Ševuot 31a שבועות

obojek [viny] zavěšen na krku svědků? Verš učí: „Od lživé věci se vzdaluj.“

(Pomůcka: tři o žákovi; tři o stranách a dluhu; hadry; slyší; dává ochutnat.)

Odkud víme, že žák, který sedí před svým učitelem a vidí zásluhu pro chudého a vinu pro bohatého – odkud víme, že nemá mlčet? Verš učí: „Od lživé věci se vzdaluj“ (Ex 23,7).

Odkud víme, že žák, který vidí, že se jeho učitel mýlí v rozsudku, nemá říci: Počkám, až jej dokončí, a pak jej vyvrátím a vystavím [rozsudek] sám, aby se rozsudek nazýval mým jménem? Verš učí: „Od lživé věci se vzdaluj.“

Odkud víme, že žák, kterému jeho učitel řekl: Víš o mně, že kdyby mi dali sto min, nezalhal bych; mám u toho a toho jednu minu, a mám proti němu jen jednoho svědka – odkud víme, že se k němu nemá přidružit? Verš učí: „Od lživé věci se vzdaluj.“

To se odvozuje z „Od lživé věci se vzdaluj“? Vždyť to je jasná lež, a Milosrdný řekl: „Nebudeš vypovídat proti svému bližnímu jako lživý svědek“ (Ex 20,16)! – Nýbrž například když mu řekl: Jistě mám jednoho svědka, a ty pojď, postav se tam a nic neříkej – takže nevypustíš z úst lež; přesto je to zakázáno, neboť je řečeno: „Od lživé věci se vzdaluj.“

Odkud víme, že ten, kdo má u svého bližního pohledávku jedné miny, nemá říci: Budu proti němu žalovat o dvě stě [zuzů], aby mi doznal jednu minu a byl mi povinen přísahou, a tak na něj převalím přísahu i v jiné věci? Verš učí: „Od lživé věci se vzdaluj.“

Odkud víme, že ten, kdo dluží svému bližnímu jednu minu, a ten proti němu žaluje o dvě stě, nemá říci: Zapřu to před soudem a doznám mu to mimo soud, abych mu nebyl povinen přísahou a nepřevalil na mne přísahu v jiné věci? Verš učí: „Od lživé věci se vzdaluj.“

Odkud víme, že tři, kteří mají u jednoho pohledávku jedné miny, nemají [jednat tak, že] jeden bude stranou sporu a dva svědky, aby minu vymohli a rozdělili se? Verš učí: „Od lživé věci se vzdaluj.“

Odkud víme, že když přijdou k soudu dva, jeden oblečený v hadrech a druhý oblečený v plášti za sto min, řeknou [bohatému]: Obleč se jako on, nebo ho obleč jako sebe? Verš učí: „Od lživé věci se vzdaluj.“ Když přicházeli před Ravu bar Rav Hunu, říkal jim: Zujte si své jemné střevíce a sestupte k soudu.

Odkud víme, že soudce nemá vyslechnout slova jedné strany sporu dříve, než přijde druhá strana? Verš učí: „Od lživé věci se vzdaluj.“

Odkud víme, že strana sporu nemá dávat soudci ochutnat svá slova dříve, než přijde druhá strana? Verš učí: „Od lživé věci se vzdaluj.“ Rav Kahana to vyvozoval z „Nepřijmeš [lživou zvěst]“ (Ex 23,1) – [čti též:] „nedáš přijmout“.

„A činil, co není dobré, uprostřed svého lidu“ (Ez 18,18) – Rav řekl: To je ten, kdo přichází [k soudu] na základě plné moci. A Šmuel řekl: To je ten, kdo kupuje pole, o které se vedou spory.

„Platí jen pro ty, kdo jsou způsobilí svědčit“ atd. Co tím vylučuje? Rav Papa řekl: Vylučuje krále. A Rav Acha bar Jaakov řekl: Vylučuje hráče v kostky.

Podle toho, kdo říká „hráče v kostky“, tím spíše krále; ale podle toho, kdo říká „krále“ – hráč v kostky je podle Tóry způsobilý a jsou to rabíni, kdo ho prohlásili za nezpůsobilého.

„Před soudem i mimo soud“ atd. V čem se liší?

Rabíni to vyložili před Rav Papou: Liší se v pravidle „vyvoď z toho, a to plně“ a „vyvoď z toho, ale ponech na jeho místě“.

Rabi Meir zastává názor: vyvoď z toho, a to plně – z přísahy o úschově: jako u úschovy je povinen, je-li zapřisáhnut z vlastních úst, tak i u svědectví je povinen, je-li zapřisáhnut z vlastních úst; a plně: jako u úschovy [platí přísaha] ať před soudem, ať mimo soud, tak i u svědectví ať před soudem, ať mimo soud.

A rabíni zastávají názor: vyvoď z toho, ale ponech na jeho místě: jako u úschovy je povinen, je-li zapřisáhnut z vlastních úst, tak i u svědectví je povinen, je-li zapřisáhnut z vlastních úst; ale ponech na jeho místě: jako ten, kdo je zapřisáhnut ústy jiných, [je povinen] před soudem – ano, mimo soud – ne, tak i ten, kdo je zapřisáhnut z vlastních úst, [je povinen] před soudem – ano, mimo soud – ne.