Ševuot 3b שבועות

Vždyť to učí obdobně jako vzhledy kožních skvrn: jako tam jsou všechny k vině [tj. k nečistotě], tak i zde jsou všechny k vině!

Vskutku je to rabi Jišmael; a copak rabi Jišmael nečiní vinným za minulost? K oběti ne, ale k bičování vinným činí.

A to podle Ravy, neboť Rava řekl: Tóra výslovně zahrnula lživou přísahu obdobně jako přísahu marnou: jako marná [přísaha se týká] minulosti, tak i lživá [se týká] minulosti.

Budiž, „jedl jsem“ a „nejedl jsem“ – podle Ravy; „že nebudu jíst“, a jedl – i to je zákaz, při němž je čin. Ale „že budu jíst“, a nejedl – proč [by byl bičován]? Vždyť je to zákaz, při němž není čin!

Rabi Jišmael se domnívá, že za zákaz, při němž není čin, se bičuje.

Je-li tomu tak, pak je rozpor mezi [jedním výrokem] rabiho Jochanana a [druhým výrokem] rabiho Jochanana.

Neboť rabi Jochanan řekl: Halacha je podle anonymní Mišny.

A bylo řečeno: [Kdo řekl] „Přísahám, že dnes sním tento bochník“, a den uplynul a nesnědl ho – rabi Jochanan i Reš Lakiš oba říkají: Není bičován. Rabi Jochanan říká: Není bičován, protože je to zákaz, při němž není čin, a za žádný zákaz, při němž není čin, se nebičuje. A Reš Lakiš říká: Není bičován, protože je to pochybné varování, a pochybné varování se nenazývá varováním.

Rabi Jochanan našel jinou anonymní [Mišnu].

Kterou anonymní? Řekneš-li tuto anonymní, jak jsme se učili: Ale kdo nechá zbýt [z pesachové oběti] v čistotě a kdo zlomí [kost] v nečistotě, není bičován čtyřiceti [ranami].

Budiž, zlomí-li [kost] v nečistotě – neboť je psáno: „a kost v něm nezlomíte“ (Ex 12,46), [tj.] v platném, a ne v neplatném. Ale nechá-li zbýt v čistotě, jaký je důvod? Což ne proto, že je to zákaz, při němž není čin, a za žádný zákaz, při němž není čin, se nebičuje?

A odkud [víš], že je to [názor] rabiho Jaakova, který řekl, že za zákaz, při němž není čin, se nebičuje? Možná je to rabi Jehuda, a [není bičován jen] proto, že Písmo přidalo k zákazu příkaz; jinak by bičován byl.

Neboť se učí [v baraitě]: „Nenecháte z něho nic do rána, a co z něho zbude do rána, spálíte ohněm“ (Ex 12,10) – Písmo přišlo přidat k zákazu příkaz, aby řeklo, že se za něj nebičuje; to jsou slova rabiho Jehudy. Rabi Jaakov říká: To není z toho důvodu, nýbrž proto, že je to zákaz, při němž není čin, a za zákaz, při němž není čin, se nebičuje.

Spíše našel tuto anonymní [Mišnu]: [Kdo řekl] „Přísahám, že nesním tento bochník; přísahám, že ho nesním“, a snědl ho,