Suka 50b סוכה

GEMARA: Bylo řečeno: Rav Jehuda a Rav Ena – jeden učí „šoeva“ [čerpání] a druhý učí „chašuva“ [významná]. Mar Zutra řekl: Kdo učí „šoeva“, nechybuje, a kdo učí „chašuva“, nechybuje. Kdo učí „šoeva“, nechybuje, neboť je psáno: „S radostí budete čerpat vodu [z pramenů spásy]“ (Iz 12,3); a kdo učí „chašuva“, nechybuje, neboť Rav Nachman řekl: Je to významné přikázání, které pochází ze šesti dnů stvoření.

Naši učitelé učili: Flétna převažuje Šabat – slova rabiho Josiho bar Jehudy. Mudrci však říkají: Nepřevažuje ani svátek. Rav Josef řekl: Spor se týká zpěvu při oběti. Rabi Josi totiž soudí, že podstatou zpěvu je nástroj, a je to tedy služba, která převažuje Šabat; mudrci soudí, že podstatou zpěvu jsou ústa, a není to služba, takže Šabat nepřevažuje. Pokud však jde o zpěv při čerpání [vody], podle všech je to [jen] radost a Šabat nepřevažuje.

Rav Josef řekl: Odkud to říkám, že se přou právě v tomto? Neboť se učí: Nádoby služby, které někdo zhotovil ze dřeva, Rabi prohlašuje za neplatné a rabi Josi bar Jehuda za platné. Není snad spor v tomto: Kdo je prohlašuje za platné, soudí, že podstatou zpěvu je nástroj, a odvozujeme to z rákosové píšťaly Mojžíšovy; a kdo je prohlašuje za neplatné, soudí, že podstatou zpěvu jsou ústa, a z rákosové píšťaly Mojžíšovy to neodvozujeme?

Ne. Podle všech je podstatou zpěvu nástroj, a zde se přou o to, zda se odvozuje možné z nemožného. Kdo je prohlašuje za platné, soudí, že se odvozuje možné z nemožného; a kdo je prohlašuje za neplatné, soudí, že se možné z nemožného neodvozuje.

A chceš-li, řekni: Podle všech je podstatou zpěvu ústa a možné se z nemožného neodvozuje; a zde se přou o odvození z [ustanovení o] svícnu – zda podle [pravidla] obecné a zvláštní, nebo podle [pravidla] zahrnutí a vyloučení. Rabi vykládá podle obecného a zvláštního, rabi Josi bar Jehuda vykládá podle zahrnutí a vyloučení.

Rabi vykládá podle obecného a zvláštního: „Uděláš svícen“ (Ex 25,31) – obecné; „z čistého zlata“ – zvláštní; „vytepaný bude svícen zhotoven“ – znovu obecné. Obecné, zvláštní a obecné – nesoudíš jinak než podle povahy zvláštního: jako zvláštní je výslovně z kovu, tak i všechno [musí být] z kovu.

Rabi Josi bar Jehuda vykládá podle zahrnutí a vyloučení: „Uděláš svícen“ – zahrnul; „z čistého zlata“ – vyloučil; „vytepaný bude svícen zhotoven“ – znovu zahrnul. Zahrnul, vyloučil a zahrnul – zahrnul všechno. Co zahrnul? Zahrnul všechny věci. Co vyloučil? Vyloučil hliněné.

Rav Papa řekl: