Ševuot 30b שבועות

Anebo kvůli soudcovskému uvážení [v jeho prospěch].

Ula řekl: Spor se týká stran sporu, ale svědci podle všech stojí, neboť je psáno: „Postaví se ti dva muži“ (Dt 19,17). Rav Huna řekl: Spor se týká doby jednání, ale v době vynesení rozsudku podle všech soudci sedí a strany sporu stojí, neboť je psáno: „Moše usedl, aby soudil lid, a lid stál“ (Ex 18,13).

Jiná verze: Spor se týká doby jednání, ale v době vynesení rozsudku podle všech soudci sedí a strany sporu stojí, neboť svědci jsou jako vynesení rozsudku, a o nich je psáno: „Postaví se ti dva muži“.

Manželka Rav Huny měla soudní při před Rav Nachmanem. Řekl: Jak mám jednat? Jestliže před ní povstanu, zablokuji tvrzení protistrany; jestliže před ní nepovstanu – manželka učence je jako učenec sám. Řekl svému sluhovi: Jdi, vypusť na mne house a hoď ho na mne, abych povstal.

Ale vždyť mistr řekl: Spor se týká doby jednání, ale v době vynesení rozsudku podle všech soudci sedí a strany sporu stojí! – Seděl jako ten, kdo si rozvazuje obuv, a řekl: Ty, ten a ten, jsi nevinen; ty, ten a ten, jsi vinen.

Raba bar Rav Huna řekl: Mají-li učenec a prostý člověk spolu soudní při, posadíme učence, a také prostému člověku řekneme: Posaď se; a jestliže zůstane stát, nevadí to.

Rav bar Šarvija měl soudní při před Rav Papou. Posadil ho a posadil také jeho protistranu. Přišel soudní posel, strčil do prostého člověka a postavil ho, a Rav Papa mu neřekl: Posaď se. Jak to mohl udělat? Vždyť se tím zablokují jeho tvrzení! – Rav Papa řekl: Řekne si: Vždyť [soudce] mne posadil; je to jen posel, kdo mi není nakloněn.

A Raba bar Rav Huna řekl: Mají-li učenec a prostý člověk spolu soudní při, ať učenec nepřichází dříve a neusedá, protože to vypadá, jako by soudci předkládal svou při. A to jsme řekli jen tehdy, když nemá stanovenou svou dobu [vyučování u soudce]; ale má-li stanovenou svou dobu, nevadí to – [protistrana] si řekne: Je zaměstnán svou obvyklou dobou.

A Raba bar Rav Huna řekl: Učenec, který zná svědectví, ale je pro něj ponižující jít svědčit před soud, který je menší než on, ať nechodí. Rav Šiša, syn Rav Idiho, řekl: I my jsme se to učili: Našel pytel nebo koš, a není jeho zvykem takové věci nosit – ať to nebere.

To platí u peněžních věcí, ale u věcí zákazu [platí]: „Není moudrosti ani rozumnosti ani rady proti Hospodinu“ (Př 21,30) – všude, kde dochází ke znesvěcení Jména, se neprokazuje čest učiteli.

Rav Jemar znal svědectví pro Mar Zutru. Přišli před Amemara a on je posadil všechny. Rav Aši řekl Amemarovi: Vždyť Ula řekl: Spor se týká stran sporu, ale svědci podle všech stojí! Řekl mu: Toto je příkaz a tamto je příkaz; příkaz úcty k Tóře má přednost.

(Pomůcka: obhájce, nevzdělanec, lupič, podvod.)

Rabíni učili: Odkud víme, že soudce nemá být obhájcem svých vlastních názorů? Verš učí: „Od lživé věci se vzdaluj“ (Ex 23,7). A odkud víme, že soudce nemá posadit před sebe nevzdělaného žáka? Verš učí: „Od lživé věci se vzdaluj.“

Odkud víme, že soudce, který ví o svém kolegovi, že je lupič, a stejně tak svědek, který ví o svém druhovi, že je lupič – odkud víme, že se k němu nemá přidružit? Verš učí: „Od lživé věci se vzdaluj.“

Odkud víme, že soudce, který ví o případu, že je podvodný, nemá říci: Protože svědci svědčí, rozhodnu jej, a ať je