Ševuot 48b שבועות

neboť syn vybírá jak s přísahou, tak bez přísahy, kdežto otec vybírá jen s přísahou. Jak si to představit? Když dlužník zemřel za života věřitele.

A učí se, že syn vybírá jak s přísahou, tak bez přísahy: s přísahou – [totiž] přísahou dědiců; bez přísahy – podle Rabana Šimona ben Gamliela.

Řekl Rav Josef: Kdo je autorem? Je to Bejt Šamaj, kteří říkají: Listina, která má být vymožena, je jako již vymožená.

Rav Nachman zavítal do Sury. Přišli k němu Rav Chisda a Raba bar Rav Huna a řekli mu: Ať mistr přijde a vykořeníme to [učení] Rava a Šmuela. Řekl jim: Copak jsem se namáhal a urazil všechny ty míle, abych vykořenil [učení] Rava a Šmuela? Spíše nepřidávejme k němu [další případy], jako to, co řekl Rav Papa: Kdo sníží [hodnotu] své listiny a zemře, jeho dědici přísahají přísahu dědiců a berou.

Jistý člověk zemřel a zanechal [dlužníkova] ručitele. Rav Papa chtěl říci: I to je [případ], k němuž nemáme přidávat. Řekl Rav Huna, syn Rav Jehošuy, Rav Papovi: Copak ručitel nepůjde [vymáhat] od sirotků?

Jistý člověk zemřel a zanechal [jako dědice] bratra. Rami bar Chama chtěl říci: I to je [případ], k němuž nemáme přidávat. Řekl mu Rava: Jaký je rozdíl mezi [přísahou]: Otec nám nic nepřikázal, a: Bratr nám nic nepřikázal?

Řekl Rav Chama: Nyní, když nebylo řečeno, že halacha je podle Rava a Šmuela, ani podle rabiho Elazara – soudce, který jednal podle Rava a Šmuela, jednal [platně], a který jednal podle rabiho Elazara, jednal [platně].

Řekl Rav Papa: Listinu sirotků ani neroztrháme, ani podle ní nevymáháme. Nevymáháme podle ní – možná zastáváme [názor] Rava a Šmuela; a neroztrháme ji – protože soudce, který jednal podle rabiho Elazara, jednal [platně].

Jistý soudce, který jednal podle rabiho Elazara, byl ve svém městě učencem. [Kdosi] mu řekl: Přinesu dopis ze Západu, že halacha není podle rabiho Elazara. Řekl mu: Až ho přineseš [, uvidíme]. Přišel [s věcí] před Rav Chamu. Ten mu řekl: Soudce, který jednal podle rabiho Elazara, jednal [platně].

A tito přísahají: Copak jde o hlupáky? Říká toto: A tito přísahají nikoli na základě jistého tvrzení, ale na základě tvrzení „možná“: společníci a nájemci za podíl.

Bylo učeno: Správce domu, o němž mluvili, není ten, kdo [jen] vchází a vychází po svých nohou, ale ten, kdo mu přivádí a odvádí dělníky a přiváží a odváží plody.

A čím se liší tito? Tím, že si v tom sami dávají svolení [něco si vzít].

Řekl Rav Josef bar Minjomi, řekl Rav Nachman: A [platí to], jen je-li mezi nimi nárok ve výši dvou stříbrných [mincí].

Podle koho? Podle Šmuela? Vždyť rabi Chija to učil na podporu Rava! – Řekni: popření nároku [ve výši dvou stříbrných], podle Rava.

Rozdělili-li se společníci a nájemci: Byla vznesena otázka: Připojuje se [přísaha] i k [přísaze] rabínské?

Pojď a slyš: Půjčil si od něj v předvečer sedmého roku a po sedmém roce se stal jeho společníkem nebo nájemcem – nepřipojuje se. Důvodem je, že si od něj půjčil v předvečer sedmého roku, takže přišel sedmý rok a [dluh] zrušil; ale v ostatních letech sedmiletí se připojuje.

Neříkej: ale v ostatních letech sedmiletí se připojuje; nýbrž řekni: Stal se jeho společníkem nebo nájemcem v předvečer sedmého roku a po sedmém roce si od něj půjčil – připojuje se.

Vždyť to výslovně učí: Stal se jeho společníkem nebo nájemcem v předvečer sedmého roku a po sedmém roce si od něj půjčil – připojuje se! Z toho plyne, že se připojuje i k rabínské [přísaze]. Plyne to z toho.

Řekl Rav Huna: