Sanhedrin 89b סנהדרין

Micheášův druh, neboť je psáno: „Jeden muž ze synů proroků řekl na slovo Hospodinovo svému druhovi: Bij mě, prosím. Ale ten muž ho odmítl bít“ (1Kr 20,35), a je psáno: „I řekl mu: Protože jsi neuposlechl [hlasu Hospodinova] …“ (1Kr 20,36).

„A prorok, který přestoupil svá vlastní slova“: jako prorok Ido, neboť je psáno: „Neboť tak mi bylo přikázáno“ (1Kr 13,9), a je psáno: „I řekl mu: Také já jsem prorok jako ty“ (1Kr 13,18), a je psáno: „I vrátil se s ním“ (1Kr 13,19), a je psáno: „I odešel a na cestě ho našel lev“ (1Kr 13,24).

Jeden tanaita učil před Rav Chisdou: Kdo potlačuje své proroctví, je bičován. Řekl mu: Kdo jí datle z řešeta, je bičován? Kdo by ho varoval? Řekl Abaje: Jeho druzi proroci.

Odkud to vědí? Řekl Abaje: Neboť je psáno: „Panovník Hospodin nic neučiní, aniž by zjevil své tajemství [svým služebníkům prorokům]“ (Am 3,7). Ale snad [v Nebesích] své rozhodnutí změnili? Kdyby své rozhodnutí změnili, oznámili by to všem prorokům.

Ale co Jonáš, u něhož rozhodnutí změnili a neoznámili mu to? Jonášovi bylo od počátku řečeno „Ninive bude převráceno“; on [jen] nevěděl, zda k dobrému, či ke zlému.

Kdo nedbá slov proroka – odkud ví, že bude potrestán? Protože mu [prorok] dal znamení. Ale co Micheáš, který mu znamení nedal, a [jeho druh] byl přesto potrestán? Tam, kde je [prorok] uznávaný, je to jinak.

Neboť kdybys to neřekl, jak by Abrahama na hoře Moria poslechl Izák? Jak by se na Eliáše na hoře Karmel spolehli a přinášeli oběti mimo [Chrám]? Nýbrž tam, kde je [prorok] uznávaný, je to jinak.

„Po těchto událostech Bůh zkoušel Abrahama“ (Gn 22,1) – po čem?

Řekl rabi Jochanan jménem rabiho Josiho ben Zimry: Po slovech Satana, neboť je psáno: „Dítě rostlo a bylo odstaveno [a Abraham vystrojil velkou hostinu]“ (Gn 21,8). Satan řekl před Svatým, budiž požehnán: Pane světa, tohoto starce jsi ve sto letech obdařil plodem lůna, a ze vší hostiny, kterou vystrojil, neměl jedinou hrdličku ani jediné holoubě, aby je obětoval před tebou? Řekl mu: Což neučinil všechno jen kvůli svému synovi? Kdybych mu řekl: Obětuj svého syna přede mnou, ihned by ho obětoval. Ihned „Bůh zkoušel Abrahama“.

„I řekl: Vezmi, prosím, svého syna“ (Gn 22,2). Řekl rabi Šimon bar Aba: „Prosím“ není nic jiného než výraz žádosti. Podobenství o králi z masa a krve, proti němuž povstalo mnoho válek, a měl jednoho hrdinu, který je vyhrál. Po čase proti němu povstala těžká válka. Řekl mu: Prosím tě, obstůj za mne v této válce, aby neříkali, že ty první nebyly nic platné. Tak i Svatý, budiž požehnán, řekl Abrahamovi: Zkoušel jsem tě mnoha zkouškami a ve všech jsi obstál; nyní za mne obstůj v této zkoušce, aby neříkali, že ty první nebyly nic platné.

„Svého syna“ – mám dva syny. „Svého jediného“ – tento je jediný své matce a onen je jediný své matce. „Kterého miluješ“ – miluji je oba. „Izáka.“ A proč tolik [slov]? Aby z toho neztratil rozum.

Satan ho na cestě předešel. Řekl mu: „Bude ti těžké, když se ti někdo pokusí promluvit slovo? … Hle, mnohé jsi napomínal a ochablé ruce posiloval; klopýtajícího tvá slova pozvedala … Ale teď, když to přišlo na tebe, jsi ochabl“ (Jb 4,2–5). Řekl mu: „Já však budu chodit ve své bezúhonnosti“ (Ž 26,11).

Řekl mu: „Což tvá bázeň nebyla tvou pošetilostí?“ (Jb 4,6). Řekl mu: „Rozpomeň se, prosím: kdo nevinný kdy zahynul?“ (Jb 4,7). Když viděl, že ho neposlouchá, řekl mu: „Ke mně se kradmo doneslo slovo“ (Jb 4,12) – tak jsem slyšel zpoza opony: beránek k zápalné oběti, a ne Izák k zápalné oběti. Řekl mu: Takový je trest lháře, že i když mluví pravdu, neposlouchají ho.

Rabi Levi řekl: Po slovech Jišmaele k Izákovi. Jišmael řekl Izákovi: Jsem větší než ty v přikázáních, neboť ty jsi byl obřezán jako osmidenní, a já jako třináctiletý. Řekl mu: A ty se mnou soupeříš kvůli jednomu údu? Kdyby mi Svatý, budiž požehnán, řekl: Obětuj sám sebe přede mnou, ihned bych se obětoval. [Tehdy] „Bůh zkoušel Abrahama“.

Rabíni učili: Prorok, který sváděl [k modloslužbě, je potrestán] ukamenováním; rabi Šimon říká: uškrcením. Ti, kdo svedli svedené město, [jsou potrestáni] ukamenováním; rabi Šimon říká: uškrcením.

Prorok, který sváděl, [je potrestán] ukamenováním. Jaký je důvod rabínů? Plyne to z [výrazu] „svádění“, „svádění“ u svůdce: jako tam ukamenováním, tak i zde ukamenováním.

A rabi Šimon? U něho je psáno „zemře“, a každá smrt zmíněná v Tóře bez bližšího určení není nic jiného než uškrcení.

Ti, kdo svedli svedené město, [jsou potrestáni] ukamenováním. Jaký je důvod rabínů? Vyvozují [výraz] „svádění“, „svádění“ buď od svůdce, nebo od proroka, který sváděl.

A rabi Šimon vyvozuje [výraz] „svádění“, „svádění“ od proroka.

Ať to vyvodí od svůdce! Usuzuje se o tom, kdo svádí mnohé, z toho, kdo svádí mnohé, a neusuzuje se o tom, kdo svádí mnohé, z toho, kdo svádí jednotlivce. Naopak! Usuzuje se o prostém člověku z prostého člověka, a neusuzuje se o prostém člověku z proroka.

A rabi Šimon? Jakmile sváděl, není většího prostého člověka než tento.

Řekl Rav Chisda: