Ševuot 32b שבועות

A sporné je to ohledně svědků sota – [jde o] svědky odloučení [s mužem]: jeden má za to, že věc, která způsobuje [ztrátu] peněz, je jako peníze, a [svědek] je povinen; a druhý má za to, že není jako peníze, a je osvobozen.

Všichni souhlasí [ohledně případu], kdy protistrana je podezřelá z [křivé] přísahy; všichni souhlasí ohledně jediného svědka [v případě] rabiho Aby.

Všichni souhlasí [ohledně případu], kdy protistrana je podezřelá z [křivé] přísahy. Kdo je podezřelý? Kdybys řekl, že podezřelý je dlužník, takže mu věřitel může říci: Kdybys byl přišel a svědčil mi, přísahal bych a vzal [peníze] – ať mu [svědek] řekne: Kdo ví, zda bys přísahal?

Nýbrž [jde o případ], kdy jsou oba podezřelí, neboť mistr řekl: Přísaha se vrací k tomu, kdo k ní byl zavázán, a protože nemůže přísahat, platí.

Všichni souhlasí ohledně jediného svědka [v případě] rabiho Aby: Jistý muž vytrhl svému druhovi stříbrný ingot. Přišli před rabiho Amiho; seděl před ním rabi Aba. [Žalobce] šel a přivedl jednoho svědka, že mu ho vytrhl. [Žalovaný] řekl: Ano, vytrhl jsem, ale vytrhl jsem, co bylo mé.

Rabi Ami řekl: Jak mají soudci rozhodnout tuto při? Má zaplatit? Nejsou tu dva svědci. Má být osvobozen? Je tu jeden svědek, že vytrhl. Má přísahat? Když řekl: Ano, vytrhl jsem, ale vytrhl jsem, co bylo mé, je jako lupič. Rabi Aba mu řekl: Je to ten, kdo je zavázán přísahou a nemůže přísahat; a každý, kdo je zavázán přísahou a nemůže přísahat, platí.

Rav Papa řekl: Všichni souhlasí ohledně svědka smrti, že je povinen, a všichni souhlasí ohledně svědka smrti, že je osvobozen.

Všichni souhlasí ohledně svědka smrti, že je osvobozen – když [to] řekl jí samé a neřekl [to] soudu, neboť jsme se učili: Žena, která řekla: Můj muž zemřel – smí se vdát; můj muž zemřel – smí uzavřít levirátní sňatek.

Všichni souhlasí ohledně svědka smrti, že je povinen – když [to] neřekl jí, ani [to] neřekl soudu.

Plyne z toho, že kdo zaklíná svědky o pozemku, [ti] jsou povinni? Možná [jde o případ], kdy se [ona] zmocnila movitého majetku.

„Zapřel-li jeden a druhý přiznal atd.“: Když [už] u [zapření] jeden po druhém, kde zapírají oba, říkáš, že první je povinen a druhý osvobozen – je třeba [říkat to], když jeden zapřel a druhý přiznal?

Ne, je to potřeba [pro případ], kdy oba zapřeli a jeden z nich v rozmezí promluvy odvolal a přiznal. A to nás učí, že [co je] v rozmezí promluvy, je jako promluva [sama].

Dobře podle Rav Chisdy, který onu [první část] vykládá podle rabiho Josiho Galilejského: v první části [platí, že] je možné [to] přesně načasovat, a závěrečná část byla potřebná, aby nás naučila, že [co je] v rozmezí promluvy, je jako promluva. Ale podle rabiho Jochanana – první část [mluví] o rozmezí promluvy a závěrečná část [mluví] o rozmezí promluvy; proč dvakrát?

Mohl bys říci: to platí [jen] u zapření a zapření, ale u zapření a přiznání řekni, že ne. To nás učí.

„Byly-li tam dvě skupiny svědků, zapřela první a potom zapřela druhá“: Dobře, ať je zavázána druhá, protože ji první [svým zapřením] znehodnotila. Ale proč první?