Ševuot 46a שבועות

První i závěrečná část [mluví o případu] s důkazem; [závěr] učí o důkazu, podle něhož se platí, ale o důkazu kvůli přísaze neučí.

Řekl rabi Jirmeja bar Aba: Z Ravovy školy poslali Šmuelovi: Ať nás náš mistr poučí: Řemeslník říká: Smluvil jsi mi dvě, a druhý říká: Smluvil jsem ti jen jednu – kdo přísahá? Odpověděl jim: V tomto případě ať přísahá hospodář a řemeslník ať prodělá, [neboť] smluvenou [mzdu] si lidé jistě pamatují.

Je tomu tak? Vždyť Raba bar Šmuel učil: Smluvil-li [mzdu], kdo chce vybrat od druhého, musí přinést důkaz – a nepřinese-li důkaz, [jeho nárok] zaniká. Proč [ne:] ať přísahá hospodář a řemeslník ať prodělá? Řekl Rav Nachman: Učí o dvou možnostech: buď přinese důkaz a vezme, nebo ať přísahá hospodář a řemeslník ať prodělá.

Namítají: Kdo dá svůj plášť řemeslníkovi – řemeslník říká: Smluvil jsi mi dvě, a druhý říká: Smluvil jsem ti jen jednu – dokud je plášť v ruce řemeslníka, musí hospodář přinést důkaz; vrátil-li mu ho [řemeslník] v jeho lhůtě, přísahá a bere; uplynula-li jeho lhůta, kdo chce vybrat od druhého, musí přinést důkaz.

Každopádně ve lhůtě přísahá a bere. Proč [ne:] ať přísahá hospodář a řemeslník ať prodělá?

Řekl Rav Nachman bar Jicchak: Kdo je jejím autorem? Je to rabi Jehuda, který říká: Kdykoli se přísaha přiklání k hospodáři, najatý dělník přísahá a bere.

Který rabi Jehuda? Řekneš-li rabi Jehuda z naší Mišny – ten přece zpřísňuje, neboť jsme učili: Rabi Jehuda říká: [Jen] je-li tam částečné přiznání.

Spíše rabi Jehuda z baraity. Neboť bylo učeno: Najatý dělník, dokud neuplynula jeho lhůta, přísahá a bere; pokud ne, nepřísahá a nebere. A rabi Jehuda řekl: Kdy? Když mu řekl: Dej mi mou mzdu, padesát denárů, které mi dlužíš, a on říká: Dostal jsi z nich zlatý denár; nebo mu řekl: Smluvil jsi dvě, a druhý říká: Smluvil jsem ti jen jednu.

Ale řekl-li mu: Nikdy jsem tě nenajal, nebo mu řekl: Najal jsem tě a dal jsem ti tvou mzdu – kdo chce vybrat od druhého, musí přinést důkaz.

Rav Šiša, syn Rav Idiho, to napadá: Ve věci smluvené [mzdy] je to tedy rabi Jehuda, a ne rabíni? Což [by bylo tak, že] kde rabi Jehuda zpřísňuje, rabíni ulehčují, a kde rabi Jehuda ulehčuje, rabíni zpřísňují?

– A co tedy, rabíni? A čí je pak to, co učil Raba bar Šmuel: Smluvil-li, kdo chce vybrat od druhého, musí přinést důkaz? Ani rabiho Jehudy, ani rabínů!

Spíše řekl Rava: V tomto se přou: Rabi Jehuda se domnívá, že tam, kde [je přísaha] podle Tóry, učinili pro dělníka nařízení; ale kde je podle rabínů, je to již nařízení, a k nařízení další nařízení nečiníme.

A rabíni se domnívají, že i tam, kde je [přísaha] podle rabínů, činíme pro dělníka nařízení; a smluvenou [mzdu] si [člověk] pamatuje.

Okradený – jak? Svědčili o něm, že vešel do jeho domu, aby mu zabavil zástavu atd.: Ale možná mu zástavu nezabavil? Což neřekl Rav Nachman: Kdo drží v ruce sekeru a řekne: Půjdu a pokácím palmu toho a toho, a [palma] je pak nalezena pokácená a pohozená – neříkáme, že ji pokácel on?

Vidíme tedy, že člověk běžně vyhrožuje, a neudělá to; i zde vyhrožoval, a neudělal to! – Řekni: a zabavil mu. – Pak se podívejme, co mu zabavil! – Řekl Raba bar bar Chana, řekl rabi Jochanan: [Jde o případ,] kdy ho žaluje o věci, které lze nést pod pláštěm.

Řekl Rav Jehuda: Viděli ho, jak ukryl věci pod pláštěm a vyšel,