekli jim; a jestliže ne, ti i oni přišli do Síně tesaných kamenů, kde zasedali od ranní každodenní oběti až do odpolední každodenní oběti.

A o šabatech a o svátcích zasedali na chrámovém valu. Byla-li před nimi položena otázka: jestliže slyšeli, řekli jim; a jestliže ne, povstali k hlasování. Převážili-li ti, kdo prohlašovali za nečisté, prohlásili za nečisté; převážili-li ti, kdo prohlašovali za čisté, prohlásili za čisté.

Když se rozmnožili žáci Šamaje a Hilela, kteří svým učitelům neposluhovali, jak bylo třeba, rozmnožily se v Izraeli spory a Tóra se stala jakoby dvěma Tórami.

Odtamtud psali a posílali do všech míst: Kdokoli je moudrý a pokorný a lidé v něm mají zalíbení, ať je soudcem ve svém městě. Odtamtud ho povyšovali na Chrámovou horu, odtamtud do nádvoří, odtamtud do Síně tesaných kamenů.

Poslali odtamtud [ze země Izraele]: Kdo je synem budoucího světa? Ten, kdo je mírný a pokorný, sklání se, když vchází, a sklání se, když vychází, ustavičně studuje Tóru a nepřipisuje si zásluhy. Rabíni upřeli zrak na Rav Ulu bar Abu.

„Vrátil se do svého města a učil“: Rabíni učili: Není vinen, dokud sám nejedná podle svého rozhodnutí, nebo dokud nerozhodne pro jiné a ti nejednají podle jeho rozhodnutí.

Dobře, [pokud] rozhodne pro jiné a ti jednají podle jeho rozhodnutí: původně nebyl hoden smrti, a nyní je hoden smrti. Ale [pokud] sám jedná podle svého rozhodnutí, byl hoden smrti i původně! To platí tam, kde rozhodl o loji a krvi, kde původně nebyl hoden smrti a nyní je hoden smrti; ale tam, kde rozhodl o [proviněních], za něž soud ukládá smrt, byl hoden smrti i původně!

Původně potřeboval varování, nyní varování nepotřebuje.

[Co však u] svůdce, který varování nepotřebuje, co se dá říci? Původně, uvedl-li důvod, přijímáme jej od něho; nyní, uvede-li důvod, nepřijímáme jej od něho.

MIŠNA: Přísněji [se postupuje] u slov učenců než u slov Tóry. Kdo říká: Tefilin neexistují, aby přestoupil slova Tóry, je osvobozen. [Kdo říká, že mají] pět přihrádek, aby přidal ke slovům učenců, je vinen.

GEMARA: Řekl rabi Elazar, řekl rabi Ošaja: Je vinen jen za věc, jejíž základ je ve slovech Tóry a její výklad ve slovech učenců, a lze k ní něco přidat, a když přidá, ubere. A nemáme [takovou věc] kromě tefilin podle rabiho Jehudy.

Ale což tu není lulav, jehož základ je ve slovech Tóry a výklad ve slovech učenců, a lze k němu přidat, a když přidá, ubere?

O lulavu, jaký máme názor? Máme-li za to, že lulav nevyžaduje svázání, toto stojí samo o sobě a ono stojí samo o sobě; a máme-li za to, že svázání vyžaduje, je již předem neplatný.

Ale což tu nejsou cicit, jejichž základ je ve slovech Tóry a výklad ve slovech učenců, a lze k nim přidat, a když přidá, ubere?

O cicit, jaký máme názor? Máme-li za to, že horní uzel není z Tóry, toto stojí samo o sobě a ono stojí samo o sobě; a máme-li za to,