Ševuot 31b שבועות

Rav Papa jim řekl: Kdyby to mudrci odvozovali z [přísahy o] svěřeném majetku, nikdo by nepolemizoval [o principu] „odvoď z něj a [zůstaň u] něj“.

Důvod mudrců je však tento: odvozují to úsudkem a fortiori – jestliže je [svědek] povinen, když je zaklínán ústy jiných, tím spíše, [když přísahá] vlastními ústy.

A protože to odvozují úsudkem a fortiori, [platí]: stačí, aby závěr úsudku byl roven tomu, z čeho se usuzuje. Jako zaklínaný ústy jiných [je povinen jen] před soudem, a ne mimo soud, tak i přísahající vlastními ústy [je povinen jen] před soudem, a ne mimo soud.

Mudrci řekli Rav Papovi: Cožpak můžeš tvrdit, že nepolemizují o [principu] „odvoď z něj a [zůstaň u] něj“? Vždyť jsme se učili o svěřeném majetku: Přísaha o svěřeném majetku platí pro muže i ženy, pro vzdálené i příbuzné, pro způsobilé i nezpůsobilé, před soudem i mimo soud, vlastními ústy i ústy jiných; [zaklínaný ústy jiných] však není povinen, dokud nezapře před soudem, to jsou slova rabiho Meira. Mudrci však říkají: Ať vlastními ústy, nebo ústy jiných, jakmile zapřel, je povinen.

Odkud mudrci vědí, že zaklínaný ústy jiných je u svěřeného majetku povinen? Což ne proto, že to odvozují ze svědectví? Z toho tedy plyne, že polemizují o [principu] „odvoď z něj a [zůstaň u] něj“.

Z oné [baraity] ano, z této [mišny] se to vyvodit nedá.

„A jsou povinni za úmyslné [porušení] přísahy“: Odkud to [víme]? Neboť mudrci učili: U všech ostatních je řečeno „a bylo mu skryto“, ale zde není řečeno „a bylo mu skryto“ – aby se úmyslný [hříšník] zavazoval stejně jako neúmyslný.

„A za její neúmyslné [porušení] spojené s úmyslným [zapřením] svědectví“: Jak vypadá neúmyslné [porušení přísahy] spojené s úmyslným [zapřením] svědectví? Rav Jehuda řekl jménem Rava: Když říká: Vím, že tato přísaha je zakázaná, ale nevím, zda se za ni přináší oběť, nebo ne.

„A nejsou povinni za pouhé neúmyslné [porušení]“: Máme snad říci, že [to] jsme se [už] učili, [co říkali] Rav Kahana a Rav Asi?

Ne. Ačkoli jsme se to učili, bylo třeba [to říci]. Napadlo by mě říci, že zde, kde není napsáno „a bylo mu skryto“, požadujeme neúmyslnost podobnou úmyslnosti; ale tam, kde je napsáno „a bylo mu skryto“, [stačí] jakákoli neúmyslnost. To nás učí.

MIŠNA: Jak [vypadá] přísaha o svědectví? Řekl dvěma: Pojďte a svědčte mi. [Oni řekli:] Přísaháme, že o tobě nevíme žádné svědectví. Nebo mu řekli: Nevíme o tobě žádné svědectví, [on řekl:] Zaklínám vás, a oni řekli: Amen – tito jsou povinni [obětí].

Zaklel je pětkrát mimo soud, a [pak] přišli k soudu a přiznali [svědectví] – jsou osvobozeni. Zapřeli-li, jsou povinni za každou jednotlivou [přísahu]. Zaklel je pětkrát před soudem a zapřeli – jsou povinni jen jednou. Rabi Šimon řekl: Jaký je důvod? Protože už nemohou odvolat a přiznat.

Zapřeli-li oba současně, jsou povinni oba. [Zapřeli-li] jeden po druhém, první je povinen a druhý osvobozen. Zapřel-li jeden a druhý přiznal, je povinen ten, kdo zapřel.

Byly-li tam dvě skupiny svědků, zapřela první a potom zapřela druhá, jsou povinny obě, protože svědectví může být uskutečněno kteroukoli z nich.

GEMARA: Šmuel řekl: Viděli ho, jak za nimi běží, a řekli mu: Proč za námi běžíš? Přísaháme, že o tobě nevíme žádné svědectví – jsou osvobozeni, dokud to neuslyší z jeho úst. Co nás to učí? Učili jsme se [to už]: Poslal [výzvu] po svém otroku, nebo jim žalovaný řekl: Zaklínám vás, víte-li o něm svědectví, abyste přišli a svědčili mu – tito jsou osvobozeni,