Ševuot 4a שבועות

je vinen jen jednou. To je přísaha vyslovení (švuat bitui), za jejíž úmyslné [porušení] se ukládá bičování a za neúmyslné oběť stoupající a klesající.

„To je ta“, za jejíž úmyslné [porušení] se ukládá bičování – ale [při] „budu jíst“, a nejedl, se nebičuje.

Nuže, je tato anonymní [Mišna] a je tamta anonymní [Mišna] – proč se rozhodl řídit touto anonymní? Ať se řídí tamtou anonymní!

A podle tebe – jak mohl sám Rabi stanovit anonymně zde tak a tam onak?

Spíše [je třeba říci]: zpočátku se domníval, že za zákaz, při němž není čin, se bičuje, a stanovil to anonymně; potom se domníval, že se za něj nebičuje, a stanovil to anonymně; a [první] Mišna se ze svého místa nehnula.

Jak jsi to tedy vyložil? Podle rabiho Jišmaela a ohledně bičování. [Ale] jaké bičování je u vzhledů kožních skvrn? U toho, kdo odřízne svou světlou skvrnu, a to podle [výroku] rabiho Avina, který řekl rabi Ilaj; neboť rabi Avin řekl, že rabi Ilaj řekl: Všude, kde je řečeno „střez se“, „aby ne“ a „ne“, jde jen o zákaz.

[A] jaké bičování je u vynášení o Šabatu? Vždyť je to zákaz, který byl dán jako výstraha před trestem smrti soudu, a za žádný zákaz, který byl dán jako výstraha před trestem smrti soudu, se nebičuje! Proto to vykládám podle rabiho Jišmaela, který řekl, že za zákaz, který byl dán jako výstraha před trestem smrti soudu, se bičuje.

Ale jinak by to bylo podle rabiho Akivy? Je tu potíž s uvědoměními! Neřekl jsi, že je to rabi Jišmael a ohledně bičování? [Tedy] i rabi Akiva [by bylo] ohledně bičování.

Je-li tomu tak, měl by [Tana] učit „varování“ místo „uvědomění“! To není potíž: uč „uvědomění [plynoucí] z varování“.

Je-li tomu tak, [proč] „dvě, a to jsou vlastně čtyři“? Jsou to jen dvě! A dále: „ta, při níž bylo uvědomění na začátku a uvědomění na konci a zapomnění mezi tím“ – co má zapomnění co dělat s bičováním? A dále: „za tu [se přináší oběť] stoupající a klesající“!

Spíše řekl Rav Josef: Je to Rabi, a vzal to podle [různých] tanaitů: u uvědomění to vzal podle rabiho Jišmaela, u přísah to vzal podle rabiho Akivy.

Rav Aši řekl: Řekl jsem tento výklad před Rav Kahanou a on mi řekl: Neříkej, že to Rabi vzal podle [jiných] tanaitů, a sám si to nemyslel.

Nýbrž Rabi vykládá svůj vlastní důvod, neboť se učí [v baraitě]: Odkud [víme], že je vinen jen za [nečistotu], při níž bylo uvědomění na začátku a uvědomění na konci a zapomnění mezi tím? Učí se: „a je to před ním skryto“ (Lv 5,2), „a je to před ním skryto“ (Lv 5,3) – dvakrát; to jsou slova rabiho Akivy.

Rabi říká: To není třeba. Vždyť říká: