Suka 35a סוכה

GEMARA: Učili naši mistři: „plod stromu nádherného“ (Lv 23,40) – strom, u něhož je chuť dřeva i plodu stejná; řekni tedy, že je to etrog.

Ale řekni [raději]: pepř! Jak se učí: Rabi Meir říkával: Z toho, co je řečeno „a vysázíte jakýkoli strom“ (Lv 19,23), copak nevím, že jde o strom ovocný? Proč tedy verš praví „strom k jídlu“? [Jde o] strom, u něhož je chuť dřeva i plodu stejná; řekni tedy, že je to pepř. Aby tě poučil, že pepř podléhá [zákonu] orly a že zemi Izraele nic nechybí, jak je řečeno: „nebude ti v ní chybět nic“ (Dt 8,9).

Tam [je to vyloučeno], protože to není možné. Jak bychom to udělali? Vezmeme-li jedno [zrnko], jeho vzetí není patrné; vezmeme-li dvě nebo tři – Milosrdný řekl [jeden] plod, a ne dva či tři plody. Proto to není možné.

Rabi říká: Nečti hadar [nádherný], ale hadir [stádo]: jako jsou v tomto stádě velcí i malí, bezvadní i s vadou, tak jsou i na něm [plody] velké i malé, bezvadné i s vadou. Copak ostatní plody nemají velké i malé, bezvadné i s vadou? Ale takto to míní: než přijdou malé, velké tam ještě jsou.

Rabi Abahu řekl: Nečti hadar, ale ha-dar – plod, který přebývá na svém stromě z roku na rok. Ben Azaj říká: Nečti hadar, ale hydor, neboť v řečtině se vodě říká hydor. A který [plod] roste u každé vody? Řekni tedy, že je to etrog.

„Z ašery a ze svedeného města je neplatný“: Proč? Protože je určen ke spálení, jeho míra se považuje za rozdrcenou.

„Z orly je neplatný“: Proč? Liší se v tom rabi Chija bar Avin a rabi Asi. Jeden řekl: Protože není dovoleno jej jíst; a druhý řekl: Protože není předmětem majetkového práva.

Myslel si [tazatel]: kdo vyžaduje, aby bylo dovoleno jíst, nevyžaduje majetkové právo, a kdo vyžaduje majetkové právo, nevyžaduje, aby bylo dovoleno jíst. Učili jsme: „Z nečisté terumy je neplatný.“ To je v pořádku podle toho, kdo říká „protože není dovoleno jej jíst“; ale podle toho, kdo říká „protože není předmětem majetkového práva“, proč? Vždyť jím může zatopit pod svým pokrmem!

Spíše: v tom, že je třeba, aby bylo dovoleno jíst, se nikdo neliší; liší se v majetkovém právu. Jeden mistr soudí: vyžadujeme, aby bylo dovoleno jíst, majetkové právo nevyžadujeme; a druhý mistr soudí: vyžadujeme i majetkové právo. Jaký je mezi nimi rozdíl?

Rozdíl je mezi nimi u druhého desátku v Jeruzalémě podle rabiho Meira. Podle toho, kdo říká „protože není dovoleno jej jíst“ – vždyť jej jíst dovoleno je. Podle toho, kdo říká „protože není předmětem majetkového práva“ – druhý desátek je majetkem Nejvyššího.

Lze tedy uzavřít, že rabi Asi je ten, kdo říká „protože není předmětem majetkového práva“, neboť rabi Asi řekl: Etrogem z druhého desátku podle slov rabiho Meira člověk o svátku nesplní svou povinnost; podle slov mudrců jí člověk o svátku splní. Lze to uzavřít.

K věci samé: Řekl rabi Asi: Etrogem z druhého desátku podle slov rabiho Meira člověk o svátku nesplní svou povinnost; podle slov mudrců ji člověk o svátku splní. Macesem z druhého desátku podle slov rabiho Meira člověk o Pesachu nesplní svou povinnost; podle slov mudrců ji o Pesachu splní. Těsto z druhého desátku je podle slov rabiho Meira osvobozeno od chaly; podle slov mudrců chale podléhá.

Namítl Rav Papa: Dobře u těsta – je psáno: „prvotinu z vašich těst“ (Nu 15,20); i u etrogu je psáno „vám“ – z vašeho. Ale u macesu je snad psáno „váš maces“? Řekl Raba bar Šmuel, a někteří říkají Rav Jejmar bar Šelemja: Odvozuje se to [shodou slov] „chléb“ – „chléb“. Je psáno zde: „chléb strádání“ (Dt 16,3), a je psáno tam: