Ševuot 21b שבועות

Řekni závěr: To je marná přísaha, za jejíž úmyslné porušení se trestá bičováním a za porušení omylem je osvobozen. „To je“ – co tím vylučuje? Ne snad „jedl jsem“ a „nejedl jsem“, že za to není bičován?

Ne, to je ta, za jejíž porušení omylem je osvobozen od oběti; ale za „jedl jsem“ a „nejedl jsem“ omylem je povinen obětí; a je to rabi Akiva, který zavazuje za minulost stejně jako za budoucnost.

Vždyť jsi řekl, že začátek je podle rabi Jišmaela! Začátek podle rabi Jišmaela a závěr podle rabi Akivy? – Celé je to podle rabi Akivy, a začátek nevylučuje „jedl jsem“ a „nejedl jsem“ z oběti, nýbrž vylučuje „budu jíst“ – a nejedl – z bičování; obětí však je povinen.

A proč to vykládáš tak? – Je to rozumnější: zabývá-li se budoucností, vylučuje budoucnost; [je snad rozumné, že] by se zabýval budoucností a vylučoval minulost?

„Přísahám, že nebudu jíst, a snědl jakékoli nepatrné množství – je povinen“ atd. Tázali se: Zastává rabi Akiva v celé Tóře názor rabi Šimona, že zavazuje i za nepatrné množství? Neboť se učí: Rabi Šimon říká: K bičování stačí jakékoli množství, a olivu stanovili jen pro účely oběti.

A podle práva by se měli přít obecně, a to, že se přou zde, je proto, aby ti ukázal sílu stanoviska rabínů: přestože lze říci, že protože kdyby to výslovně uvedl, byl by povinen, je povinen i při neurčitém vyjádření, učí nás, že osvobozují.

Nebo snad obecně zastává názor rabínů, a zde je důvodem to, že protože kdyby to výslovně uvedl, byl by povinen, je povinen i při neurčitém vyjádření?

Pojď a slyš: Řekli rabi Akivovi: Kde jsme nalezli, že ten, kdo sní nepatrné množství, je povinen, abychom řekli, že tento je povinen? A kdyby tomu tak bylo, ať jim řekne: Já v celé Tóře zastávám názor rabi Šimona!

Mluví k nim podle jejich, rabínského, názoru: Podle mne zastávám v celé Tóře názor rabi Šimona; ale podle vás – uznejte mi alespoň, že protože kdyby to výslovně uvedl, byl by povinen, je povinen i při neurčitém vyjádření. A rabíni mu řekli: Ne.

Pojď a slyš: Rabi Akiva říká: Nazír, který namočil svůj chléb ve víně a je v něm dost, aby se to doplnilo na olivu, je povinen. A kdyby tě napadlo, že obecně zastává názor rabi Šimona, proč potřebuji doplňování?

A dále jsme se učili: Přísahám, že nebudu jíst, a snědl zdechliny a roztrhaná zvířata, havěť a plazy – je povinen; a rabi Šimon osvobozuje. A zkoumali jsme to: Proč je povinen? Vždyť je zapřisáhnut už od hory Sinaj! Rav, Šmuel i rabi Jochanan shodně řekli: Jde o případ, kdy zahrnuje dovolené věci spolu s věcmi zakázanými.

A Reš Lakiš řekl: Nenajdeš to jinak než buď když výslovně uvedl polovinu míry, a to podle rabínů; nebo při neurčitém vyjádření, a to podle rabi Akivy, který řekl: Člověk si může zakázat i nepatrné množství.

A kdyby tě napadlo, že obecně zastává názor rabi Šimona – i na nepatrné množství je přece zapřisáhnut od hory Sinaj! Neplyne z toho tedy, že obecně zastává názor rabínů? Plyne z toho.

„Řekli rabi Akivovi: Kde jsme nalezli“ atd. Copak ne? Hle, mravenec! – Celistvý tvor je něco jiného.

A hle, posvěcený majetek! – Tam je třeba hodnoty peruty.

A hle, kdo [množství] výslovně uvede! – Kdo výslovně uvede, je také jako celistvý tvor.

A hle, prach! – Pak bys tedy